Večer už se nemůžeme dočkat, až děti usnou a konečně si zapneme svůj oblíbený seriál, dokument nebo film. Místo oddechovky si však raději pustíme něco napínavého, co nás k obrazovce doslova připoutá. V poslední době přibývá detektivek, filmů a seriálů inspirovaných skutečnými případy. Vyprávějí o vraždách, záhadných zmizeních, neobjasněných zločinech i brutálním násilí.
Tušíme, že se nám o tom možná bude v noci i zdát, přesto se nedokážeme odtrhnout. Potřebujeme vědět, kdo byl vrah, proč to udělal a co ho k takovému činu vedlo. Možná se dokonce snažíme pochopit jeho uvažování. Ačkoli bychom v reálném životě neublížili ani mouše, podobné pořady nás přitahují stále víc. Ať už v televizi, v podobě podcastů, nebo na stránkách knih. Proč nás vlastně tolik fascinují skutečné lidské tragédie?
Žánr true crime, tedy příběhy skutečných zločinů a vražd, má zvláštní schopnost udržet naši pozornost. Vznikají nové podcasty, dokumentární série i knihy a publikum se k nim opakovaně vrací. Zajímavé je především to, že mezi jeho konzumenty výrazně převažují ženy.
Nejsme milovnice násilí. Zajímá nás nebezpečí
Máme snad potěšení z cizího utrpení? Psychologové upozorňují, že zájem o násilí automaticky neznamená, že nás baví sledovat bolest druhých. Může za ním stát takzvaná morbidní zvědavost, tedy přirozený zájem o věci, které nás děsí nebo mohou představovat nebezpečí.
Z bezpečí domova se dozvídáme něco, co bychom jinak mohli poznat jen za velmi nepříjemných okolností.
Americký behaviorální vědec Coltan Scrivner, který působí na dánské Aarhuské univerzitě, se tímto fenoménem dlouhodobě zabývá. V rozhovoru pro podcast Speaking of Psychology Americké psychologické asociace vysvětluje, že podobná zvědavost není výsadou podivínů. Má ji v určité míře většina z nás, jen se lišíme v tom, jak silně nás přitahuje.
Podle Scrivnera navíc není správné vysvětlovat zájem o děsivé příběhy pouze touhou po adrenalinu. Někteří lidé skutečně vyhledávají silné zážitky a vzrušení, většina fanoušků hororů a dalších děsivých příběhů ale patří do jiné skupiny. Dokonce i návštěvníci strašidelných domů se často opravdu bojí. Přesto se tam vracejí, protože je zajímá, co při takovém zážitku prožijí a co se o sobě dozvědí.
Chceme vědět, jak se vyhnout nebezpečí
U true crime hraje důležitou roli také poznávání. Zatímco sledujeme příběh vraždy nebo únosu, zajímá nás, jak k němu došlo, co mu předcházelo a zda se mu dalo zabránit.
Scrivner upozorňuje, že učení je samo o sobě příjemné a informace o hrozbách nás přitahují zvlášť silně. Z bezpečí domova se dozvídáme něco, co bychom jinak mohli poznat jen za velmi nepříjemných okolností. Sledujeme, jak se pachatel choval, jak získával důvěru oběti nebo jaká varování okolí přehlédlo.
Při sledování dokumentu o sériovém vrahovi si tak můžeme v hlavě ukládat různé varovné signály. Přemýšlíme, čeho si nevšimli policisté, přátelé nebo rodina oběti. A někdy si klademe otázku, zda bychom na jejím místě dokázali nebezpečí rozpoznat včas.
Ženy se snaží rozpoznat varovné signály
Proč ale true crime přitahuje tolik žen? Jedno z vysvětlení nabízí studie Out of the dark – Psychological perspectives on people's fascination with true crime. Výzkumníci z univerzity ve Štýrském Hradci zkoumali, proč lidé sledují skutečné kriminální případy a jak tento zájem souvisí s jejich vnímáním bezpečí a psychickou pohodou.
Do výzkumu se zapojilo celkem 571 účastníků. Výsledky potvrdily výraznější zájem žen o true crime. Autoři popsali několik důvodů, proč lidé po podobném obsahu sahají. Kromě zvědavosti jde o touhu po napětí, zájem o skutečné příběhy a také snahu lépe se připravit na možné nebezpečí. Právě poslední motiv byl výraznější u žen.
Příběhy napadení nebo vražd tak můžeme sledovat také proto, abychom lépe porozuměly tomu, jak se podobné situace vyvíjejí. Všímáme si, jak pachatel získával důvěru oběti, jaké signály okolí přehlédlo nebo zda bylo možné nebezpečí rozpoznat dříve. Neznamená to, že si vědomě připravujeme plán, jak se ubránit případnému útočníkovi. Spíše se snažíme získat informace, které by nám někdy mohly být užitečné.
Výzkumníci navíc zjistili, že u žen se tento způsob sledování true crime pojil také s lepší schopností pracovat s vlastními emocemi. Neznamená to ale, že by kriminální dokumenty automaticky zlepšovaly psychickou odolnost. Studie pouze ukazuje, že mezi těmito jevy existuje souvislost.
Strach, který máme pod kontrolou
Strach obvykle nechceme zažívat, přesto si ho dobrovolně dávkujeme. Vypneme světlo, zachumláme se do deky a pustíme si příběh, u kterého tušíme, že nebude mít šťastný konec. Jenže i taková zábava má své hranice.
Pokud pravidelně sledujeme vraždy, únosy a domácí násilí, můžeme postupně získat zkreslenou představu o tom, jak nebezpečný svět ve skutečnosti je. Výjimečné události pak začneme vnímat jako něco, co se může stát na každém kroku.
Pro někoho jiného to totiž nikdy nebude jen další díl oblíbeného seriálu.
Proto není od věci občas změnit žánr. Dopřát si romantickou komedii, nenáročný seriál nebo film, u kterého se nemusíme bát o život hlavních hrdinů. A pokud máme za sebou několikadílný dokument o sériovém vrahovi, možná není nejlepší nápad okamžitě pokračovat dalším příběhem o zmizelých ženách.
Důležité je také vnímat, jak na nás podobný obsah působí. Jestliže po zhlédnutí dokumentu nemůžeme usnout, bojíme se zhasnout světlo, opakovaně kontrolujeme zamčené dveře nebo začínáme podezírat každého neznámého člověka, je možná čas trochu ubrat. Není nutné dokoukat každý díl jen proto, že už jsme viděly předchozí tři. Klidně můžeme seriál vypnout, přestat poslouchat podcast nebo si dát od podobných příběhů na pár dní pauzu.
Zkusme si také položit jednoduchou otázku: Baví nás tento příběh, protože nás zajímá, nebo už ho sledujeme jen proto, že nedokážeme přestat?
Zájem o skutečné zločiny sám o sobě není nic špatného. Může nás zajímat psychologie pachatelů, práce kriminalistů i to, jak se podařilo případ vyřešit. Neměli bychom ale zapomínat, že za každým příběhem, který sledujeme jako napínavou detektivku, je skutečný člověk a rodina, jejíž život se obrátil vzhůru nohama. Pro někoho jiného to totiž nikdy nebude jen další díl oblíbeného seriálu.
