Vyzkoušela jsem si, jak se cítí člověk s demencí. Ve virtuální realitě

Probouzíte se ve svém domě. Jsou tři hodiny v noci a vám se chce na malou. Vstanete z postele, rozsvítíte a najednou máte pocit, že se svět změnil. Koberec i tapeta na stěnách zrní tak, že vás z toho bolí oči. Za oknem se míhají větve stromů, ale vám připadají jako zloděj, který se chce vloupat do vašeho bytu. A co je nejhorší? Nemůžete si za boha vzpomenout, kde vlastně záchod je...

Eddie je starý muž, který žije společně se svou manželkou Marci. Na důchod se oba těšili, měli plány, že budou cestovat. Pak se bohužel pomalu a plíživě přiblížil nepřítel, kterého ani jeden z nich nečekal. Eddie onemocněl demencí. Pár se tedy nyní místo užívání dovolenkových radovánek potýká s problémy, jaké si málokterý zdravý jedinec dokáže představit.

V kůži Eddieho

Tento (nikoli námi) smyšlený příběh, který však v drobných obměnách prožívají miliony lidí na celém světě, se stal podkladem pro unikátní projekt virtuální reality, který má pomoci lidem vcítit se do pacientů, jež demence postihla. Díky němu jsme si mohli na tiskové konferenci v centru pro seniory SeneCura projít v kůži Eddieho celým domem a vyzkoušet si, jak to vypadá ve světě, kde třeba i během jedné noci zapomenete, co jste včera jedli a s kým mluvili, nevíte, kdo jsou lidé, kteří s vámi žijí v domě, a máte problém se orientovat v prostoru i čase.

Cílem asociace je nyní program zprostředkovat co největšímu počtu zdravotníků, ošetřujícím, pracovníkům v sociálních službách, tedy všem, kteří se o tyto lidi starají.

Vzdělávací program s názvem Virtuální realita – demence Eddie byl vyvinut odborníky z Austrálie na základě rozhovorů s pacienty, kteří onemocněním trpí. Česká republika je díky Asociaci poskytovatelů sociálních služeb první evropskou zemí, která jej bude využívat.

Pomoc pečujícím

„Celkové náklady na přivedení tohoto programu přesáhly částku jednoho milionu korun, proto jeho zavedení nebylo jednoduchou otázkou. I přesto jsme se nakonec rozhodli tento krok udělat, protože jsme vnímali jeho potřebnost pro současnou situaci,“ vyjádřil se prezident asociace Jiří Horecký o projektu, který není jen programem virtuální reality, ale celým workshopem obsahujícím i know-how o tom, jak pracovat s emocí a podpořit účastníky programu, či informace ohledně proměn mozku v jednotlivých stádiích nemoci.

Do budoucna se chce však Česká republika zaměřit především na ambulantní a terénní péči.

Cílem asociace je nyní program zprostředkovat co největšímu počtu zdravotníků, ošetřujícím, pracovníkům v sociálních službách, tedy všem, kteří se o tyto lidi starají. „Péče o osoby trpící demencí, zejména v tom posledním stádiu, patří k nejnáročnějším vůbec. Pečující jsou často do těchto situací vrženi, aniž by měli dostatek informací a jakoukoli podporu. Nerozumí projevům svých blízkých a musí čelit jejich proměně, což je velmi psychicky náročné. Takže pomoc v podobě vcítění se do situace osoby, která demencí trpí, je obrovsky přínosná,“ řekla na konferenci Taťána Gregor Brzobohatá, předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci, která se bude na pořádání workshopů také podílet.

Situace v Čechách

Nejčastější příčinou stařecké demence je Alzheimerova choroba, se kterou bylo u nás v roce 2017 diagnostikováno více než 60 tisíc lidí. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha navíc prevalence onemocnění neustále poměrně výrazně stoupá, v rozmezí let 2015 až 2017 byl zaznamenán 7% meziroční růst a odhady hovoří o tom, že v roce 2030 už bude v Česku asi 90 tisíc nemocných. Reálné počty nemocných, kteří jsou stiženi demencí, jsou však pravděpodobně ještě vyšší.

V současnosti využívají pacienti s demencí služby psychiatrických nemocnic, různé pobytové či sociální služebny a ústavní péči, ale také soukromá zařízení. Do budoucna se chce však Česká republika zaměřit především na ambulantní a terénní péči. „Vidíme, že v západní Evropě je péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou postavena na terénních službách, které jsou samozřejmě efektivnější, méně nákladné a humánnější, pokud pacient může zůstat ve svém přirozeném domácím prostředí,“ vysvětlil Adam Vojtěch a zároveň přislíbil, že Ministerstvo zdravotnictví představí už v září roku 2019 pokračování Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc.

Co se týká mého osobního zážitku, v kůži Eddieho jsem se nakonec po dlouhém bloudění domem došátrala na setmělé WC a mohla si konečně ulevit (naštěstí opravdu jen virtuálně), přičemž celý výlet zakončil lehce naštvaný Marciin hlas: „Eddie, už ses zase vyčůral do koše na prádlo.“ Ačkoli virtuální procházka domem byla tedy nakonec úsměvná, o jejím průběhu jako takovém se to rozhodně tvrdit nedá. Teď už tedy nezbývá než doufat, že její provedení je dost autentické na to, aby splnilo svůj účel.