„Jsem nadšenec, roky čekám, až to bude možné.“ A pak úplně jiný hlas: „Nikdy bych si nedokázal představit, že bych bral drogy. Teď mi to doporučil lékař. Radši to neřeknu rodině, aby si nemysleli, že jsem feťák.“
I takhle podle psychiatričky Vivian Winclair z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) mluví lidé, kteří přicházejí k léčbě psilocybinem, účinnou látkou obsaženou v lysohlávkách.
Chvíli smích, chvíli pláč
Popsat, co přesně psilocybin udělá, je obtížné. Každého totiž může čekat úplně jiný „trip“ a každý jde do léčby s jinými otázkami.
„Z psychologického a terapeutického hlediska je důležité, že dochází nejen k rychlé změně vnímání – zvuků, barev a obrazů – ale především ke změně způsobu myšlení a emočního prožívání. Člověk může vystoupit ze zažitých myšlenkových vzorců, začít svou situaci vnímat z nové perspektivy a získat nové náhledy na sebe, své vztahy i životní okolnosti. Člověk může být v euforii, úžasu, ale také prožívat nepříjemné emoce,“ popisuje účinky látky psycholožka a psychoterapeutka Katarzyna Jedzoková.
„Během tripu má mozek mnohem větší konektivitu. Propojí se části, které normálně propojené nejsou. Člověk díky tomu může mít, a většinou i má, spoustu nových náhledů na svou situaci,“ vysvětluje Jedzoková.
Psilocybin mění způsob komunikace mezi mozkovými sítěmi. Myšlení se tak může dostat z vyjetých kolejí. Například u onkologicky nemocných, kteří se vyrovnávají s otázkami smrti, se může rozšířit to, co je do té chvíle myslitelné. „Mohou najít smíření, vysvětlení, ale i psychologické zdroje, které jim pomohou zvládat současnou těžkou situaci,“ doplňuje.
Psilocybin má při kontrolovaném podání relativně nízkou přímou toxicitu pro tělesné orgány, není ale bez rizika. Může vyvolat intenzivní úzkost, zmatenost nebo přechodné zvýšení krevního tlaku. Má také antidepresivní účinky, které se mohou projevit poměrně rychle. Zatímco u běžných antidepresiv se plnější účinek zpravidla rozvíjí během několika týdnů, po psilocybinu se podle Jedzokové může člověku ulevit prakticky ze dne na den.
Akutní účinek pak odezní, ale samotná zkušenost zůstane dál.
„Pár dní až týden po podání, kdy už člověk není ve změněném stavu vědomí, stále popisuje pocit lehkosti. Víc ho fascinují běžné věci, má chuť dělat věci jinak: třeba jít do práce jinou cestou. Malé děti jsou zvědavé na svět a baví je věci prozkoumávat. Když dospějeme, najdeme si rutiny, které nám fungují, a zafixujeme si je. Když se pak životní situace změní, naše rutiny nám mohou přestat fungovat, ale může být těžké je změnit a zasekneme se v nich. Psilocybin tohle rozpouští. To je i jedna z hypotéz, proč funguje terapeuticky: pomáhá lidem najít nový pohled,“ vysvětluje pro Flowee psychiatrička Winclair.
Úleva ale nemusí být trvalá. Klinická studie, kterou v roce 2022 otiskl New England Journal of Medicine, ukázala, že lidem s depresí odolnou vůči léčbě se po jediné vyšší dávce za tři týdny výrazně ulevilo. Po dvanácti týdnech už ale rozdíl oproti srovnávací skupině nebyl statisticky průkazný.
Až když jiná léčba selže
Léčba není vhodná pro každého a jednorázově se „sjet“ také nestačí. Podle nařízení vlády a doporučeného postupu Psychiatrické společnosti je určena hlavně lidem s těžkou depresí, která trvá nejméně půl roku a nepomohly na ni alespoň dvě různé léčby, a onkologicky nemocným, u nichž se kvůli nemoci rozvinula deprese. Výjimečně může připadat v úvahu také u některých dalších závažných psychiatrických onemocnění, například poruch příjmu potravy nebo závislostí, za přísně stanovených podmínek.
Vyloučeni jsou například lidé, kteří sami nebo v nejbližší rodině prodělali psychózu, lidé s bipolární poruchou I. typu nebo s aktivní závislostí, těhotné a kojící ženy a pacienti s některými nemocemi srdce a cév. O vhodnosti léčby musí vždy rozhodnout lékař.
