Použít něčí jméno v konverzaci není jen způsob, jak se vyhnout trapnému „hej ty“. Je to jako zmáčknout tlačítko „pozornost ON“. Zkuste si to někdy. Pokud někoho oslovíte jménem, začne se více soustředit a vnímat vše další, co řeknete. Možná dokonce přestane scrollovat sociální sítě. Ve formálních situacích se samozřejmě držíme etikety jako klíště – tituly, příjmení, funkce… prostě všechno, co zní důležitě a trochu odtažitě. Ale jakmile chceme navodit atmosféru „jsme v tom spolu“, křestní jména jsou jako teplé ponožky – příjemná, neformální a překvapivě účinná.
Neuroimaging ukazuje, že mozek reaguje na vyslovení vlastního jména aktivitou v oblastech, souvisejících se sebeuvědoměním – jinými slovy, vlastní jméno je pro mozek základním signálem pozornosti a identity.
V univerzitní nemocnici v německém Münsteru si řekli, že formě dají obsah, a provedli studii, zveřejněnou v prosinci 2024, která zkoumala, jak se oslovování jménem projevuje v prostředí, kde špatná komunikace nemusí znamenat jenom ztracený mail, ale v horším případě třeba také lidský život. Ze 440 chirurgů, anesteziologů, sester a dalších, kteří si na chleba vydělávají na operačních sálech münsterské nemocnice, jich přes 90 % potvrdilo, že když se v práci oslovují jménem, v řeči hudby jim operace zní jako Beethovenova Devátá symfonie namísto rockové odrhovačky, zpívané adolescentním hlasem. Místo psychologických bariér typu „toho neznám, radši se neptám“ nastupuje týmová chemie, která zachraňuje životy - studie potvrdily, že po zavedení Chirurgického kontrolního listu, doporučovaného Světovou zdravotnickou organizací, došlo ke snížení počtu operačních komplikací z 11 % na 7 % a úmrtnosti pacientů z 1,5 % na 0,8 %.
Chirurgický kontrolní list funguje podobně jako checklist v letectví – pomáhá týmu na operačním sále spolupracovat a tím riziko chyb, komplikací a úmrtí snížit. Definuje několik kroků ve třech fázích operace: před podáním anestezie, před provedením incize (řez skalpelem na začátku operace) a po ukončení operace předtím, než pacient opustí operační sál. Prvním bodem druhé fáze operace je podle tohoto listu pokyn „každý člen operačního týmu se představí celým jménem a uvede svou funkci". Kvůli společenským konvencím se tento pokyn na list nejspíš nedostal, že?
Romantika bez „pane“ a „slečno“? Ano prosím
A co láska? Nu, doby, kdy se partneři oslovovali jako z černobílého filmu, už dávno zmizely v propadlišti dějin. Moderní páry si vytvářejí vlastní jazyk, vlastní pravidla a občas i vlastní přezdívky, které bychom možná my starší a pokročilí ani nevyslovovali nahlas. Komunikace je dnes svobodnější, hravější a rozhodně méně svázaná než za časů první republiky.
Reklama
Ale jsou tací, pro které je vyslovení partnerova jména nepředstavitelnou výzvou. Místo toho vládne „hele…“ nebo „prosím tě mohl/-a bys“. Okolí je zmatené, pobavené, občas přemýšlí, zda se neztratili v šesté dimenzi. A ve vztahu možná vládne zmatek, drama a občasné citové pohromy v balení all inclusive.
Že jste o tom ještě neslyšeli? Není to zase tak výjimečné, dokonce to dostalo své jméno: alexinomie. Zní to skoro jako nemoc, kterou chytnete jen tím, že vyslovíte „Petr“ nebo „Jana“. Studie z roku 2023 tvrdí, že lidé s alexinomii reagují na nutnost vyslovit něčí křestní jméno rozpaky, úzkostí, a dokonce fyzickou nevolností. Jejich strategie? Vyhýbání se jménům za každou cenu. Nepřímé odkazy, zájmena, mlčení – to je jejich úniková strategie.
Zajímavé je, že se to neprojevuje v anonymních vztazích. Skutečný problém mají tam, kde jsou emocionálně přilepeni – v rodině, u blízkých přátel a partnerů. Někteří lidé své pocity popisují jako úplné emocionální odhalení a s ním spojený pocit ohrožení. Ano, jen kvůli tomu, že mají vyslovit něčí křestní jméno.
Posts from the autisminwomen
community on Reddit
Jindy uvádí pocity trapnosti a přiznávají, že jména nahrazují gesty, očima nebo je prostě vynechávají. Shayla Love z The Atlantic popsala ženu, která svého partnera jménem nikdy neoslovila – ani jednou. Použít jeho jméno je prý příliš formální, téměř jako by doma oslovovala kolegu.
Anonymní muž na redditu napsal: „Prostě mi to nejde přes pysk. Miluju ji, ale vyslovit její jméno? Cítím se nahý.“ Jeho žena si prý nejdřív myslela, že o ni ztrácí zájem, ale pak si prý „nějak zvykla, když pochopila“. Jiná uživatelka mu kontrovala vlastní zkušeností: „Miluju ho, můžu ho obejmout, ale vyslovit jeho jméno? Ztuhnu. To je horší než říct ‚miluju tě‘.“ Zkrátka, romantika 21. století.
