fbpx

O vzkazech v lahvi a jejich zapomenutých příbězích 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Lahev houpající se ve vlnách, v ní složený papírek a hrdlo pečlivě zapečetěné proti vniknutí vody. Vzkaz vhozený do vln. Ty, které se našly, byly většinou náhodné útržky myšlenek, nebo vzkazy doufající v odpověď.

Zveřejněno: 13. 9. 2023

I dnes lidé stojí na březích moří a oceánů a vrhají do vln své lahve. Je to romantický akt, spojený s dobrodružstvím a neznámem. Pojďme se společně podívat na to, jaké typy vzkazů v lahvi našimi moři a oceány putují a co mají svým adresátům přinést...

K vědeckým účelům

Tak za prvé, a tady bohužel nenajdete ani stopu romantiky, oceány se potulují stovky speciálních lahví, které jsou vybaveny nejen vzkazem, ale také čipem s GPS sledovačem. Jsou speciálně označeny, a kdo je najde uprostřed moře, měl by je nechat tam, kde je našel. Když je najde na pláži, měl by se držet pokynů, které jsou v lahvi obsažené. Většinou jde o prosbu o navrácení určitému vědeckému středisku, které monitoruje mořské proudy. Je to nejjednodušší, a dokonce nejpřesnější měření, a to i v dobách moderních technologií. Zvlášť nyní, v dobách měnících se klimatických podmínek a oteplování mořských proudů, je zapotřebí stále měřit, jak se mění pohyb vody v mořích a oceánech. Zde najdete třeba kanadské pokusy.

Volání o pomoc

V roce 2005 nechali pašeráci lidí poničenou loď s 80 mladistvými migranty napospas moři poblíž břehů Kostariky. Ti neměli možnost, jak poničenou loď ovládat. Z jídla jim nic nezbylo a měli jen skromné zásoby vody. Do jedné z lahví ale dali vzkaz a poslali jej po vodě. Láhev zachytil rybář, který ji přivezl na jeden z ostrovů, které jsou uzavřené, protože spadají pod ochranu přírody UNESCO. Jenže na tomto ostrově se zrovna naštěstí nacházeli pracovníci této organizace, a ti zorganizovali záchranou výpravu. Migranty opravdu našli.

Nejsem krásná, ale zdá se mi to tak zázračné, že tato malá lahvička měla cestovat tak daleko a tak dlouho, aby se ke mně dostala, že ti prostě musím poslat odpověď.

Rekordman

Vůbec nejstarší vzkaz v lahvi se objevil v dunách na ostrově Wedge Island (poblíž Perthu v Austrálii). Ve staré lahvi od ginu nalezli vzkaz s pozicí německé lodi, zprávou a starými novinami, datovanými na 12. června 1886. Němečtí námořníci se chtěli v letech 1864 až 1933 dozvědět více o oceánských proudech, a tak tyto vzkazy házeli do moře.

Kvůli ústřicím

V lednu 2019 se Jim a Candy Dukovi procházeli po pobřeží Padre Island National Seashore v Texasu, kde také v trsech trávy a keřů objevili lahev. Vypadala jako nová a uvnitř měla ruličku s nápisem „rozbij lahev“. To neudělali a nakonec lahev otevřeli standardní cestou.

Papír uvnitř byl ve skutečnosti pohlednice s instrukcemi k vyplnění data a místa, kde byla lahev vyzvednuta. Poté ji měl adresát zaslat zpět do Galveston Laboratory, amerického úřadu pro komerční rybolov (nyní známé jako NOAA Fisheries), a získat za to odměnu 50 centů.

Od února 1962 do prosince 1963 tato laboratoř vhodila do Mexického zálivu u pobřeží Texasu 7863 lahví. Účelem bylo studovat vodní proudy a jejich roli v přesunech mladých krevet z míst tření do míst odchovu. Informace o tom, jak to NOAA Fischeries provádí dnes, najdete na těchto stránkách.

