Nový Zéland je ostrovní stát v jihozápadním Pacifiku, tvořený dvěma hlavními ostrovy – Severním a Jižním, a řadou menších. Cestovatelé a vůbec obdivovatelé přírodních krás jsou přitahováni jeho rozmanitou a nedotčenou přírodou, a pokud vám snad příroda nic moc neříká, určitě už jste někdy viděli působivý maorský tanec haka, původně používaný k zastrašení protivníků před bitvou. Tuhle symboliku si dodnes uchoval především v podání legendárního novozélandského národního rugbyového týmu All Blacks.
Taupō je téměř třicetitisícové město, ležící v severní části Severního ostrova, na břehu stejnojmenného jezera. Především v létě se z něj stává turistické centrum – návštěvníci obdivují panoramatické výhledy na jezero a podnikají výlety do blízkého národního parku Tongariro.
A ve městě Taupō žije šestičlenná rodina Andrewa Williamse: Andrew, jeho žena Courtney a jejich čtyři děti Oliver (13), Summer (11), Skye (9) a Elliot (6). Andrew a Courtney pracují na plný úvazek na vlastní mléčné farmě, a ačkoliv s dětmi pravidelně podnikají jednodenní treky a výlety do okolí, na kempování prozatím ještě nikdy nedošlo. Až do loňského září, kdy se se všemi dětmi vydali na 3048 kilometrů dlouhou pěší cestu po stezce Te Araroa (v maorštině „Dlouhá cesta“), jednom z nejkrásnějších treků na světě.
Trasa pro odolné
Te Araroa vede z Cape Rēinga, nejseverozápadnějšího výběžku Severního ostrova, vzdáleného od nejbližšího města Kaitaia přes sto kilometrů, až do Stirling Point v nejjižnějším městě Jižního ostrova s názvem Bluff.
Trasa treku Te Araroa vede doslova přes celý Nový Zéland. (foto: Teararoa.org)
„Věděli jsme, že děti mají dobrou fyzičku,“ řekla o rozhodnutí vyrazit na cestu Courtney. „Ale do té doby jsme nikdy nebyli ani na noc pod širákem,“ usmála se. Na 218 dní dlouhé cestě ale přespávali buď ve stanech, které si celou dobu nesli s sebou, případně v turistických útulnách, které spravuje novozélandský Department of Conservation. Ty ale obvykle fungují na principu „kdo dřív přijde, ten bydlí,“ a tak se s nimi nedalo příliš počítat.
Denně nachodili až 32 kilometrů (v průměru 20) nebo 12 hodin. Děti pochopitelně nemohly chodit do školy, každé ráno nebo večer se ale s tátou a mámou věnovaly školním povinnostem. „Všechno ostatní se učili po cestě. Třídou jim byly nádherné scenérie po cestě, nemám pochyb o tom, že jim to dalo víc než jakákoliv učebnice,“ uvedla Courtney s rozhodností, která vylučovala další dotazy ohledně rodičovského přístupu ke vzdělání.
Richmond Range
Stejně jako platí, že každá mince má dvě strany, platí také, že pohodu skutečně oceníte až poté, co jste byli nuceni se popasovat s pořádnou dávkou nepohodlí. Na treku to platí také, možná dvojnásob. A každá trasa má své pohodové a náročnější úseky. Na Te Araroa je jedním z nich Richmond Range – horské pásmo na Jižním ostrově, nechvalně proslulé strmými stoupáními, drsným terénem, ale také nádhernými výhledy.
Courtney se netají tím, že Richmond Range byl nejnáročnější etapou celé trasy. „Richong Range z nás bezpochyby dostal maximum,“ říká. „Přišly chvíle vyčerpání, frustrace i občasného ´Jak daleko ještě?´ od mladších dětí, ale zažili jsme i naprosto magické chvíle – pozorování východu slunce, které hory zbarvilo do zlata, prodírání se posledními kroky brutálního výstupu a hluboké uspokojení z toho, že jsme to společně dokázali.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Spokojené děti
Šestiletý Elliot si už na ty náročnější okamžiky ani nevzpomíná. „Líbili se mi všichni ti ptáčci, lezení na kopce a taky, že jsem si mohl ulovit vlastního lososa,“ dodává hrdě. Devítiletá Sky prý po cestě překonala svůj strach z výšek. „Cítím se teď silnější. Naučila jsem se se svými strachy bojovat,“ chlubí se.
Jedenáctiletá Summer si prý nejvíce užívala setkávání s novými lidmi, stoupání do kopců a nádherné výhledy nahoře. Třináctiletý Oliver jako jediný připouští, že to občas bylo velmi náročné. „Zvlášť Richmond Range, tam to bylo fakt těžké hlavně psychicky. Ze začátku tam byly dlouhé úseky, kde nebylo nic moc k vidění, ale jak jsme se posunuli dál na jih, o dost se to zlepšilo. Vůbec nelituju, že jsem šel,“ podpořil hrdé rodiče.
Ka pai!
Matt Claridge, výkonný ředitel organizace Te Araroa Trust, která Te Araroa spravuje, vysekl Williamsovým poklonu jako jeden z prvních. „Te Araroa zažívá v poslední době nárůst popularity, ale aby se na ni vydala rodina s dětmi, to je rarita. Navíc s takhle malými dětmi. Myslím, že Elliot je nejmladší účastník, který kdy Te Araroa absolvoval.“
Na zprávy o majstrštyku Williamsových jsem narazila ve chvíli příprav na svou první delší sólo cestu, portugalskou pobřežní trasu Camino de Santiago. Svým vlastním třem dětem jsem musela slíbit, že příští rok si to zopakujeme všichni, pokud se v pořádku vrátím :D
Ne, nemám strach o svou bezpečnost, ale měla jsem pocit, že bude lepší, když budu nejdřív přesně vědět, kam se vydáváme. Cítila jsem se jako dobrodruh. Když si uvědomím, že celé moje dobrodružství bude odpovídat jednomu kratšímu pohodovému úseku na Te Araroa, srážím paty, usedám a nadále tiše šoupu nohama. Ka pai, Williamsovi!
Související…
