Psi jsou jako děti a nejsou ani žádní velcí samaritáni

Přečteno 30712x

Nové milénium přineslo rozvoj dosud netušených oborů. Jedním z nich je například canine cognition (čili psí kognice), jež si vytyčila za cíl rozpoznat různé druhy chování psů a přivést lidi k jeho správné interpretaci. (Kdybyste totéž říkali dětem, asi byste použili výraz naučit lidi psí řeči). Bádání již stačilo přinést pár zajímavých výsledků.

Pes se tváří „provinile“ nezávisle na tom, jestli cítí vinu. Alexandra Horowitzová z Barnard College v New Yorku podrobila už v roce 2009 psí provinilé výrazy testům a konstatovala, že zcela určitě souvisí s očekávaným trestem, ale nikoli nutně s vědomím toho, za co je trest ukládán.

Pes tedy ví, že přestoupil nějaké pravidlo, ale nemusí ani vědět čím a vlastně jaké. Pozdější výzkum Univerzity v Cambridge vedl k závěru, že provinění je příliš komplexní emoce na to, aby ji psí mozek dokázal zpracovat, takže je nepravděpodobné, že by v očekávání trestu cítil cokoli kvalitativně odlišného od strachu.

Hra s psím jazykem

Když si pes olizuje tlamu, je ve stresu. Je to trochu jiné olizování než v očekávání pamlsku. Jazyk při něm směřuje nahoru k čumáku. Jedna nedávná studie dokázala, že pes tak reaguje i na rozzlobený výraz lidského obličeje na monitoru počítače. Jiná zase to, že psi si olizují tlamu a hledí stranou pokaždé, když cítí nějaké mírné až střední ohrožení. K uvolnění stresu většinou stačí jen to, že pes je ujištěn o podpoře pána nebo třeba dostane více fyzického prostoru a přestane se cítit stísněně.

Psi jsou jako děti – sobečtí a netrpěliví. Nejpřeceňovanější vlastností psů je jejich údajná dobromyslnost a ochota přijít kdykoli na pomoc. Opakované pokusy dokazují, že ani prudká nevolnost člověka psa k žádným samaritánským výkonům nemotivuje. Pakliže k nemocnému pánu tisknou čumák, znamená to asi tolik: Chováš se divně, mám z toho obavy.

Co se týče trpělivosti a vůle, mají jí opět stejně málo jako děti, když propadají záchvatům zlosti. Pouhý okamžik bez hračky se pro ně rovná věčnosti bez hračky. Psi nejsou nějak zvlášť empatičtí ani k ostatním psům. Když pokusný pes zavřený v kleci ví, že potáhnutí za páku přinese pamlsek psímu sousedovi, rovněž zavřenému v kleci, podle výzkumníků u ústavu Messerli ve Vídni ho to jen málokdy motivuje k tomu, aby kumpánovi tuto radost dopřál.

foto: Profimedia, zdroj: CNBC

Luboš Heger

Luboš Heger

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.