Jak spíte? Ráno vstáváte s pocitem, že jste se vlastně vůbec nevyspali? V noci se budíte nebo nemůžete večer usnout. Anebo spíte zdánlivě normálně, splníte si svých sedm nebo osm hodin, ale druhý den jste stejně unavení. Nefungují ani osvědčené rady typu žádný mobil do postele, k večeři jen něco lehkého, a dokonce nepomáhá ani zátěžová deka. Každý jsme jiný a nejenže je individuální délka spánku, ale problémy se spaním mají různé důvody i důsledky podle typu člověka.

Nový výzkum ukazuje, že spánek není jedna univerzální disciplína, kde platí zlaté pravidlo osmi hodin. A každý z nich má vlastní pravidla, vlastní slabiny i vlastní způsob, jak ovlivňuje náš život. Výzkumníci se přestali ptát „kolik spíme“ a začali řešit „jak spíme“. A zjistili, že neexistuje jeden typ spánku, ale hned pět různých profilů, které souvisejí s různými vzorci nálady, zdraví i mozkové aktivity. Naznačují tak, že vaše spánkové trable mohou souviset nejen se zdravím a chováním, ale i s tím, jak je váš mozek „zapojený“ a jak funguje.

Jedna z autorek výzkumu Valeria Kebetsová k tomu říká: „Nejdůležitějším zjištěním naší studie je, že spánek je vícerozměrný, a některé profily ukazují, že určité aspekty spánku souvisejí specifickým způsobem s duševním zdravím nebo kognitivním výkonem.“

„Spánek má mnoho rozměrů, nejde jen o to, jak dlouho spíme. Analýzou více než 700 mladých dospělých jsme identifikovali pět odlišných ‚spánkových profilů‘, založených na délce spánku, jeho narušení a užívání léků na spaní,“ dodávají další autoři studie.

Jak tedy ovlivňuje vaše struktura mozku to, jak spíte, a jak to ovlivňuje vaše zdraví? Přečtěte si, čím se každý profil vyznačuje, a možná se tam najdete, nebo budete kombinací více typů.

Profil první: Hlava, která neumí vypnout

Možná to znáte: usínáte dlouho, spánek je mělký a ráno vstáváte s pocitem, jako byste celou noc místo odpočinku rubali uhlí. Proč to tak je? Když vám myšlenky brání usnout, znamená to, že váš mozek vykazuje zvýšenou aktivitu. 

Je to začarovaný kruh: lidé citlivější na stres prožívají v průběhu dne větší zátěž a pak z toho špatně spí. Hlava neumí vypnout pocity odpovědnosti, plánování, jak to všechno zvládnout, a převalování se v posteli do tří do rána pak není výjimkou. Protože se ale nevyspí, další den jsou vůči nárokům práce i rodiny méně odolní. A tak pořád dokola. Proto u tohoto spánkového profilu hrozí největší riziko deprese a úzkostí.

Někdy je potřeba přestat řešit „jak spím“ a začít řešit „jak žiju“. 

Pokud je vám to až příliš povědomé, můžete si být jisti, že disciplína není řešení. „Budu chodit spát dřív“ nebo „Když budu koukat na Netflix, nasadím si brýle proti modrému světlu“ fungovat nebude. Klíčové je zklidnit nervový systém. Když nepomohou dechová cvičení nebo meditace, je možné zkusit terapii. Spánek totiž nepřijde pod tlakem – přijde ve chvíli, kdy mozek přestane být ve střehu. Takže netlačit na pilu, ale spíš vytvořit prostor pro to, aby přišel sám.

Profil druhý: Spím, ale stejně nejsem odpočatý

Zvláštní skupina. Spánek vypadá normálně, hodinky hlásí vzorných osm hodin, dokonce i v období stresu. Ale druhý den stejně udeří únava a mozek se tak nějak potácí v mlze. Psychika je křehčí než obvykle: přichází podráždění, nesoustředěnost a mentální vyčerpání. Je to zvláštní paradox, spánek jako by byl vůči stresu imunní, ale tělo si to vybírá jinde. Spánek drží a zbytek systému se rozpadá.