Co na to chytré hlavy?
Psychologové a terapeuti se jako obvykle vyhýbají jednoduchým odpovědím a namísto toho nabízí celé vzorce chování, které k tomu či onomu (v tomto případě neochotě nebo neschopnosti vyslovit partnerovo jméno) mohou vést. Co tedy podle nich může být příčinou?
- Vyhýbavá vazba nebo nepohodlí s intimitou: Klinici, kteří pracují s teorií vazby, uvádějí, že lidé s vyhýbavým stylem připoutání často emocionální odstup udržují právě minimalizováním signálů intimity – což může zahrnovat používání méně osobního jazyka nebo vyhýbání se přímým formám oslovování. Takové distancování je obvykle způsobem ochrany sebe sama, ale v průběhu času může vztah vážně narušit.
- Emocionální bloky: Mlčení odráží spíše úzkost nebo rozdíly v sociálním zpracování než pohrdání.
- Úmyslná depersonalizace/pohrdání: Pokud někdo nepoužívá křestní jména záměrné, je to s největší pravděpodobností způsob, jak svůj protějšek „trestat“, kontrolovat nebo ponížit. – odborníci jej řadí mezi pohrdavé komunikační vzorce, které vztahy narušují zásadně.
- Nevinný zvyk, kultura nebo jazyk páru: Někdy je vyhýbání se používání křestního jména nebo příjmení prostě stylem daného páru a vůbec to není problém. Zkrátka, ne vždy je třeba dělat z komára velblouda.
Jak poznat, že zrovna vy máte problém?
Podle Gottmannova institutu byste se měli zaměřit na následující:
- Je vynechávání jména běžné nebo příležitostné?
- Cítíte se kvůli tomu neviditelní, zranění nebo odmítnutí?
- Je vyhýbavé chování pro vašeho partnera typické i v jiných oblastech?
- Má váš partner ve zvyku vás ponižovat nebo chovat se k vám pohrdavě?
- Uvedl někdy partner důvod?
Pokud vám partner odpoví povýšeně nebo váš dotaz zjevně využije k tomu, aby vám (verbálně) ublížil, rozhodně je čas na vytyčení hranic a úvahy o smysluplnosti vašeho vztahu.
Pokud jste na některou (nedejbože všechny) z těchto otázek odpověděli ano, pak je možná načase zamyslet se, kam váš vztah bude v budoucnu směřovat, pokud nenastanou nějaké změny...
Jak na to krok za krokem
Nemusíte hned (hned teď) běžet k terapeutovi. Stejně jako mnoho jiných problémů ve vztahu může (ale nemusí) i tento vyřešit komunikace. Gottmanův institut nabízí několik vodítek, jak krizi zvládnout bez pomoci odborníků:
1. Ptejte se, ale neobviňujte (Nešlapejte na kobru bosou nohou):
Zkuste to třeba takto: „Všiml/a jsem si, že mě málokdy oslovuješ jménem. Je to nepříjemné, někdy se kvůli tomu cítím nedůležitý/á. Můžeme si o tom promluvit?“ „Já“ výrok snižuje reaktivitu a vybízí k poskytnutí informací. Omezte se na problém samotný, tedy to, že vás partner neoslovuje jménem. Nepřidávejte další sporné body, jděte na to krok po kroku. Jak to tedy nedělat? Třeba takto: „Nikdy mi neříkáš jménem. Ale čemu já se vlastně divím, stejně spolu netrávíme skoro žádný čas, protože jsi pořád na rybách (na volejbale, v práci...)“.
2. Ptejte se proč, ne, co je špatně s vámi
Možné odpovědi se pohybují od „Nikdy jsem si to neuvědomil“ přes „Na to jméno mám nepříjemné vzpomínky“ až po „Cítím se nepříjemně“. Nepříjemný pocit vašeho partnera je výchozím bodem pro empatii, ne pro odsouzení. (Takhle ne: „Nepříjemně? Jak jako nepříjemně? Říct moje jméno je ti nepříjemné? A co dalšího je ti ještě nepříjemné?“ Pokud vám ale partner odpoví povýšeně nebo váš dotaz zjevně využije k tomu, aby vám (verbálně) ublížil, rozhodně je čas na vytyčení hranic a úvahy o smysluplnosti vašeho vztahu.
3. Vyzkoušejte krátký experiment
Dohodněte se na dvoutýdenním experimentu, kdy každý z vás bude zvolenou formu oslovování druhého alespoň třikrát denně používat (dobrodružnější povahy vyrazí třeba na víkendový trek a interval zkrátí na hodinu). Nevyčítejte si nic a vždy po pár dnech si upřímně promluvte o tom, „jak to jde“. Opakování matka moudrosti, říká se (a vytváří návyk, mimochodem).
4. Použijte metodu cukru a ... cukru
Když partner vaše jméno použije bez zjevné nechuti, reagujte krátkým pozitivním potvrzením, zvyšuje to pravděpodobnost, že ho uslyšíte častěji. Gottmanův institut zdůrazňuje sílu malých gest a pozitivní vzájemnosti.
