Traduje se, že chlap vyklidí pole ihned, jakmile dostane, co chtěl. Vyprávějí se historky o lovcích, které kořist přestane bavit vteřinu po výstřelu. Jenže život bývá složitější než hospodská moudra. Zatímco žena se po neobyčejně vydařené noci budí s příjemným pocitem, že našla spřízněnou duši, jejího společníka už možná přepadá tíseň z toho, co se vlastně stalo.
Když brnění povolí
Nezávazné setkání bývá pro mužské sebevědomí vcelku pohodlný podnik. Odehrává se podle známého scénáře: každý má svou roli, nikdo se nemusí doopravdy odkopat, oba se rozejdou s pocitem hezkého večera a nikomu nespadne hřebínek. Muž má situaci pevně pod kontrolou, ví, jak působí, a jeho ješitnost neutrpí ani škrábnutí.
Skutečná intimita totiž nemá nic společného s nacvičeným šarmem ani technikou. Zaskočí člověka ve chvíli, kdy poleví v ostražitosti.
Všechno se zkomplikuje v momentě, kdy mezi oběma přeskočí skutečná jiskra a schůzka se promění v noc, s níž nikdo nepočítal. Skutečná intimita totiž nemá nic společného s nacvičeným šarmem ani technikou. Zaskočí člověka ve chvíli, kdy poleví v ostražitosti. Jakmile muž přestává hlídat fasádu, bezděky ukáže i to, co mělo zůstat zamčené na dva západy.
Ranní vystřízlivění
Jakmile opadne vzrušení, zůstane v místnosti ticho. A pro povahy, které si zakládají na své nepřístupnosti, bývá takové ticho docela krušné. Místo spokojeného poležení se dostaví neklid a neodbytná chuť vzít nohy na ramena. V tom ranním světle muži dojde, že ho žena zastihla bez brnění, zkrátka tak, jak se vidí nerad.
Od chlapů se tak nějak samozřejmě očekává, že budou stát pevně na nohou a držet fazonu. Tuhle ulitu si člověk buduje půlku života, jenže stačí pár hodin nečekané něhy a je po ní. Hlava zvyklá na naprostou soběstačnost to okamžitě vyhodnotí jako ohrožení revíru. Tělo si sice přišlo na své, ale pud sebezáchovy už bije na poplach, aby se mezi ním a tou milou bytostí co nejrychleji obnovil bezpečný odstup.
Záchranná brzda
Když pak dotyčný přestane zvedat telefon, snadno se nabízí závěr, že šlo o chladného sobce. Jenže on mnohdy neutíká před ženou samotnou. Prchá před tím, co mu nevědomky ukázala: že není zdaleka tak nedobytný, jak si rád namlouvá. Děsí se představy, že by jí měl ráno u kávy koukat do očí s vědomím, že viděla jeho slabost.
Je to zvláštní paradox: průměrná noc přináší klid, zatímco ta výjimečná spouští paniku. Jakmile muž zažije chvíli, která ho obnaží víc, než dokáže unést, zvítězí v něm nutkání vyklidit pole. Potřebuje zmizet dřív, než v něm někdo uvidí docela obyčejného člověka, který touží být milován.
