Rodák z Litomyšle pro sebe kulturu těla i ducha objevil už v době, kdy se valná část populace snaží pokoutně z personálu v restauracích vylákat své první půllitry piva nebo skleničku něčeho ostřejšího.
Výživu člověka vystudoval v prezenčním bakalářském studiu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, technické vzdělání má z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze v oboru Klinická a biomedicínská technika. Studium dokončil s vyznamenáním a získal Cenu Josefa Hlávky za diplomovou práci o hodnocení léčby morbidní obezity v ČR.
Říká, že jako národ trpíme zásadní neznalostí základních principů zdravého stravování, je zastáncem personalizovaného přístupu k výživě. Jestli uspěje se svým ambiciózním plánem, se teprve uvidí. V rozhovoru pro Flowee vysvětlil, proč nezdravé jídlo v malých dávkách neškodí (skoro) v jakémkoli množství.
Lukáši, jak jste se dostal k tomu, co dnes děláte?
Výživě jsem se věnoval dlouhou dobu. Sám jsem soutěžil jako kulturista a vedl i Český svaz kulturistiky. Postupem času mi začalo vadit, jak jsem pomalu každý měsíc narážel na sociálních sítích na nějakou novou zázračnou dietu, když většina z nich byla nesmyslná. Nejprve přišla vlna bezlepkových diet, najednou byl prostě lepek jed. Pár měsíců potom to zase byla ketodieta, kde se za sprosté slovo považoval každý sacharid. Pak přišla móda přerušovaných půstů, různé diety založené na pití ovocných šťáv a tak dál. Sešli jsme se s kamarádem Miloslavem Šindelářem a napsali knihu Moderní výživa, která je komplexní publikací, vycházející z vědeckých poznatků a studií. Kniha se stala bestsellerem, prodalo se přes sedmnáct tisíc kusů, následně jsme pak společně založili Institut moderní výživy. Později jsem se objevil i v televizním pořadu Tlouštíci.
Říkáte, že chcete naučit Česko jíst. Proč?
Protože zkrátka a dobře neumíme jíst. Když jsem byl na Svatojakubské pouti, uvědomil jsem si, že právě to by měla být moje životní cesta. Mám vystudovanou výživu, jsem nutričním terapeutem, pracoval jsem na kardiologii v Olomouci a viděl jsem, jak velká nevědomost mezi Čechy v oblasti stravování panuje. Chtěl bych tedy kultivovat obor výživy. Situace v Česku opravdu není dobrá. Jsme na předních příčkách, co se týče nadváhy a obezity, stejné je to u konzumace alkoholu a kouření. Věřím tedy, že tu osvětu je skutečně potřeba dělat.
Čím to je, proč jako Češi neumíme jíst?
Každý z nás vyrůstal v jiném prostředí. Já, když jsem si jako malý venku hrál, jsem pak od maminky dostal jogurt nebo jablíčko. Někdo jiný si ale buď venku nehrál, nebo ho rodiče krmili chipsy, bílými rohlíky, lili do něj slazené nápoje a zelenina nebo ovoce v té domácnosti vůbec nebyla k mání. Pokud jste vyrůstali v takovém prostředí, tak je to pro vás normální i dnes. Je proto třeba si osvojit nové a lepší zdravější návyky.
Když se podíváme kolem, třeba na sportovní stadion, na koupaliště, kino, čerpací stanice i školní bufety, je k dispozici opravdu hodně nezdravých jídel a těch zdravých, které bychom měli konzumovat, je opravdu minimum, případně tam chybí úplně. Nemůže i toto být jeden z důvodů, že nezdravé jídlo je tak dostupné a po zdravém se musí člověk více porozhlédnout?
Ano, žijeme v obezitogenním prostředí. Levné, zpravidla hodně průmyslově zpracované potraviny, nás atakují ze všech stran. Regál sladkostí v supermarketu je obrovský, koupaliště vás nakrmí v podstatě pouze z friťáku. Ve většině denních případů má ale člověk stále ještě možnost volby, i když je tu zapotřebí chtít.
Pocit sytosti v nás nejvíce ovlivňují bílkoviny. Doporučuji si k snídani nejdříve dát běžnou porci bílkovin, tedy třeba vejce, k tomu zeleninovou přílohu, nějaký kus žitného pečiva. Pokud pak máte chuť ještě na nějaký ten dortík, tak prosím, klidně si ho dejte.
Na druhou stranu, když jdete v létě na koupaliště jednou týdně a na oběd si tam dáte langoš, vlastně se nic moc neděje, pokud zbytek týdne vypadá z hlediska zdravého stravování jinak. Pokud toho langoše ale zalijete pěti pivy a podobně se stravujete i v ostatních dnech, už je to problém.
Říkáte tedy, že určité množství nezdravého jídla je v pořádku a může být součástí našeho jídelníčku?
Říkáme, že neexistují zakázané potraviny, existuje jen zakázané množství.
Takže jednou za čas si i vy dopřejete nějakou tu nezdravou neřest?
