CNN odvysílalo v roce 2015 reportáž z La Boca v Chile. Estele Meléndez, které bylo v té době 91 let, se s nimi podělila o svůj nevšední příběh. Ve stáří žila poklidným vesnickým životem. Jednoho dne ale upadla a poté, co lékaři provedli rentgen, jí oznámili znepokojivou zprávu. „Řekli mi, že mám nádor a že musím na operaci,“ vzpomínala. Při kontrolním rentgenu ale odhalili něco šokujícího. Masa, na kterou se dívali, nebyla nádor, ale plod dítěte, který měla žena v břiše více než 60 let.
Estele Meléndez. (foto: CNN)
Meléndez, která v té době byla už vdova a nikdy nemohla mít děti, tomu nemohla uvěřit. Stejně tak ani její rodina. „Dokážete si to představit? Divím se, že jí nikdy nebylo špatně, když uvnitř ní zemřelo dítě,“ řekl její synovec. Lékaři nejdřív uvažovali nad tím, že plod vyjmou, ale pak seznali, že by operace byla příliš riskantní a vlastně zbytečná. Plod byl kalcifikován a pro ženu nepředstavoval žádné riziko. „Občas mi způsobuje mírnou bolest, ale hlavně mi připomíná mého nedávno zesnulého manžela a také náš nenaplněný sen o tom mít potomka,“ řekla žena CNN.
Ochrana těla matky
Lithopedion je název složený ze dvou řeckých slov – lithos neboli „kámen“ a pedion neboli „malé dítě, kojenec“. Jde o vzácný jev, který může vzniknout, když plod zemře při mimoděložním těhotenství. Dojít k tomu může od druhého trimestru, kdy už je embryo příliš velké na to, aby ho tělo reabsorbovalo. Místo toho ho obalí vápníkem, což chrání matku před infekcí.
Není neobvyklé, že lithopedion zůstane skrytě v těle matky po celá desetiletí, a je objeven až dlouho po přirozené menopauze; k diagnóze často dochází při vyšetření z důvodu jiných onemocnění, která vyžadují rentgen.
Lékař T. S. P. Tien revidoval 128 případů kamenných dětí a zjistil, že průměrný věk žen s lithopediem v době diagnózy byl 55 let, přičemž nejstarší z nich byla stoletá. Zkamenělý plod v sobě ženy nosily v průměru 22 let a v několika případech otěhotněly podruhé a porodily bez komplikací další děti.
Tři různé typy
Jedná se o velmi vzácný jev, v lékařské literatuře bylo za 400 let zaznamenáno pouze 300 známých případů. Zatímco pravděpodobnost mimoděložního těhotenství je jedno z 11 000 těhotenství, pouze 1,5 až 1,8 procenta z těchto mimoděložních těhotenství se může vyvinout v lithopedion, což je asi 0,0054 % ze všech těhotenství. Logicky se lithopedion vyskytuje častěji v oblastech s méně dostupnou či rozvinutou prenatální péčí.
Mezi příznaky se nejčastěji řadí bolest a tlak v břiše či pánvi, projevy útlaku močového měchýře a konečníku nebo pocit „tuhé hmoty“ v břišní dutině. Vážnější komplikací je pak například vznik pánevního abscesu, píštělí, porucha plodnosti a zneprůchodnění nebo zauzlení střev.
V roce 1880 německý lékař Friedrich Küchenmeister zhodnotil 47 případů kamenných dětí z lékařské literatury a rozlišil je na tři podskupiny: lithokelyphos („kamenný plášť“), kdy dochází ke kalcifikaci placentární membrány nikoli plodu; lithotecnon („kamenné dítě“) neboli „pravý“ lithopedion, kde dochází ke kalcifikaci samotného plodu; a lithokelyphopedion („kamenný obal a dítě“), kde dochází ke kalcifikaci jak plodu, tak plodového vaku.
Fascinující případy
Lékaři zaznamenali během staletí mnoho neuvěřitelných případů vzniku kamenného plodu. Ten nejstarší pochází už z roku 1100 před Kristem a nalezli ho američtí archeologové v roce 1990 v Kerr County v americkém Texasu. Pak postupně přibývaly další objevy. Jeden z nich byl odhalen v roce 1582 u 68leté Francouzky Colombe Chatri. Chatri poprvé otěhotněla ve 40 letech, ale přestože jí několikrát praskla voda a měla porodní bolesti, nikdy neporodila. Následující tři roky byla upoutána na lůžko, během nich si všimla tvrdého nádoru ve spodní části břicha. Vážnější komplikace nenastaly, ale po zbytek života si stěžovala na únavu a bolesti. Poté, co zemřela, požádal její pozůstalý manžel dva lékaře, aby prozkoumali její tělo, a ti objevili plně vyvinuté zkamenělé děvčátko se zbytky vlasů a jedním zubem.
Další zajímavý případ byl odhalen opět ve Francii, tentokrát v Toulouse v roce 1678. Marguerite Mathieu ve věku 37 let otěhotněla a donosila dítě. Ale přestože jí devětkrát praskla voda, i navzdory snahám lékaře nikdy neporodila. Pět měsíců trpěla vaginálním krvácením a po zbytek života měla bolesti, které se zmírnily jen tehdy, když ležela na zádech. Její případ byl veřejně známý, tudíž po její smrti provedli lékaři pitvu, při které našli zvápenatělé tělíčko plně vyvinutého chlapce, který vážil 3 916 gramů. Lithopedion plaval v bílém hnisu bez zápachu, díky čemuž byl částečně pohyblivý. To také vysvětlovalo Margueritino tvrzení, že stále cítí, jak se v ní dítě hýbe.
Zkamenělý plod dítěte byl odhalen i u Anny Mullernové, která otěhotněla ve 48 letech. V devátém měsíci jí praskla plodová voda a sedm týdnů měla porodní bolesti, ale nikdy neporodila. I přesto dokázala i přes svůj věk znovu otěhotnět a porodit dvojčata. Byla si jistá, že předešlé dítě stále nosí v sobě, proto požádala místního chirurga, aby po smrti otevřel její tělo. Když se tak stalo, lékaři opravdu našli „tvrdou hmotu ve tvaru a velikosti velké kuželky“, která obsahovala zkamenělý plod.
I ve 20. století se lithopedion objevuje. Kromě již zmiňované Estele Meléndez se jednalo například o Huang Yijun z Číny, která ho nosila rekordních 65 let, Joaquinu Costu Leite z Brazílie nebo Maročanku Zahru Aboutalib. Právě její případ lithopedionu, který byl odhalen v roce 2001, je pravděpodobně nejlépe zdokumentovaný. Aboutalib, která byla v pokročilém stadiu těhotenství, prožila ve svém domě 48 hodin porodních bolestí. Pak byla převezena do nemocnice, kde jí byl naplánován císařský řez. Poté, co však byla svědkem smrti jiné mladé ženy během tohoto zákroku, začala se bát o svůj život a z nemocnice uprchla. Bolest ustala o několik dní později a nevrátila se po dobu 46 let, kdy byl dosud neidentifikovaný lithopedion původně zaměněn za ovariální nádor. Aboutalib už další vlastní děti neměla, ale adoptovala tři.
Reklama
Známý je také jediný případ dvojčat lithopedií, která obě zemřela v 5. měsíci vývoje. 40letá Indka se domnívala, že potratila. Následujících 8 let trpěla bolestmi břicha a vyhledala pomoc, až když začala trpět zvracením a zácpou z důvodu roztažení střev.
Příznaky a diagnostika
Jak uvádějí odborníci, lithopedion bývá často odhalen náhodou, protože buď projevy vůbec nemá, nebo jsou velmi nespecifické. Mezi příznaky se pak nejčastěji řadí bolest a tlak v břiše či pánvi, projevy útlaku močového měchýře a konečníku nebo pocit „tuhé hmoty“ v břišní dutině. Vážnější komplikací je pak například vznik pánevního abscesu, píštělí, porucha plodnosti a zneprůchodnění nebo zauzlení střev.
Nejužitečnějším pomocníkem při diagnostice lithopedionu je rentgen. Je třeba přitom odlišit lithopedion od jiných podobných útvarů, jako jsou nádory vaječníků nebo močového měchýře. Protože ke komplikacím může dojít až po mnoha letech, doporučuje se lithopedion chirurgicky odstranit. Operace je většinou jednoduchá a v souvislosti s ní dosud nebylo zaznamenáno žádné úmrtí.
