Přišel mi newsletter, který mě chtěl přesvědčit, že mi cosi v mé práci uniká. A stačí opravdu jen málo, abych se stal úspěšným. „Úspěšní tvůrci nepracují víc. Jen vědí něco, co ostatní nevědí“, stálo tam mimo jiné.
Podobných variací na téma znám tajemství úspěšných lidí, jako jsem já, a sdělím vám jej, pokud mě budete dál sledovat, koupíte si moji knihu či se přidáte se k mému workshopu, kde vám prozradím, jak fungují algoritmy té či oné sociální sítě, a vy budete vydělávat, aniž cokoliv umíte stejně jaké já, sdělují mi autoři, sami sebe vydávající za tvůrce, většinou mladí muži sportovního vzezření na útesu u moře či balkonu hotelu kdesi na ostrovech či Dubaji, tak podobných variací dostávám hodně. Asi i proto, že na ně klikám a bavím se tím, že není potřeba pracovat a stačí znát ono tajemství.
Ach, ta tajemství. Života a smrti, peněz, lásky, jednání s lidmi, úspěchu světové značky a podobných důležitých situací v životě lidském. Neodpovídám, protože znám to tajemství úspěchu. Autor je záměrně popírá, protože pak by nenachytal bláhové naivky. To tajemství, které všichni hledáme, se jmenuje práce. Nebo péče, starostlivost, zájem, jde-li se o vztahy.
Víte, znám pár velmi bohatých lidí. Studoval jsem s nimi nebo je potkal na svých toulkách po zákoutích komunikace, PR či reklamy. A mohu vám s klidným svědomím říct, že to, co je odděluje od ostatních, čím se liší od nás, kteří nemáme private jet, je prostá holá skutečnost, že pracují, i když my se bavíme.
Ne, nemusí to být workoholici. Jejich úspěch je pro ně vášní. Ať už je tím výsledkem cokoliv, a nemusí to být jen soukromý tryskáč. Může to být trvající vztah, dopsaná smysluplná kniha, namalovaný obraz, skvělá konference – dodejte si vlastní pracovní či osobní sen.
Rychlost informační dálnice, po které se většina z nás řítí, nás může vést k mylné představě, že i úspěch musí přijít rychle a není-li tomu tak, pak něco děláme špatně. Jenže jen co je stálé, má svoji hodnotu. I v byznysu. Jeden z opravdu úspěšných a bohatých lidí to vyjadřuje jednoduchou větou: každý den něco zlepšit, posunout. Za dvacet let takového drobného zlepšování vybudoval evropskou firmu. Ano, když budete sepisovat její historii, najdete tam klíčové okamžiky a milníky, kdy se zdá, že se všechno změnilo, tajemná komnata se otevřela a život se zalil věčným sluncem. Ale to jen ta trpělivá každodennost se přelila do dalšího období. Nebyl to jeden velký krok, byť to tak zpětně hodnotíme. Jen po sto krůčcích přišel ten stoprvý. A bylo.
I v PR prodáváme svoji práci jako výjimečnou znalost tajemství světa, kam obyčejným smrtelníkům není umožněn přístup. Většinou ale za pro klienta příznivou reportáží či povedeným obsahem na těch sítích jsou hodiny kafí, piv a já nevím čeho s lidmi z médií, probdělé noci nad nápady a propovídané hodiny s kolegy v kuchyňce či také spíš v nějakém tom podniku, kterým Jaroslav Hašek tak mysteriózně říkal noční kavárny. Dobrá, dnes také ve fitness centrech, na kolech či při ranním běhu. Není podstatné kde a s kým to tajemství najdete. Najdete jej ale, když přemýšlíte o svém úkolu či cíli, ať už je jakýkoliv, dokud jej nerozlousknete. Bez ohledu na strávený čas a spálenou energii.
Samozřejmě, že ne vždy to úsilí končí úspěchem. Potřebujete také ono pověstné štěstí a pak něco navíc, co všichni hledáme a doufáme, že máme a ono se to opravdu někdy projeví. Říkejme tomu intuice či vnitřní hlas. Ale toto tajemství vám opravdu žádný sebelépe vypadající prodavač teplé vody nemůže prodat, protože i skuteční klauni vědí, že se nedá ani vidět, ani zachytit, natož sdělit někomu jinému.
