Procesu, kdy jeden rodič očerňuje druhého, aby zničil jeho vztah ke společnému dítěti, se říká tzv. rodičovské zavrhování (parental alienation). To může vést až k rozvoji tzv. „syndromu zavrženého rodiče“, (parental alienation syndrome, PAS) kdy nepřátelství dítěte vůči jednomu rodiči je výsledkem psychologické manipulace rodiče druhého.
Ve většině případů je to matka, kdo otce obviní z násilí anebo zneužívání, nicméně může to být i naopak. Pro přehlednost tohoto textu budeme mluvit o matce v roli primárního pečujícího rodiče, která se tím, že jej ze zneužívání obviní, údajně snaží zničit vztah dětí s jejich otcem.
S konceptem rodičovského zavrhování a PAS přišel psycholog Richard Gardner v polovině 80. let 20. století. Podle něj jsou děti, které se nechtějí stýkat s údajně násilným otcem, jen zmanipulované – jejich sdělení o zneužívání jsou prý důkazem vymývání mozku matkou, nikoli zneužívání. Gardner tvrdí, že ve většině případů jsou nařčení ze strany dětí falešná svědectví bez vypovídací hodnoty. Odvolává se přitom na vlnu případů z 80. let, kdy byly učitelky mateřských škol obviněny ze sexuálního zneužívání, ale později zproštěny viny.
Aktivisté za otcovská práva a další lidé, kteří jako Gardner uvažují, jsou přesvědčení o tom, že nařčení z násilí nebo zneužívání vůči otci je falešné téměř vždy. Valná většina případů, ve kterých je otec ze zneužívání nebo násilí obviněn, je dle jejich názoru výsledkem PAS. Matka si údajně vymýšlí, aby dostala dítě do péče, „vyhrála“ rozvod a otci se tak pomstila.
PAS v soudní síni
O případech zoufalých otců, bojujících s falešným obviněním násilí/zneužívání vůči svým dětem/expartnerkám, slyšel asi každý. Gardner ale tvrdil, že tak jedná většina (zhrzených) žen. Domníval se, že v 90 % případů, kdy se u soudu vyskytne nařčení ze zneužívání, matky své děti „naprogramovaly“ tak, aby ty podaly svědectví o tom, jak na ně tatínek nevhodně sahal. Gardner nehleděl na podpůrné důkazy – lékařské zprávy, výpovědi svědků a ostatních znalců. Nad vším mávnul rukou s tím, že matky jsou skvělé manipulátorky. Dokonce vyslovil teorii, že matky tak do svých potomků projektují své vlastní sexuální sklony.
Na otázku, co má matka dělat, když si její dítě stěžuje na sexuální zneužívání ze strany otce, Gardner jednou odpověděl: „Co by asi měla říct? Třeba ´Takhle o svém otci nemluv. Jestli to uděláš, tak tě zbiju´.“
Valná část odborníků považuje Gardnerovy koncepty za pseudovědu, nebo přinejmenším za neověřené teorie, u soudu však podle rozsáhlé americké studie, kterou vypracovali vědci Joan Meier a Sean Dickson, může Gardnerův konstrukt vést ke katastrofickým scénářům – soud na jeho základě rozhodne tak, že dítě izoluje od bezpečného rodiče a nařídí, aby žilo s rodičem, který ho zneužívá.
Pro výzkum použili data ze 4388 sporů o opatrovnictví, které se odehrály mezi lety 2005 až 2014. Ve všech případech byl jeden rodič druhým nařčen buď z domácího násilí, z fyzického týrání dítěte, nebo ze sexuálního zneužívání a jeho reakcí bylo protiobvinění rodičovského zavrhování. Z výzkumu vyplynulo, že když je matka obviněna z PAS, soud věří její verzi pouze v 1 z 51 případů. Pokud PAS nikdo nezmíní, matka bude mít šanci na důvěru čtyřikrát vyšší.