V praxi to znamená, že problém není ve spánku, ale v celkovém nastavení dne. Pomáhá zpomalit, upravit tempo, hlídat si mentální hygienu. Někdy je potřeba přestat řešit „jak spím“ a začít řešit „jak žiju“. Únava, kterou člověk zažívá, i když spí dost, může být také důsledkem multitaskingu, tolik obdivovaného v 90. letech minulého století. Dnes snad už každý ví, že to je něco, co naší psychice ani zdraví rozhodně neprospívá.

Profil třetí: Spánek na chemii

Tady už do hry vstupují pilulky, kapky nebo jiné pomůcky. Spánek přichází díky chemii – benzodiazepinům, ale je jenom vypůjčený. Zdánlivě vás to zachraňuje, noc není utrpením. Funguje relativně dobře, máte vztahy, práci, jenom na pozadí se objevuje „cosi“. Tím je horší paměť, zejména ta krátkodobá, a emoce jsou otupělejší. Časem možná potřebujete vyšší dávky, protože si tělo zvyklo a lavírujete na hraně závislosti. Po čase už ale fungujete hůř a ze závislosti na benzodiazepinech se snažíte vyhrabat. A tam končí legrace, protože například odvykání v případě „oblíbeného“ Rivotrilu může být mnohem náročnější a nebezpečnější než léčba závislosti na heroinu.

Profil čtvrtý: Stačí mi málo

Spíte krátce, ale přesto máte pocit, že vám to stačí? Může být. Potřeba spánku je u každého jiná. Ale někdy si mozek jen zvykl fungovat v úsporném režimu. I když subjektivně cítíte, že jste v pohodě, mozek podává horší výkon, reakce jsou pomalejší, paměť je slabší a schopnost rozhodování také není na jedničku. Spíte buď velmi krátce (pod 6 hodin), nebo naopak příliš dlouho. Kvalita může být dobrá, ale délka je extrémní.

Zkuste malý experiment: jděte spát dřív, ať naspíte o 30 až 60 minut navíc, a uvidíte, jestli se budete cítit lépe. Pokud se vzbudíte zase po pěti nebo šesti hodinách a čas navíc takto nenaženete, možná skutečně patříte mezi tzv. short sleepers – ty, kterým pár hodin spánku objektivně stačí. Nevykazují známky spánkového deficitu, nemají horší kognitivní výkon, netrpí výraznější únavou ani zhoršenou náladou. Vědci identifikovali mutaci v genu, díky které dochází k rychlejší regeneraci organismu.

Profil pátý: Spánek na kusy

Budíte se někdy kvůli bolesti, někdy kvůli chrápání, jindy se vám špatně dýchá nebo se zkrátka budíte jen tak. Tohle je jeden z nejvíc zatěžujících profilů, protože mozek nedostane souvislý prostor na regeneraci. A to má dopad na všechno, na myšlení, emoce i chování.  Lidé v tomto profilu mají vyšší riziko dlouhodobých problémů s pamětí a náladou. V tomto případě totiž chybí REM fáze spánku, nebo je soustavně narušovaná. Což narušuje schopnost zpracování emocí a člověk je jimi postupně zahlcený tak, že nedokáže uvažovat s „jasnou hlavou“. Během dne se to tak vrací v podobě podrážděnosti, úzkosti nebo přehnaných reakcí.

„Tento výzkum naznačuje, že problémy se spánkem mají mnoho podob, a proto jejich zlepšení pravděpodobně nebude mít jedno univerzální řešení. Podle mě je hlavním poselstvím všímat si, s jakými aspekty spánku máte největší potíže – například usínání, udržení spánku nebo pocit neodpočinutí ráno – a jak tyto vzorce souvisejí s vaší náladou, energií a soustředěním,“ dodává doktorka Leana Weanová, která se na výzkumu podílela. Podle ní někdo, kdo úzkostně leží v noci vzhůru, může potřebovat strategie na zvládání stresu. Někdo, kdo má málo spánku, může těžit z úpravy režimu. A lidé, kteří se často budí, by měli s lékařem probrat možné zdravotní příčiny, například spánkovou apnoi.