Jako každý rok prezentovala společnost EDUin Audit českého vzdělávacího systému. Věnoval se třem pilířům. Prvním z nich jsou víceletá gymnázia a jejich začlenění do systému vzdělávání, druhým je práce (či spíše její absence) s nadanými dětmi. Třetím je pak podpora rozvoje kariéry, a to už od mateřské školy. Základy by měl položit zákon o registrech vzdělávání, což je něco jako zdravotní karta u lékaře. Na rozdíl od ní ale bude obsahovat jiné informace: „Měly by tam být informace o tom, jak dítě vzdělávacím systémem putuje, a to od předškolního vzdělávání až po vysokou školu,“ říká Nikola Šrámková ze společnosti EDUin. Otázka se nabízí sama: jak bude vypadat kariérní poradenství v mateřské škole? „V tom věku se děti budou učit sebepoznání, tedy budou umět například vyjmenovat své silné stránky, hodnoty a zájmy. Není to o tom, že si něco konkrétně zvolí, ale poznají základ, na kterém pak mohou na základní a střední škole stavět,“ vysvětluje Nikola Šrámková.
To je soustavná, dlouhodobá práce. Co by měly tyto záznamy obsahovat?
S dítětem se nepotkává v životě jen jeden člověk. Poznává různé učitele a ti si o něm/o ní předávají informace. Když je dítě v něčem výjimečné, ať už pozitivně, nebo negativně, ta informace s ním putuje. V souvislosti s odklady se mluví o tom, že chybí propojení informací z předškolního vzdělávání do základního. Učitelé tak musí znovu dítě poznávat a zjišťovat, jestli v něčem potřebuje specifickou podporu. Teď je v návrhu zákon o registrech ve vzdělávání, díky nimž by se měla vzdělávací dráha žáků a studentů sledovat.
Jak by měl vypadat začátek celého procesu, tedy u předškoláků?
Začátek kariérového rozvoje u předškoláků by měl být založen na přirozeném zkoumání světa (například formou her), rozvoji sebepoznání a podpoře různorodých zkušeností a dovedností. V této fázi nejde o konkrétní profesní orientaci, ale o to, že se učí poznávat své zájmy a hodnoty, na kterých mohou v budoucnu stavět.
Přesuňme se do vyššího věku. Co přesně znamená „kariérně nejistý člověk“?
To je pojem z dat OECD, se kterým pracují šetření PISA (mezinárodní šetření o vzdělanosti, pozn. Flowee). Sledují se tři gramotnosti: matematická, čtenářská a přírodovědná. Vedle těchto „tradičních“ gramotností je každý cyklus doplněn o další moduly, například digitální nebo finanční gramotnost. Součástí šetření jsou i dotazníky pro žáky a učitele, kde se sledují témata jako nerovnost, klima ve školách, a tam je právě i pasáž ohledně kariéry. Podle těchto výsledků od roku 2018 podíl kariérně nejistých narostl téměř o polovinu. Kariérně nejistý člověk není ten, který přesně neví, co bude dělat, ale ten, který ani nezná své možnosti. Nezná svůj potenciál, silné a slabé stránky. Neuvědomují si, co je motivuje a demotivuje. A tak je pro ně náročné přemýšlet o svých aspiracích a přibližném kariérním směru. Měli by mít alespoň základní představu o tom, jaké profese existují, a škola by jim také měla zprostředkovat kontakt s aktuálním světem práce, aby si dokázali představit pracovní prostředí, ve kterém vidí své budoucí uplatnění.
Většina mladých lidí ale v patnácti opravdu neví, kam směřovat.
Ano, to je pravda. A právě kariérové poradenství by jim mohlo pomoci. Dle nově schváleného rámcového vzdělávacího programu pro základní školy by se měly školy věnovat kariérnímu rozvoji povinně již od první třídy. Dosud to bylo pouze dobrovolné. Bohužel nyní jim klacky pod nohy hází i vzdělávací systém, který nutí žáky si brzy zvolit jeden obor z téměř 300 často úzce profilovaných. Žák si zvolí obor, o kterém si myslí, že by mu mohl vyhovovat, ale pak zjistí, že to není ono. A jaké má pak možnosti? Současný systém je málo prostupný, téměř neprostupný. A tak musí mnohdy začít znova, od prvního ročníku. Tím ztrácí jeden rok, pro stát to také není efektivní. A co to udělá s psychikou mladého člověka?
Není právě tohle argument pro všeobecné střední vzdělávání?
Z dat OECD 2022 vyplývá, že ve věku 15 nemá jasno okolo čtyřiceti procent žáků. Z dat dlouhodobě víme, že rozhodnutí o profilaci se posouvá. Někteří mladí lidé navíc nastupují na střední školu už s tím, že půjdou na vysokou školu mimo středoškolský obor. Posilování všeobecných gramotností a kompetencí je ale nutné i na učilištích. Společenské vnímání učebních oborů se mění. Stále více se očekává, že absolventi budou samostatnými řemeslníky a úspěšnými živnostníky, nikoli zaměstnanci továren a velkých podniků. Budou potřebovat například orientovat se v daních, umět si nacenit práci, změřit zakázku, komunikovat se zákazníky a dodavateli. Kariéroví poradci jsou opravdu poradci, nepočítá se s tím, že je budeme muset poslouchat. Měli by umět poradit žákům, jaké mají možnosti, rozhodně to není závazné.
Vy jste měla už v 15 letech jasno, co budete dělat? A děláte to?
Tohle prosím berte s nadsázkou. Já jsem měla od čtvrté třídy jasnou představu. Sledovala jsem Otázky Václava Moravce, četla jsem noviny, chtěla jsem být právničkou – jednou z těch chytrých a úspěšných žen, které hájí zájmy ostatních. Pak jsem se ve škole potkala s paní učitelkou, která nebyla úplně z nejlepších, a byla jsem z toho zklamaná a naštvaná. Můj tatínek chtěl, ať jdu na víceleté gymnázium, maminka byla proti tomu a říkala: co budeš dělat s gymplem, když se nedostaneš na vysokou školu? Tak jsem šla na odbornou střední školu a pak na práva. Tam jsem ale zjistila, že mě více baví pracovat s daty než klasická právničina.
V materiálech k prezentaci auditu je napsáno: „Strategie 2030+ požaduje kariérový rozvoj jen pro střední vzdělávání, dlouhodobý záměr 2023–2027 již myslí i na to, aby bylo součástí i základního vzdělávání.“ Je tedy cílem Strategii 2030+ ještě před tímto rokem rozšířit?
Strategie 2030+ byla schválená dřív než její implementační dokument, tzv. Dlouhodobý záměr. Ten byl schválen na konci roku 2023. Změnilo se politické vedení MŠMT, s tím i priority a došlo k novému vývoji, takže to pokročilo o kus dále.
Je český vzdělávací systém připraven na to, aby něco takového mohlo zodpovědně fungovat?
Je to otázka hlavně peněz. Vláda si musí uvědomit, že peníze, které jdou do vzdělání, nejsou náklady, jsou investice. Když lidé nedělají to, co je naplňuje, v čem jsou spokojeni, může se to odrazit na jejich nižším pracovním výkonu, mají nižší ambice, hromadí se v nich stres a v důsledku se jim zhoršuje jejich duševní a fyzické zdraví. Pro stát to pak znamená nejen nižší produktivitu a nižší daňový výnos, ale i zvýšené náklady na zdravotní a sociální péči. Česko nemá nerostné bohatství, naší cestou je lidský kapitál. My musíme investovat do lidí.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad / Profimedia