Terapeut nemusí moc mluvit. Vytváří bezpečný prostor
Samotné sezení trvá kolem osmi hodin, akutní účinek psilocybinu čtyři až šest. Pacient spolkne kapsli a většinu času stráví na lůžku, často s klapkami na očích a se sluchátky, ze kterých hraje pečlivě vybraná hudba.
Vlastní playlist si ale nepřinese. Když někdo rád poslouchá Rammstein, je to podle Winclair v pořádku, jen při první zkušenosti s psilocybinem to není dobrý nápad.
„Lidé se často ptají: Budu si s vámi během toho povídat? Říkáme jim, že ne. Podporujeme je, aby se věnovali sami sobě,“ popisuje Winclair.
Terapeuti jsou spíš záchranným lanem. Relativně bezpečná látka při odborném podání totiž ještě neznamená bezpečný nebo příjemný zážitek. Mezi časté obavy během intenzivní psychedelické zkušenosti patří strach, že se člověk zbláznil, že to nikdy neskončí nebo že umírá.
„Velmi často jsou lidé překvapení intenzitou,“ říká Jedzoková. Proto podle ní hodně záleží na terapeutovi a na dobré přípravě.
„Nejde tam o slova, ale o kvalitu přítomnosti, klid a otevřenost vůči tomu, co se může objevit,“ říká Jedzoková.
V dalších dnech se pacient s terapeuty k zážitku vrací a hledá, co si z něj vzít do života. „Samotné sezení s látkou je pro nás katalyzátor změn,“ dodává psycholožka. Většinou se počítá s jedním podáním, nanejvýš s několika, podle konkrétního léčebného postupu a zdravotního stavu pacienta.
Zatím bez „houbiček“. Odbornice radí vyčkat
Obě ženy pracují s psilocybinem v klinických studiích NUDZ. Mimo klinická hodnocení je jeho léčebné použití v Česku povolené od ledna 2026.
„Jsme první stát v Evropě, který to tak má, což je unikátní. Je ale náročné látku sehnat a také se pořád nastavuje systém s pojišťovnami, aby měli pacienti léčbu hrazenou,“ vysvětluje Jedzoková.
Česko patří mezi první evropské země, které umožnily léčebné využití psilocybinu v takto nastaveném systému. To ale neznamená, že se látka v jiných evropských zemích dosud k léčbě vůbec nepoužívala. Například ve Švýcarsku existují možnosti individuálního podání za zvláštních podmínek.
Pacienti nedostanou houby, ale přesně dávkovaný psilocybin připravený v lékárně. Podat ho lze jen ve zdravotnickém zařízení za stanovených podmínek.
Podle Jedzokové je reálné, aby se k léčbě dostali první pacienti v roce 2027. I potom se ale léčba bude podle Winclair rozšiřovat pomalu, lékařů a terapeutů se zkušenostmi je zatím málo.
Komplikace jsou pravděpodobnější tam, kde chybí pečlivý výběr pacientů, příprava a odborný dohled.
„Poslední dobou jsou různé kauzy, kdy undergroundoví léčitelé bez jakékoli kvalifikace vedou tzv. ceremonie. Lidé slyší, že je psilocybin může vyléčit, tak do toho jdou. (…) Spíš aby lidé byli trpěliví a počkali,“ varuje Winclair.
Ne každý neoficiální průvodce je podle ní špatný, jenže na podobná sezení nikdo systematicky nedohlíží. Chybět může zdravotnický dohled, kontrola dávkování i posouzení, zda je látka pro konkrétního člověka vhodná. Intenzivní psychická zkušenost přitom může být pro některé lidi velmi zatěžující.
Pokud psilocybin vyhlížíte, začněte u svého psychiatra, který musí léčbu indikovat, a antidepresiva na vlastní pěst nevysazujte. Klinické studie dál běží v NUDZ, psychedelický program chystá i Centrum duševní rehabilitace v Berouně.

Není to novinka ani velká „alternativa“
Psilocybin přitom v léčbě není novinkou. Domorodé kultury s houbami podle Jedzokové pracují už stovky let. Regulovaně se dnes psilocybin podává například v Austrálii, v Kanadě je za určitých podmínek možný individuální přístup k léčbě.
Zázračná pilulka to ale není. Je to pečlivě připravený den s terapeuty a týdny práce před ním i po něm. Samotná psychedelická zkušenost může otevřít nový pohled na život, ale změny, které přinese, musí člověk následně přenést do každodenní reality.
Cesta k léčbě vede přes psychiatra, ne přes les.