fbpx

Být infantilní je dnes prostě in

Zveřejněno: 30. 1. 2023

Pamatujete si na tu slavnou fotografii s názvem „Brutální pařba fakulty aplikovaných věd“? Po českém internetu koluje už spoustu let a zobrazuje čtyři mladé vysokoškoláky, kteří se baví „po svém“, a jejich zábava je na první pohled tak nudná, že z toho má celý český internet legraci. Prostě když sedíte v hadrech jako ze sedmdesátek kolem bufetového stolu a pijete limonádu z plastového kelímku, na moc zábavný večer to nevypadá.

Pro většinu z nás „bavit se“ znamená komunikovat s někým, ať už doma, v hospodě, na koncertě… prostě kdekoliv. Vzájemná interakce, výměna názorů, vyprávění vtipů… to všechno nám před pár lety covid dočasně sebral. Část lidí hledala náhradu sociální komunikace na sociálních sítích a pro mnohé začal fenomén domácích akcí a deskových her, na které si ještě před 10 lety skoro nikdo ani nevzpomněl – kdo by taky posunoval titěrné dřevěné panáčky, když máme virtuální realitu a internet. Ovšem stalo se nevídané – píše se rok 2023, pandemie skončila, už zase můžeme všichni všude, ale z nejasného důvodu část lidí zůstala doma a dál tráví hodiny a hodiny nad deskovými hrami. Prý „prožíváme zlatý věk deskových her“ a minimálně ekonomické ukazatele tomu odpovídají: celosvětová hodnota odvětví deskových her dosahuje 13 miliard dolarů.

Já nemluvit jazykem tvého kmene

Podívejte se: žijeme ve svobodné zemi, pokud dospělí lidé dělají se vzájemným souhlasem cokoliv a nikoho neomezují, mělo by jim to být umožněno a nikdo jim do toho nemá právo mluvit. Ale je nás spousta, kteří se při deskovkách bavíme, asi jako vy byste se bavili na brutální pařbě informatiků. A já prosím, moc vás prosím: nenuťte mě, abych s vámi tuhle hloupou zábavu sdílel. Abychom si rozuměli: dělejte si, co chcete. Ale snažně vás prosím: nepokládejte to za inteligentní zábavu.

deskove hry scythe

Rozehraná partie deskovky Scythe. (foto: Oldřich Pospíšil)


Pokud jste měli to štěstí, že vás nikdy nikdo ještě nenutil hrát deskové hry (a tím nemyslím Člověče nezlob se, ale obří komplikované nesmysly, ve kterých čtyři nebo také dvanáct hodin zabíjíte draky, vyrábíte sushi nebo si hrajete na vojáky a zabíráte různé části země. „Budou vám tvrdit, že je to skvělý způsob, jak prolomit ledy a dobře se bavit – problém je v tom, že vám to navrhuje většinou chlapík, který s těmi hrami z neznámých důvodů strávil už stovky hodin času a je v nich dobrý,“ říká Kishor Napier-Raman, novinář ze Sydney Morning Heraldu. „Pokud jste ale nováček a o dané hře jste nikdy neslyšeli, vezměte s sebou na takový večírek kamarády. Jedině tak zachráníte alespoň zbytky večera a nebudete se cítit jako naprostý hlupák.

Největší nerd a fanda se vám bude snažit vysvětlit, jak co nejsložitěji zabít draka, připravit sushi nebo kolonizovat zemi, o které jste nikdy neslyšeli. Bude to trvat hodinu a zapamatujete si možná tak desetinu toho, co je potřeba.

Jak takový večer s deskovými hrami většinou vypadá? Většinou je tam spousta levného piva, mražené pizzy a průměrných chipsů z výprodeje v supermarketu. Pokud máte štěstí, donese někdo dárkový balíček od Vánoc a doufejte, že od těch posledních. Doporučuju také vzít láhev vodky, abyste to přežili. Potom se vám největší nerd a fanda bude snažit vysvětlit, jak co nejsložitěji zabít draka, připravit sushi nebo kolonizovat zemi, o které jste nikdy neslyšeli. Bude to trvat hodinu a zapamatujete si možná tak desetinu toho, co je potřeba. Nebudete rozumět, co se po vás chce, a budete se na všechno pětkrát prát: „Kam to mám položit? Kolik karet si mám vzít? Můžu házet kostkami? Kterou figurku mám vybrat a proč?“ A to už se nebavíme o tajemných úkolech, jako třeba u jedné z novinek letošní sezóny: „Když tato postava zemře, aktivujte jeden token apatie, pokud nějaký máte. Tuto kartu můžete zahrát, pokud položíte postavu dělníka na pole akce stavba. Získáváte jednu akci Rozebrat navíc.“ Nebo další příklad: „Odstraňte 1 vejce z desky vetřelce. Všechny postavy v místnosti s vetřelčím hnízdem, které už nemají žádné akční karty, jsou infikovány vetřelčí larvou.

