V bdělosti potichu, se spánkem získává hlasitost dýchání grády. Přitom typický zvuk, který vydáváme, když dýcháme – a to ať už spíme nebo jsme vzhůru – je způsoben tímtéž dějem, tedy vibracemi vzduchu proudícího dýchací trubicí. Hlasitost samotného dýchání potom závisí na tom, jak úzká je dýchací trubice a jak rychle jí vzduch prochází – můžeme si ji představit jako hudební nástroj.

Tichý denní vs. hlučný noční dech

Když se nadechneme, rychlý pohyb vzduchu proudícího do horních cest dýchacích (část dýchacího systému táhnoucí se od úst až k hrtanu) snižuje tlak v celých dýchacích cestách. Tato změna tlaku může způsobit kolaps horních cest dýchacích, což brání volnému dýchání. Když jsme vzhůru, reflex v horních cestách dýchacích tomuto kolapsu brání a udržuje dýchací cesty otevřené. Díky tomu zde není proudění vzduchu turbulentní, což se projeví tím, že v bdělosti dýcháme poměrně tiše. Ve spánku ale tento reflex ztrácí na síle, horní cesty dýchací mají v místě, kde jsou měkké tkáně, tendenci se více relaxovat a tím i uvolnit a hlasitost dýchání tím nabírá na intenzitě. V místech, kde je kořen jazyka a měkké patro (tzv. hltanová úžina) pak mohou i dýchací cesty uzavřít, což je podkladem zástav dechu ve spánku neboli apnoických pauz.

Dech ve spánku je vlastně mělčí

Většinou míváme představu, jak hluboce ve spánku dýcháme. Zajímavým paradoxem je skutečnost, že vlivem zúžení dýchací trubice se zvýší počet dechů, které člověk ve spánku oproti bdělosti vykoná. Průměrně se v čase, kdy jsme vzhůru, nadechneme asi 14krát za minutu, během spánku je to 15krát až 16krát. Jak může organismus při tak mělkém dechu regenerovat?

Do tuhého začíná jít v případě, kdy se dýchací trubice ve spánku zúží ještě více než na průměr širšího brčka. V takovém případě se může rozvinout spánková porucha známá jako obstrukční spánková apnoe.

Ačkoliv během spánku vykonáme za minutu více dechů, přijímáme méně kyslíku a vydechujeme méně oxidu uhličitého, protože potřeba těla není tak vysoká, jako když jsme vzhůru. Nejsme zkrátka ve stavu pohotovosti, a tak tělo i mozek zvolní.

Uvolnění rovná se zúžení, zúžení znamená „volume doprava“

Spánek, zejména během fáze rychlého pohybu očí (REM), obecně vede k rozvolňování svalového tonu kolem dýchacích cest. A jakmile se tyto svaly, které dýchací cesty de facto podpírají, uvolní, dojde ke zúžení dýchací trubice. A když dojde k zúžení dýchací trubice, rychlost vzduchu, který jí proudí, se zvýší. Důsledkem toho zde vzduch více vibruje a vytváří hlasitější zvuk.

Pokud se dýchací trubice člověka zúží nad běžnou míru, může se dostavit zvukový vjem známý jako chrápání. K tomuto postrachu každého spáče obvykle dochází, když dýchací trubice dosáhne průměru širšího brčka – takové zúžení dýchací trubice vede k tomu, že nevibruje pouze vzduch v jejím vnitřku, ale také okolní tkáně. Právě součet těchto dvou jevů dává vzniknout chrápání, které dokáže vyhnat z ložnice nejednoho otrlce.

Když může jít o život

Všechno, co jsme doposud probrali, je záležitostí přirozenou a fyziologickou – sem se vejde i nějaké to občasné či hlasitější chrápání. Do tuhého ovšem začíná jít v případě, kdy se dýchací trubice ve spánku zúží ještě více než na průměr širšího brčka. V takovém případě se může rozvinout spánková porucha, známá jako obstrukční spánková apnoe. I u zdravých jedinců se dýchací cesty během spánku mohou zúžit až čtyřikrát za hodinu, u pacientů se spánkovou apnoe je to ještě četnější. K průkazu spánkové apnoe se využívá monitorace spánku v centrech spánkové medicíny, jejichž sít je v ČR poměrně dobře rozvinuta, nebo i v domácích podmínkách. Orientačně mohou pomoci i chytré hodinky.

Na vině může být nadváha a obezita (nadbytečný tuk kolem dýchacích cest může ztěžovat dýchání), alkohol popíjený před ulehnutím do postele (způsobuje nejenom psychické uvolnění, ale i uvolňování neboli relaxaci svalstva). Jako řešení se tedy nabízí snížení hmotnosti a omezení příjmu alkoholu.

„Pokud taková opatření nezaberou, existuje možnost upravit poměry v oblasti hltanové úžiny operací. Při pouhém chrápání je možné uvažovat o úpravě měkkého patra – uvuloplastika/LAUP, což je operace prováděná v lokální anestezii. U lehčích stupňů spánkové apnoe je uvažováno o komplexnější operaci v oblasti hltanu, včetně kořene jazyka. Míru rozsahu operace může pomoci určit takzvaná endoskopie ve spánku navozeném léky, takzvaný DISE. Mohou pomoci i operace čelistí, zejména při relativně menší dolní čelisti. Nechirurgická léčba zahrnuje jakási rovnátka nasazovaná na noc, říká se jim protraktory. U těžších forem je ještě možnost pořídit si speciální přístroj, zajišťující kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách, které tím během spánku udržuje otevřené, říká se mu  CPAP maska,“ říká ORL lékař MUDr. Jan Kastner, Ph.D., z Perfect Clinic.

Trpíte-li takovými obtížemi a máte-li podezření na spánkovou apnoe, poraďte se se svým praktickým lékařem, případně vyhledejte specializované centrum spánkové medicíny, kde vás během spánku vyšetří, zjistí váš stav a s dalším postupem poradí.