Na designu mi vadí, že podporuje konzum, říká designér Jiří Pelcl 3 fotografií
Architekt a designér prof. Jiří Pelcl

O tom, proč pojem "designový výrobek" jen zvyšuje cenu produktu. A proč se design ubírá cestou udržitelnosti.

„Designem se zabývám už více než 40 let, a když se podívám zpět na ty desítky, možná i stovky věcí, které jsem navrhl, tak někdy pochybuji o smyslu designérské práce. Zejména když pozoruji přesycenost věcmi, jídlem a zážitky všude kolem sebe,“ říká profesor Jiří Pelcl. Sešli jsme se k rozhovoru v jeho holešovickém ateliéru. Designér, pedagog a držitel mnoha ocenění nemá rád snobský design a snaží se, aby jeho výrobky byly nejen hezké na pohled, ale také užitečné a finančně dostupné.

Vaše nová kolekce Friendly Paper propaguje papír jako ekologický materiál budoucnosti. Můžete ji představit?

Na kolekci Friendly Paper jsme se domluvili s Honzou Činčerou, který s papírem pracuje již mnoho let. Tento materiál má tu výhodu, že je možné ho několikrát recyklovat a dají se z něj vyrábět nejrůznější věci, které kupodivu mohou sloužit i docela dlouho. Potíž je v tom, že veřejnost si často myslí, že když je něco z papíru, musí to být levné. V případě našich produktů to zrovna není možné, protože výrobky se z poloviny dělají rukodělně. Na druhou stranu si myslím, že v současnosti už existuje spousta lidí, kteří nelitují peněz a raději si koupí ekologický výrobek, který je sice trochu dražší, ale je v souladu s jejich životním stylem a přesvědčením.

Myslím, že současným trendem je „udržitelnost designu“. Dobrá funkčnost výrobku už nestačí, hledá se optimální vztah k prostředí, druhý a třetí život věcí.

Kudy se současný design ubírá?

Myslím, že současným trendem je „udržitelnost designu“. Dobrá funkčnost výrobku už nestačí, hledá se optimální vztah k prostředí, druhý a třetí život věcí. Designéři už tolik nesouhlasí s tím, co se od nich očekává. Když jsem se jednou bavil s Wernerem Aisslingerem, což je známý německý designér, říkal, že nejraději dělá na banálních a praktických věcech, třeba na ruční svítilně, která nepotřebuje baterky, a energie je generována stisky rukou. Byl to produkt pro Afriku a myslím, že takto by měli designéři uvažovat.

profimedia 0161620913

Architekt a designér prof. Jiří Pelcl

Co vám na současném designu vadí?

Problém vidím v tom, jak design medializujeme. Všude se říká, že design je nadstavba a přidaná hodnota. Jestliže je něco „designový výrobek“, a ten výraz nesnáším, pak to znamená, že je o 50 nebo o 100 procent dražší. A pokud je něco dražší, dostává to nálepku luxusního zboží.

Ve třicátých letech francouzsko-americký designer Raymond Loevy prohlásil, že „ošklivost se špatně prodává“. Tento výrok se stal v našem oboru ikonickým a teprve dnes si uvědomujeme jeho nebezpečnost. Výrobci pochopili, že design je mocný marketingový nástroj, kterým lze ovlivnit poptávku. Lidem je předkládáno, že „designové výrobky“ jsou ty pravé krásné věci, které musí mít. Design je prostě prezentován jako image dnešní doby a my designéři tedy vlastně nepřímo podporujeme konzum, místo toho, abychom myšlení o výrobě směrovali udržitelným směrem. Myslím ale, že do budoucna se to změní a že jak se teď protestuje proti politikům, jednou se bude protestovat i proti tomuto celkovému systému konzumu. I když to bude ještě složitější, protože politici jsou alespoň snadno pojmenovatelní, zatímco konzum není a my všichni se na něm podílíme.

Jak na design pohlížíte vy?

Design jsem bral vždycky jako službu veřejnosti a nikdy jsem nemyslel na luxusní zboží. Například nápojové sklo Vicenza, to je levná automatická výroba a dodnes se ty skleničky vyrábí a prodávají. Je to takový typický příklad demokratického designu, který si může dovolit každý. Jednoduše, chci navrhovat věci, které lidé potřebují, které jim pomáhají a nestojí majlant, zároveň jsou nějak udržitelné a mají určitou životnost, což samozřejmě výrobce mnohdy moc nezajímá.