Podle studie z roku 2020 muži obviňují ženy téměř šestkrát častěji než ženy muže. Když si však matky u soudu stěžují na násilí ze strany otce, mají překvapivě vysokou šanci, že otcové o opatrovnictví přijdou.
Děti lžou
Gardner měl obecně na sexuální zneužívání děti zvláštní pohled: „Jedním z kroků, které musí společnost učinit, aby se vypořádala se současnou hysterií, je 'vystoupit z ní' a zaujmout realističtější postoj k pedofilnímu chování,“ napsal v knize Sex Abuse Hysteria – Salem Witch Trials Revisited (1991). Dodal, že pedofilie „je rozšířená a přijímaná praxe mezi doslova miliardami lidí“. Na otázku jednoho tazatele, co má matka dělat, když si její dítě stěžuje na sexuální zneužívání ze strany otce, Gardner jednou odpověděl: „Co by asi měla říct? Třeba ´Takhle o svém otci nemluv. Jestli to uděláš, tak tě zbiju´.“
U soudů o opatrovnictví dětí se s PAS pracuje jako s validní psychiatrickou diagnózou, kterou však namísto odborných lékařů diagnostikují právníci, populární psychologové a soudní znalci.
Richard Gardner věřil, že děti utrpí větší dlouhodobou škodu, když ztratí vztah s rodičem, než když s ním zůstanou v jeho péči bez dozoru, a on je zneužívá.
Jako řešení pro děti trpícími PAS Gardner předepisuje naprosté odloučení od matky (připomínám premisu z úvodu článku – matka je primární pečující rodič, obviněný z manipulace dětí proti otci), a to alespoň na 90 dní, s možností prodloužení této doby až v řádu let. Když k němu není ochotno jít dobrovolně, má být odvedeno násilím za asistence policie a sociálních pracovnic. Soudce pak nařídí omezený nebo úplně přerušený styk s „manipulativní“ matkou. Děti svěří do otcovy výhradní péče. Pokud se děti s otcem setkat nechtějí, nebo dokonce utíkají z domu, soudce je pošle s otcem na tzv. „reunifikační tábor“.
Mnoho lidí si přihřeje polívčičku
PAS není uznáván žádnou profesionální psychiatrickou organizací jako vědecky validní. Zpochybňuje jej například Americká psychiatrická asociace, Americká psychologická asociace, Americká lékařská asociace a další. Všechny syndrom odmítly jako nedostatečně podložený empirickými nebo klinickými důkazy, a není proto zařazen do Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch ani do Mezinárodní klasifikace nemocí. APSAC, Americká asociace odborníků, zkoumající vliv zneužívání na děti, ve své publikaci z roku 2020 upozorňuje na nebezpečí uplatňování Gardnerovy teorie u soudů o opatrovnictví dětí. Tam se totiž s PAS pracuje jako s validní psychiatrickou diagnózou, kterou však namísto odborných lékařů diagnostikují právníci, populární psychologové a soudní znalci.
K čemu tedy celý koncept rodičovského zavrhování je? Slouží primárně jako obrana proti nařčení ze sexuálního zneužívání a domácího násilí, která vede leckdy k tomu, že jsou děti bezpečnému rodiči úředně odebrány a svěřeny do péče toho, kterého se bojí. Podobné neštěstí se nedávno stalo harfistce Barboře Plaché, která zjistila známky zneužívání na genitáliích svého dítěte.
V rukou skupin, bojujících za práva otců, je PAS mocná zbraň. Výzkumy neprokázaly, že by děti a matky o sexuálním zneužívání programově lhali, až na výjimky. Přesto se setkáváme s tím, že rodič mluví o svém ex hrozně i ve chvíli, kdy je jejich společný potomek na doslech. Chcete-li psychice dítěte prospět, nebo ji alespoň dále nepoškozovat, mluvte před svými dětmi o svém ex co nejlépe.
Reklama
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek
