Toxoplazmóza i salmonela. Proč líbání domácích mazlíčků není dobrý nápad

Náš vztah k domácím zvířatům se v posledních desetiletích výrazně změnil. Nadpoloviční většina české dospělé populace žije v domácnosti s nějakým domácím zvířetem. Nejoblíbenějším domácím mazlíčkem v Česku je nepřekvapivě pes, ve své domácnosti ho má nejméně 40 procent Čechů. Odhaduje se, že na péči o naše chlupaté miláčky každoročně vynaložíme dle ekonomů 60 miliard.

Vlastnictví domácího mazlíčka je spojeno s řadou výhod. Zvířátka ale mohou být také nositeli infekčních chorob, které se mohou přenést i na nás. Pro většinu lidí je naštěstí toto riziko nízké. Ovšem jedinci s oslabeným imunitním systémem, stejně tak i těhotné ženy, by si měli dávat pozor.

Desítky přenosných patogenů

Infekční nemoci, které se přenášejí ze zvířat na člověka, se nazývají zoonózy. Je známo, že více než 70 patogenů společenských zvířat je přenosných na člověka. Někdy může domácí zvíře, které má zoonotický patogen, vypadat nemocně. Často však nemusí mít žádné viditelné příznaky, což nákazu usnadňuje.

Zoonózy se mohou přenášet přímo z domácích zvířat na člověka, například kontaktem se slinami, tělesnými tekutinami a výkaly, nebo nepřímo, třeba kontaktem s kontaminovanou podestýlkou, půdou, potravou nebo vodou. Studie naznačují, že výskyt zoonóz spojených s domácími zvířaty je nízká. Skutečný počet infekcí je však pravděpodobně podhodnocen.

Polovina majitelů dovoluje domácím zvířatům olizovat si obličej a 18 % dovoluje psům sdílet s nimi postel (sdílení postele zvyšuje dobu expozice patogenům, které domácí zvířata přenášejí). Dále 45 % majitelů koček dovoluje své kočce skákat na kuchyňskou linku.

V endemických oblastech v Africe a Asii jsou psi hlavním zdrojem vztekliny, která se přenáší slinami. Psi také běžně přenášejí v tlamě a slinách bakterie Capnocytophaga, které se mohou přenést na člověka při těsném kontaktu nebo kousnutí. Naprostá většina lidí neonemocní, ale tyto bakterie mohou příležitostně způsobit infekci u lidí s oslabeným imunitním systémem, což pak může mít vážné následky.

Mezi zoonózy spojené s kočkami patří řada onemocnění, která se šíří fekálně-orální cestou, například giardióza, kampylobakterióza, salmonelóza a toxoplazmóza. To znamená, že při každé manipulaci s kočičí toaletou je vhodné používat rukavice, nebo si alespoň poté důkladně umýt ruce.

Kočky mohou někdy přenášet infekce také kousnutím a škrábnutím, včetně příznačně pojmenované „nemoci z kočičího škrábnutí“, kterou způsobuje bakterie Bartonella henselae.

Ptáci, želvy a ryby

Nejsou to však jen psi a kočky, kdo může přenášet nemoci na člověka. Ptáci v chovech mohou příležitostně přenášet psitakózu, bakteriální infekci, která způsobuje zápal plic. Kontakt s domácími želvami je zase spojován s nákazami salmonelou, zejména u malých dětí. Dokonce i rybičky v chovu jsou spojovány s řadou bakteriálních infekcí u lidí, včetně vibriózy, mykobakteriózy a salmonelózy.

Úzký kontakt se zvířaty a zejména některé způsoby chování riziko přenosu zoonóz zvyšují. Nizozemská studie zjistila, že polovina majitelů dovoluje domácím zvířatům olizovat si obličej a 18 % dovoluje psům sdílet s nimi postel (sdílení postele zvyšuje dobu expozice patogenům, které domácí zvířata přenášejí). Stejná studie zjistila, že 45 % majitelů koček dovoluje své kočce skákat na kuchyňskou linku.

Při každé manipulaci s kočičí toaletou je vhodné používat rukavice, nebo si alespoň poté důkladně umýt ruce.

Líbání domácích mazlíčků bylo také spojeno s občasnými zoonotickými infekcemi u majitelů zvířátek. V jednom případě se u ženy v Japonsku rozvinula meningitida způsobená infekcí Pasteurella multicoda poté, co pravidelně líbala tvář svého psa. Tyto bakterie se často vyskytují v ústní dutině psů a koček.

V tomto směru jsou zejména ohrožené malé děti, protože se chovají způsobem, který riziko přenosu nemocí zvyšuje, strkají si například ruce do úst poté, co se dotkly domácích zvířat. Děti si také méně často po kontaktu s domácími zvířaty řádně myjí ruce.

Ačkoli každý, kdo přijde do kontaktu se zoonotickým patogenem prostřednictvím domácího zvířete, může onemocnět, u některých lidí je toto riziko vyšší. Mezi tyto osoby patří mladí, staří, těhotné a lidé s oslabenou imunitou.

Například zatímco u většiny lidí nakažených parazitem toxoplazmózou se projeví pouze mírné onemocnění, u plodu může být život ohrožující nebo může způsobit vrozené vady.

Jak snížit riziko nákazy

Existuje celá řada postupů, jak riziko přenosu nemocí snížit. Patří mezi ně například:

mytí rukou po hře se zvířetem a po manipulaci s jeho podestýlkou, hračkami, nebo po úklidu výkalů.
nedovolit domácímu zvířeti, aby vám olizovalo obličej nebo otevřené rány
dohled nad malými dětmi při hře s domácími zvířaty
používání rukavic při výměně steliva nebo čištění akvária
navlhčování povrchu ptačích klecí při čištění, aby se minimalizoval výskyt aerosolů
nepouštět domácí zvířata do kuchyně (zejména kočky, které mohou skákat na povrchy pro přípravu jídla).
udržování aktuální preventivní veterinární péče, včetně očkování a ošetření proti červům a klíšťatům.
vyhledání veterinární péče, pokud se domníváte, že se vaše zvíře necítí dobře.