deskove hry nemesis

Token z deskovky Nemesis. (zdroj: Awaken Realms)


Pokud není infikována žádná postava, dejte do vetřelčího sáčku jeden token larvy.“ A když nad tím budete nedůvěřivě kroutit hlavou, dostane se vám chlácholivého vysvětlení, že jakmile se začne hrát, bude to jen lepší. Případně vám někdo navrhne, abyste se šli podívat na pár videí na YouTube a sedli si raději někam do kouta, ať ostatním nekazíte zábavu.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř

Proč mají milovníci deskových her pocit, že potřebují náhražku, na kterou se bude během večera soustředit pozornost všech okolo? Proč nemůžeme vyhodit všechny stolní hry, koupit místo toho raději kvalitní víno a třeba si… nevím, povídat? Opravdu je potřeba, aby dospělí lidé trávili večery posunováním panáčků podle rigidních pravidel? To už si vážně nemáme co říct? Nebo je to tím, že jsme si už tak navykli na mantru neustálého soutěžení, že už si ani ve volném čase nemůžeme oddechnout a musíme se věnovat něčemu produktivnějšímu?

Pokud ale někdo potřebuje neustále upomínat na to, že se něco může a nemůže dělat, je to velké dítě a ne dospělá osoba. Na druhou stranu je ale tato infantilizace viditelná v mnoha dalších odvětvích, jen si vzpomeňte například na filmy o superhrdinech, počítačové hry nebo nekonečný příval kreslených seriálů pro dospělé. A pokud vám to stále nestačí, vygooglujte si něco o larpech.

Nejhorší ale je, že deskové hry se svými schematickými úkoly a dotěrnými pravidly jako by nám připomínaly důležitost dodržování pravidel. Pokud ale někdo potřebuje neustále upomínat na to, že se něco může a nemůže dělat, je to velké dítě a ne dospělá osoba. Na druhou stranu je ale tato infantilizace viditelná v mnoha dalších odvětvích, jen si vzpomeňte například na filmy o superhrdinech, počítačové hry nebo nekonečný příval kreslených seriálů pro dospělé. A pokud vám to stále nestačí, vygooglujte si něco o larpech. Že nevíte, co to je? Buďte rádi. Až uvidíte v lese běhat dospělé lidi převlečené za elfy a trpaslíky, jak po sobě metají zmuchlané noviny a krepový papír (frostbally a firebally) a píchají se navzájem jekorovými meči, možná se vám po hraní deskových her ještě zasteskne.

Být infantilní je dnes prostě in. A do tohoto trendu pak ultrasložité deskové hry, které stojí spoustu peněz, dokonale zapadají: stávají se jedním ze základních kamenů trendu, který původně nevinné nostalgické hrátky proměnil na dravý multimiliardový průmysl. Kapitalistický sen se stává skutečností: reklama na děti je sice neetická, ale reklama cílená na velké děti, které mají spoustu peněz, ale přejou si zastavit čas a vrátit se do dětství, je naprosto v pořádku. A že je to zavírání očí před skutečností? To nikoho nezajímá a hlavně ne ty, kteří jsou schopni interpretovat deskové hry jako inteligentní zábavu. Není ostuda říct, že je vám to k smíchu. Počítejte s tím, že vás někteří z nerdů obviní z toho, že nerozumíte zábavě. Ale za to, abyste si zachovali důstojnost, to určitě stojí.

Související…

Jak dětem vysvětlit základy kapitalismu? Zkuste Dostihy a sázky
Zdeňka Musilová

 

foto: Midjourney AI, Awaken Realms, Oldřich Pospíšil, zdroj: Sydney Morning Herald

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...