Máte za sebou mnoho mezinárodních úspěchů. Jak náročné je pro českého designéra prosadit se v západním světě?

To je obtížná otázka. Složité to bylo za socialismu, kdy jsme byli v určité informační a komunikační izolaci. Dnes studenti mohou cestovat a seznamovat se s cizím prostředím, jezdit na stáže do různých firem. Takže jde o to, aby nabízeli něco, čemu věří, a našli někoho, kdo s jejich filozofií souzní. Designéři jsou na druhou stranu dnes vystaveni mnohem větší konkurenci než dříve.

Co pro vás představuje úspěch?

Pro mě je úspěch, když dělám to, co lidé opravdu využijí. Když přijdu do hospody a je tam moje sklo a stolní nádobí a nikdo neví, že je ode mě. Úspěch vnímám spíše jako uspokojení z práce. Teď jsem měl například přednášku o své tvorbě v Design centru v Bratislavě. Vzhledem k demonstracím ve městě jsem myslel, že nikdo nepřijde. Ale bylo plno a někteří lidé dokonce stáli. Takže je dobré, že lidi zajímá, co člověk dělá a jaké má názory. To pro mě také znamená úspěch.

Pro mě je úspěch, když dělám to, co lidé opravdu využijí. Když přijdu do hospody a je tam moje sklo a stolní nádobí a nikdo neví, že je ode mě.

Kromě jiného jste se podílel na vzniku vermikompostéru pro společnost Plastia. To je poměrně neobvyklé zadání pro designéra.

Ano, i když původně jsme uvažovali o stoličce s úložným prostorem. Potom Plastia přišla s tím, že bychom ji mohli přetvořit do něčeho jiného, co bude mít ještě větší smysl a přinese to na trh jinou formu. Mně se ten nápad zdál smysluplný. Bylo to pro mne zcela nové, protože fungování napomáhaly i ty žížaly. Dřív jsem si myslel, že tyhle alternativní věci, třeba zahrady na střechách, dělají lidé, aby se odlišili, ale teď vím, že je v tom i nějaká hlubší strategie a hledání smyslu, takže už se na to dívám jinak.

product vermicomposter

Na čem pracujete v současnosti?

Teď například jsme se domlouvali s ředitelem Moravské galerie v Brně na mojí velké profilové výstavě. A já se stále víc přikláním k tomu, aby byla spíše o materiálech a o tom, „jak se design dělá“, a ne aby to byly jen věci na soklech, o nichž lidé netuší, z čeho a jak vznikly. Prvotní plán tedy nebude moje prezentace, ale spíš demonstrace toho, jak by se věci daly dělat i jinak, tedy takové zamyšlení nad tématy, o kterých jsme dnes mluvili.

 

Čtěte také:
Kdo je muž, který vytvořil vozík pro bezdomovce i plechový dům?
Proč dát přednost nábytku na zakázku před tím z obchodního řetězce a kdy se pustit do DIY?
Už máte domácí kompostér? Na BRKO jsou nejlepší žížaly

 

 

Prof. ak. arch. Jiří Pelcl (1960)

Vystudoval architekturu na VŠUP v Praze a design nábytku na Royal College of Art v Londýně. Na VŠUP v současnosti přednáší, v letech 2002 až 2005 zde působil jako rektor. Z designové tvorby je proslulý svými návrhy pro velkosériovou výrobu, věnuje se také architektuře (navrhoval interiéry velvyslanectví v Římě, Pretorii nebo Českého domu v Malmö a interiéry pro prezidenta Václava Havla na Pražském hradě aj.). Je držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění, například ELLE Deco International Design Awards, německých ocenění Design Plus a Form. V roce 2006 dostal Národní cenu za design za nápojový soubor Vicenza pro novoborskou sklárnu Crystalex, v roce 2007 titul Designér roku a vloni obdržel prestižní ocenění v Německu Reddot. Publikuje a přednáší na domácích a zahraničních vysokých školách a jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách designu řady muzeí a galerií v ČR, Německu, Švýcarsku, Švédsku či USA, jsou publikovány v prestižních design revue, jako například Wallpaper.

foto: Profimedia

Milada Kadeřábková

Milada Kadeřábková

Redaktorka, idealistka, majitelka kočky, občas paličatá, schopná nadchnout se téměř pro cokoliv. Když nepíše, doučuje angličtinu.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.