Sbohem z Titaniku

A teď se dostáváme k opravdu romantickým vzkazům... Irové Jeremiah Burke (19) a jeho sestřenice Nora Hegartyová (18) nastoupili v roce 1912 na nešťastný Titanic, aby se setkali se sestrami Jeremiho, které se před několika lety usadily v Bostonu. Před vyplutím mu dala matka lahev svěcené vody. Když Titanic začal sestupovat do moře, Burkovi se podařilo napsat zprávu „Z Titaniku, sbohem všem, Burke z Glanmire, Cork“, kterou vložil do lahve se svěcenou vodou. Oba při tragédii zemřeli a o rok později se lahev vyplavila na břeh, jen několik kilometrů od jeho rodinného domu. Artefakty byly uchovávány v rodině téměř sto let, než byly v roce 2011 darovány Cobh Heritage Center.

Stále na palubě s několika lidmi. Poslední lodě odjely. Rychle se potápíme. Někteří muži poblíž se modlí s knězem. Konec se blíží.

Slavná poslední slova

Zaoceánský parník Lusitania byl v roce 1915 na své cestě z New Yorku do Liverpoolu zasažen torpédem a potopil se. Za pouhých 18 minut šel ke dnu. Ale to byla dost dlouhá doba na to, aby jeden cestující napsal možná nejdojemnější a nejděsivější vzkaz v lahvi, který se dosud objevil: „Stále na palubě s několika lidmi. Poslední lodě odjely. Rychle se potápíme. Někteří muži poblíž se modlí s knězem. Konec se blíží. Možná, že tato poznámka bude…“

Za 101 let

Představte si, že vám zaklepe na dveře cizí člověk, že vám nese vzkaz od dědečka, kterého jste vůbec nikdy nepoznali. Ano, stalo se to. Rybář Konrad Fischer našel ve své síti lahev s papírem. Velká část vzkazu byla nerozluštitelná, ale to, co se rozluštit dalo, byla žádost, aby nálezce poslal na uvedenou adresu lístek, že lahev našel.

Po 101 letech stál genealog, který zprávu od rybáře převzal a věnoval úsilí pátrání po majiteli, před dveřmi Angely Erdmannové a řekl jí, že jí nese vzkaz od dědečka, který zemřel šest let předtím, než se ona narodila. Pak jí vysvětlil, že zprávu luštil a zjistil, že dědeček Richard Platz hodil lahev do moře, když byl v roce 1913 na výletě s přírodovědnou skupinou. V té době mu bylo 20 let. On našel v archivech jeho jméno a postupně vypátral i jeho vnučku, které vzkaz předává. Následně byla lahev se vzkazem umístěna do přírodovědného muzea.

Vzkaz z války

V roce 1914 britský voják z první světové války Thomas Hughes napsal dopis své ženě, zapečetil ho do lahve zázvorového piva a hodil do Lamanšského průlivu. Zemřel o dva dny později v bojích ve Francii. V roce 1999 našel rybář lahev v řece Temži. Na doručení dopisu paní Hughesové, která zemřela v roce 1979, už bylo pozdě, ale nebylo pozdě na doručení jeho dceři. Té bylo 86 let a v době, kdy její otec zemřel, oslavila teprve rok. Zpráva jí byla doručena až do jejího domu na Novém Zélandu.

Vstříc lásce

V roce 1956 poslal švédský námořník Ake Viking svou touhu po lásce prostřednictvím lahve vržené do moře. Byl v ní jen prostý vzkaz: „Neznámé krásce tam někde v dáli.“ O dva roky později dostal dopis, kde mu psala Paolina ze Sicilie. „Nejsem krásná, ale zdá se mi to tak zázračné, že tato malá lahvička měla cestovat tak daleko a tak dlouho, aby se ke mně dostala, že ti prostě musím poslat odpověď.“ Začali si spolu psát a nakonec se Ake přestěhoval na Sicílii, kde se pak na pobřeží Středozemního moře jednoho dne vzali. A byla to vpravdě ohromná svatba. Stali se takovými celebritami, že v den jejich svatby byly ulice přecpány lidmi.

Související…

Nejdelší polibky dávají Thajci, nejromantičtější líbánky prožijete na Maledivách
ESO travel

foto: Shutterstock, zdroj: https://www.theguardian.com/international,

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...