Józe a dalšímu podobně laděnému cvičení se důsledně vyhýbám. Dávám přednost dynamičtějším druhům pohybu, jako je tanec nebo třeba sex. Při fly józe jsem se kdysi málem oběsila na vlastní noze, při hot józe přilepila ke karimatce a při klasice usnula. Probudil mě až pád ze střechy, té z Pozdravu slunci, a tím má éra jógového experimentování skončila. Teda až do chvíle, kdy jsem vyrazila na několikachodovou ájurvédskou večeři spojenou s přednáškou o józe.
Reklama
Jediné, co jsem o ájurvédě jako o jedné z východních životních filozofií věděla, bylo, že pátrá po hlubších příčinách věcí, je plná kontrastů a namísto toho, aby se proti něčemu vyhraňovala, snaží se věci spojovat. Akce se přitom v Praze nekonala poprvé. Za pravidelnými ájurvédskými večeřemi stojí Danuše Siering, inženýrka ekonomie, autorka několika pražských developerských projektů, která žije střídavě v Praze a v Berlíně. Pokaždé vás čeká několikachodová ájurvédská hostina, kterou připravuje Gary Wright, jediný ájurvédský šéfkuchař u nás. A poté následuje přednáška odborníka na nějaké duchovní téma.
Šéfkuchař Gary Wright servíruje vegetarianské Portobello wellington ve filo těstu
Kouzlo ájurvédy
Prostor posledního patra pražského domu Černá labuť, kde se celá událost konala, byl hodně otevřený, přitom až rodinně útulný. Při vstupu jsme dostali netradiční welcome drink — čaj z blahodárných růží podle Dr. Moshiriho. Pak přišel předkrm, tříchodový hlavní chod a dezert. Pokud jste ájurvédskou kuchyni tak jako já nikdy neochutnali, vaše chuťové pohárky přicházejí opravdu o hodně.
Suroviny jako černý kořen, hadí fazole nebo miso shiro bychom hledali spíš v kotlíku Harryho Pottera než v českých spížích.
Schválně si představte, že dostanete dezert, který bude zároveň teplý i studený, křehký i hutný, sladký i kyselý. Ájurvédské jídlo je hravost sama. Hraje si s vaší chutí i myslí a vlastně vám vůbec nedovolí přemýšlet nad něčím jiným než nad tím, co v tom proboha je, že to chutná tak skvěle.
Všichni netrpělivě vyhlížejí druhý ájurvédský chod. Jídlo ovšem musí být podávané každému na míru
A pravděpodobně byste to ani nevymysleli, protože suroviny jako černý kořen, hadí fazole nebo miso shiro bychom hledali spíš v kotlíku Harryho Pottera než v českých spížích.
Jídlo na míru
I když zde vládla rodinná atmosféra, v místnosti nás nakonec bylo snad 150. Na jídlo jsme čekali ve frontě desítky minut, ale to byla spíš cena za to, že jsme se mohli podívat kuchaři přímo pod ruce. Každý tak viděl, jak mistr přímo před ním aranžuje právě jeho chod na talíř. Ájurvédské jídlo by totiž mělo být připravené přímo na míru a chuť danému člověku. Takže v našem případě příjemných 15 vteřin, kdy se někdo věnuje jenom a jenom vašemu jídlu a pak vám ho s láskou podává.
Kuchař Jan Lobreis plný ájurvédského soustředění. Už to bude?
Jídlo servíroval samotný Gary Wright. Pomáhal mu Jan Lobreis – šéfkuchař a majitel vyhlášené vegetariánské restaurace Estrella na Starém Městě. Po večeři následovala přednáška, kde jsem se dozvěděla, že ájurvéda zdůrazňuje umírněnost nejen v jídle, spánku, pohlavním styku, ale i při užívání léků.
Návrat k sebepoznání
Jogínka Jana Procházková pak ještě dodala, že žijeme ve věku sociálních sítí, kdy víme všechno o ostatních, ale nevíme nic o sobě. A to se právě snaží jóga i ájurvéda, pro které je nejdůležitější, aby jedinec poznal sám sebe, pozvolna měnit. V ten okamžik totiž podle nich zjistí, že žádné "sám" ani "sobě" není, a že jsme všichni zvláštním způsobem spojení.
A tady už jsme na přednášce o józe s Martinou Procházkovou
A byli jsme, jídlem, ájurvédou a nakonec i jógou, i když tou v tomto případě pouze teoreticky. Říká se, že napoprvé to obvykle není žádná sláva. O tom ostatně svědčí i moje první jógové zážitky. Tohle poprvé bylo fajn, ale nechci se unáhlit, a tak dám ájurvédě a světu duchovna raději alespoň ještě jednu šanci.
foto: Tomáš Železný, zdroj: https://ayurvedicbreakfast.cz/
