Je deset večer. Rodič nakoukne do dětského pokoje a zjistí, že jeho patnáctiletý potomek opět hypnotizuje telefon. Následuje známý rituál. Výčitka, slib, že už opravdu půjde spát, a někdy také zabavení mobilu. Z pohledu dospělého je problém jasný. Jenže co když si dospívající neprodlužuje večer pouze kvůli sociálním sítím? Co když je noc jedinou částí dne, o které ještě rozhoduje sám?
„Pro některé teenagery večer bývá první částí dne, která skutečně patří pouze jim,“ upozorňuje britská dětská a školní psycholožka Charlotte Longley, která působí na pražské Park Lane International School.
Ve své praxi se setkává s dospívajícími, kteří nedokážou večer vypnout. Někdy skutečně proto, že hrají počítačové hry nebo komunikují s kamarády. Jindy je ale udržují vzhůru nedokončené úkoly, obavy z písemky či napětí ve třídě. A někdy zkrátka jen touha mít alespoň chvíli pokoj.
V dospívání se přirozeně posouvá spánkový rytmus směrem k pozdějšímu usínání. Tak co takhle tomu přizpůsobit začátek vyučování? Ve zkostnatělém školství takřka nemožné, i když na některých soukromých školách už v 9 začínají.
Čeští školáci spí stále méně
Že nejde o okrajový problém, dokládají česká data. Podle studie HBSC, kterou realizuje Univerzita Palackého ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací, spí děti ve věku 11 až 15 let ve školní dny průměrně sedm hodin a 57 minut. U patnáctiletých je to dokonce jen sedm hodin a 24 minut.
Doporučenou délku spánku přitom splňuje pouze 51 procent školáků, zatímco v roce 2014 to bylo 65 procent. Více než pětina patnáctiletých chodí spát až o půlnoci nebo později. Jde o výsledky sběru dat z roku 2022, zveřejněné v roce 2025.
O víkendech se děti snaží deficit dohánět. Více než polovina patnáctiletých má mezi školními dny a víkendem rozdíl ve spánkovém režimu přes dvě hodiny. Odborníci tento nesoulad biologických rytmů a společenského rozvrhu označují jako sociální jet lag.
Ještě zajímavější otázkou ovšem je, proč se děti do postele dostávají tak pozdě.
Škola jako zdroj nočního stresu
Studie publikovaná v odborném časopise BMC Public Health analyzovala údaje 4 508 českých dospívajících. Zjistila, že vyšší vnímaný tlak na školní výkon souvisel s horší kvalitou spánku. Naopak delší spánek a silnější pocit rodinné podpory souvisely s jeho lepší kvalitou.
Výzkum neprokazuje, že školní stres přímo způsobuje nespavost. Ukazuje však, že vedle digitálních návyků hraje roli také prostředí, ve kterém dospívající žijí.
A české školní prostředí má svůj vlastní problém. Další studie vycházející z dat HBSC za období 1994 až 2022 ukázala, že právě v roce 2022 dosahoval vnímaný školní tlak nejvyšší úrovně v celé sledované časové řadě. Výrazněji ho pociťovaly dívky a starší žáci.
Pro některé děti tak den připomíná pracovní kalendář ambiciózního manažera. Škola, domácí příprava, sport, jazykový kurz, další povinnosti. Samozřejmě existují i teenageři, jejichž jedinou odpolední ambicí je další úroveň počítačové hry. Ale není rozumné předpokládat, že všichni patří do stejné kategorie.
Mobily v tom nejsou samy
Ani samotní vědci už nevidí vztah mezi obrazovkami a spánkem tak černobíle. Výzkumníci Masarykovy univerzity sledovali ve třech vlnách 2 500 českých dospívajících. Jejich studie zveřejněná v lednu 2026 ukázala, že delší čas před obrazovkami a pozdější uléhání mohou vytvářet vzájemně se posilující kruh.
„Spánek by se neměl stát další oblastí, ve které mají mladí lidé pocit, že selhávají.“
Zároveň ale nepotvrdila, že pravidlo nepoužívat obrazovky poslední hodinu před spaním samo o sobě dlouhodobě oslabuje zjištěné negativní souvislosti. To neznamená, že večerní používání telefonu neškodí. Znamená to, že samotný zákaz nemusí stačit. Rodičovské hranice mají svůj smysl, ovšem potřebujeme také pochopit, proč dítě o půlnoci stále hledá rozptýlení, přestože je unavené.
A co kdyby škola začínala později?
V dospívání se přirozeně posouvá spánkový rytmus směrem k pozdějšímu usínání. Tak co takhle tomu přizpůsobit začátek vyučování? Ve zkostnatělém školství takřka nemožné, i když na některých soukromých školách už v 9 začínají. Vedoucí českého výzkumného týmu HBSC Michal Kalman proto v souvislosti s nedostatkem spánku otevřel i otázku pozdějšího začátku vyučování. Podle něj je zapotřebí pracovat jak s večerními návyky dětí, tak s časem ranního vstávání.
Pro rodiče je ovšem důležitější něco, co mohou změnit okamžitě. Podívat se na program svého dítěte a zeptat se, kolik času v něm skutečně zůstává na odpočinek bez dalšího cíle, výkonu nebo očekávání. Každý potřebujeme chvilku pro sebe. Dospělí si o ni často neumí říct, což je chyba, protože všichni potřebujeme čas pro sebe. Děti nejsou výjimkou.
