V roce 2023 jsem z peruánského Iquitos, v němž dlouhodobě bydlím, vyrazil do nepříliš vzdálené oblasti Alto Nanay. Důvodem této cesty byla svědectví tamějších indiánů, které údajně ohrožovaly tajemné bytosti. Někteří je považovali za Pelacras („lupiče tváří“) z místních legend, zatímco jiní rovnou za mimozemšťany. To pochopitelně nemohlo nevzbudit můj zájem.
Vyšetřování nicméně nakonec odhalilo, že žádná senzace se nekoná. Těmito vetřelci totiž ve skutečnosti byli nelegální prospektoři vybaveni jetpacky, kteří dychtili po něčem úplně jiném než zrovna po konzumaci lidských obličejů.
Tak či tak šlo o poměrně originální i šokující ukázku toho, jak až daleko dokážou bezcharakterní jedinci v honbě za mamonem zajít – a rovněž další důkaz, že amazonští indiáni jsou pod stále větším tlakem ze strany tzv. civilizované společnosti. Zmizí-li nenávratně v propadlišti dějin, bude to obrovská ztráta pro celé lidstvo.
Moderní technologie jako zbraň
Indiáni doplácejí především na svou zvědavost kombinovanou se skutečností, že není příliš složité je zmanipulovat. Mobilní telefony, tablety, MP3 přehrávače… to vše pro ně představuje zajímavé hračky, které stejně jako malé děti chtějí vyzkoušet. Pro jejich životní styl to však má velice negativní důsledky.
V roce 2024 byl v Amazonii realizován jakýsi sociální experiment, v rámci nějž příslušníci kmene Marubo obdrželi terminály, potřebné k připojení k satelitnímu internetu Starlink od firmy SpaceX. Netrvalo dlouho a především mladí muži značně zlenivěli – přestali se zajímat o lov i pěstování zemědělských plodin a místo toho trávili stále více času online, mj. sledováním pornografie.
Situace podle deníku The New York Times nakonec zašla až tak daleko, že se někteří Marubové stali na internetu vysloveně závislí a přestali komunikovat téměř se všemi, včetně svých vlastních příbuzných, což přirozeně vedlo k rapidnímu zhoršení vzájemných vztahů v komunitě.
Reklama
Toto je samozřejmě pouze jeden konkrétní příklad. Mnozí zájemci o těžbu dřeva či různých cenných kovů však již každopádně pochopili, že vzbudit postupně v domorodých obyvatelích touhu vlastnit moderní elektroniku, motorky apod. může být lepší a efektivnější než snažit se je z jejich území vystrnadit pomocí nezákonných metod.
Pro pořízení všech takovýchto věcí totiž potřebujete peníze a ty mohou indiáni v daných podmínkách jednoznačně nejrychleji získat přesně tím, že prodají svoji půdu. Následně se obvykle přestěhují do města, tudíž jejich děti již vyrůstají ve zcela odlišném kulturním prostředí. A právě to představuje velký problém.
„Moderní systém vás může zcela pohltit a donutit vás zapomenout na vaše kořeny, původ a tradice,“ konstatoval Agustin Allpa Grefa z ekvádorského kmene Kichwa v rozhovoru pro server Aktuálně.cz.
Střet zcela odlišných kultur
Je zapotřebí si uvědomit, že filosofie amazonských indiánů je velice specifická a pro někoho, kdo je k přírodě a jejímu poznávání zvyklý přistupovat spíše „vědecky“, může být téměř nemožné ji pochopit. Např. s něčím, jako je rozlišování na živé a neživé, tu nepochodíte – živý, a tudíž posvátný je i obyčejný kámen.
O těchto věcech ví své zejména známý český etnolog Mnislav „Atapana“ Zelený, který s některými kmeny strávil spoustu času, a dokonce byl jedním z nich (Yawalapiti) adoptován. Ten za účelem vyjádření vztahu indiánů k pralesu s oblibou cituje výrok „nešlapejte nám po mravencích“, který shledávám dosti výstižným.
Tradiční kultura amazonských indiánů rychle mizí. (foto: Jiří Černý)
Určití místní mravenci vás sice umí hodně bolestivě pokousat, nicméně ani to by rozhodně nemělo představovat důvod k jejich usmrcování. Zabíjení je akceptovatelné pouze za účelem obživy – morální problém už představuje i lov, prováděný čistě kvůli získání něčeho, co se teoreticky dá později zpeněžit (řekněme vzácné kožešiny).
I proto Atapana opakovaně zdůrazňuje, že indiáni o návštěvy dvakrát nestojí, zejména pokud by se mělo jednat právě o vědce či třeba novináře – obecně vzato všechny, kdož se v pralesech chovají jako příslovečný slon v porcelánu. Jen obtížně totiž s takovými hosty mohou najít společnou řeč.
Někteří lidé pak rovnou tvrdí, že jezdit za izolovanými kmeny je zcela neetické a mělo by to být úplně zakázáno. Podobné kontakty totiž mj. zvyšují pravděpodobnost, že se domorodci dříve či později stanou oběťmi manipulace, což by jinak zdaleka nebylo tak snadné. Za normálních okolností je totiž prakticky nelze uplatit, nejsou zvyklí projevovat vděčnost a neuděláte na ně žádný velký dojem ani dary. V opravdu odlehlých končinách Amazonie kouzlo peněženky zkrátka stále nefunguje, nakolik jinde již ano.
Neodvratný konec?
V současnosti potkáte stále více a více indiánů, kteří jsou sami přesvědčeni o tom, že jejich kultura je neodvratně odsouzena k záhubě. Z tohoto důvodu již nechtějí ani mít vlastního šamana, pořádat ceremonie s ayahuascou apod., neboť podle nich jde o něco, co v dnešním světě jednoduše nemá místo.
Přestává tak být něčím výjimečným, narazíte-li na kmeny, které jsou jako kdyby rozkročeny mezi dvěma dimenzemi bytí. Na jedné straně se stále alespoň do určité míry snaží udržovat své zvyklosti, na straně druhé běžně používají chytré telefony, opíjejí se pivem nevalné kvality a sní o tom, že jednoho dny si do svých chýší pořídí barevné televizory a satelity.
Pokud jim samotným to nijak smutné nepřipadá (naopak to berou se stoickým klidem a odevzdaností), pak nám by mělo. Společně s nimi totiž mizí rovněž jejich rozsáhlé a nenahraditelné znalosti o léčivých rostlinách, zvířatech atd., které si už tisíce let předávají z generace na generaci. A to se dotýká každého z nás, bez ohledu na to, z jaké země pocházíme.
Nevěříte? Úplně stačí si uvědomit, že Amazonie je právem nazývána lékárnou světa. Studium místní flóry a šamanských receptur umožnilo vyvinout spoustu farmak, která momentálně již běžně používáme, aniž bychom se přitom nějak víc zamýšleli nad jejich historií. Nejen já se proto domnívám, že podaří-li se někdy někde objevit účinný lék proti rakovině, bude to s největší pravděpodobností zde – bude-li ovšem ještě kde, co a s kým objevovat.
V brazilském státě Amazonas bylo brutálně zavražděno 10 členů dosud nekontaktovaného kmene (včetně žen a dětí). Spácháním tohoto ohavného zločinu se později zcela nezakrytě vychloubali těžaři.
Bohužel, přesně v tomto případě více než kdy jindy platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Spousta projektů, které by indiánům měly pomáhat, jim v konečném důsledku naopak škodí – což je zpravidla způsobeno právě zcela nedostatečným porozuměním jejich filosofii. Možná tím úplně nejlepším, co bychom pro ně mohli udělat, by tak vážně bylo nechat je prostě být a omezit veškeré styky s nimi na naprosto nezbytné minimum.
Násilí i nemoci
V situaci, kdy se na jejich území nachází ropa, zlato, drahé tropické dřevo, je však něco takového toliko toužebným přáním. Např. v brazilském státě Amazonas bylo v roce 2017 brutálně zavražděno 10 členů dosud nekontaktovaného kmene (včetně žen a dětí), přičemž spácháním tohoto ohavného zločinu se později zcela nezakrytě vychloubali těžaři.
Zahraniční média v této souvislosti upozorňovala na to, že v inkriminované oblasti má 10 zaměstnanců National Indigenous People Foundation (FUNAI) na starost zhruba 85 000 kilometrů čtverečních pralesa, což lze pokládat za špatný vtip.
Další velké nebezpečí představují nemoci, s nimiž si běloši dokážou poradit, avšak indiáni nikoliv. Ani ti nejlepší šamani naneštěstí nedokážou léčit něco, s čím oni sami ani jejich předkové nikdy nepřišli do styku.
Zoufalí indiáni se tak občas rovněž uchylují k násilí. Před 16 lety obsadili přečerpávací stanici ropovodu, patřícímu společnosti Petroperu, a vzali necelých 40 policistů jako rukojmí. Peruánská vláda reagovala vysláním dalších policistů a následné ozbrojené střety si vyžádaly nejméně 55 obětí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tehdejší prezident Alan Garcia se mj. nechal slyšet, že domorodci nejsou občané první kategorie, čímž jen přilil olej do ohně. Na druhé straně tím však jasně ukázal, na čí straně stojí a jaké má priority.
Dokud bude politiky zajímat pouze zisk – jakože přesně tak tomu v zemích Latinské Ameriky obvykle je – nelze očekávat žádné velké změny k lepšímu. Prospektoři, hrající si na mimozemšťany, mohou ve srovnání s jinými incidenty někomu připadat jako úsměvná kuriozita, avšak i takovou je nutno vnímat v celkovém kontextu: jde pouze o jednu z nepřeberného množství snah o cílenou likvidaci amazonských indiánů a jejich kulturního dědictví.