Samozřejmě. Držím se toho, co doporučuji i našim klientům, a sice pravidla 80/20. S tím, že 80 procent naší stravy by měly obsahovat čerstvé a kvalitní potraviny, minimálně průmyslově zpracované. Pokud jsem toto schopný dodržet, tak není problém si dát k večeři se ženou dvě deci červeného vína nebo pár čtverečků čokolády u večerního filmu.
Stalo se vám někdy v poslední době, že to daný den nebylo 80/20?
Stává se to výjimečně, pokud šlo například o mou svatbu, některý den letní dovolené, Vánoce nebo oslavu narozenin. Důležité ale je zmínit, že to pravidlo 80/20 platí i v rámci měsíce. Pokud tedy jeden den takto výjimečně to denní pravidlo nedodržím, následuje pak několik dní, kdy si ani těch 20 procent v daném dni nedopřeji.
Zmínil jste Vánoce, je problém ten týden, kdy myslím naprostá většina z nás tráví tento čas vleže s mísou cukroví, bramborovým salátem a dalšími dobrotami.
Já rád říkám, že není až tak důležité, jak se stravujete mezi Vánocemi a Silvestrem, ale jak se stravujete mezi Silvestrem a Vánocemi. Tedy znovu, krátkodobý výkyv nevadí, pokud zbytek roku tu disciplínu máme a držíme se těch zdravých návyků.
Dá se říct, jak by měl takový zdravý jídelníček vypadat?
Musím říct, že neexistuje žádný univerzální jídelníček, který by fungoval všem lidem bez výjimek.
Aspartam je skutečně zařazený mezi potenciální karcinogeny, pokud ale vypiju dva litry Coly Zero, rozhodně to neznamená, že okamžitě dostanu rakovinu. Mimochodem, ve stejné kategorii je zařazeno například aloe vera nebo mýdlo z kokosového oleje.
Všichni se lišíme predispozicemi, chutí, denní náplní i životním stylem, to vše ovlivňuje to, jaká strava nám bude vyhovovat. Obecně by ale náš jídelníček měl obsahovat co nejméně průmyslově zpracované potraviny.
Spousta Čechů své kalorie pije. Jak velký je to problém?
Obrovský. Mnoho lidí si především neuvědomuje, že když vypijí slazený nápoj, počítá se to do kalorického příjmu a to číslo není malé. V pořadu Tlouštíci jsem se setkal s mužem, který pil čtyřicet litrů slazené Coca Coly týdně. Představte si tu masivní dávku cukru a přijaté energie, a to jen v pitném režimu. Problém je to hlavně u dětí, kterým nechutná voda, a rodiče jim denně dávají celý jejich pitný režim ve slazených nápojích. Takový člověk pak na pití obyčejné vody později přejde jen velmi obtížně. Znovu bych tady ale sladké nápoje zcela nezakazoval. Pokud celý týden přijímáte většinu tekutin ve formě čisté vody, dochucené třeba citronem, limetkou nebo mátou, pak je v pořádku si dát sklenici Coly jednou za čas v restauraci. Nic se nestane. Znovu jde tedy o to množství.
Jak se stavíte k tradičním sladkým nápojům ve variantě Zero, tedy slazených látkou spartám, kterou nedávno organizace WHO zařadila na seznam potenciálních karcinogenů?
To je prosím pěkně další příklad, jak se dá vše díky sociálním sítím vyhnat do absolutního extrému. Někdo, kdo je obézní a pije 40 litrů slazených nápojů týdně, vám ze dne na den nezačne pít pouze vodu s tím, že si tu sladkou sodovku už nebude moct dát nikdy v životě, to je utopie. Pokud tedy postupně začne ze slazených nápojů přecházet na jejich Zero varianty, dává to smysl. Taková Cola Zero má využití třeba mezi profesionálními kulturisty. Pokud se jako kulturista snažíte dostat na čtyři procenta tělesného tuku, váš jídelníček bývá opravdu velice striktní, a tak v rámci zahnání chutě na sladké jedna taková půllitrová lahev Coly Zero funguje skvěle.
A co ten aspartam v ní, je to skutečně takový problém?
Aspartam je skutečně zařazený mezi potenciální karcinogeny, to ale v tuto chvíli rozhodně neznamená, že pokud vypiju dva litry Coly Zero, tak okamžitě dostanu rakovinu. Je tam zařazený proto, aby se na něj dávalo pozor, aby byl podroben dalším výzkumům a vědci jej sledovali, a také aby se nekonzumoval v nějaké šílené a extrémní přemíře. Mimochodem, ve stejné kategorii je zařazeno například aloe vera nebo mýdlo z kokosového oleje, takže veškerá panika je tady neoprávněná.
Jak může běžný Čech dbát na kvalitu potravin?
V každém supermarketu jsem schopný si koupit vejce, zeleninu, ovoce, vhodnější varianty masa, pečiva, mléčných výrobků i olejů. Pak jde o úpravu. Je rozdíl, když kuře ufritujete, nebo uděláte v páře či jen orestujete na pár kapkách zdravého oleje.
Zdravé stravování je u mnohých o disciplíně. Mluvil jste o tom obezitogenním prostředí a spousta z nás takzvaně „jí očima“. Jak se dá dbát na disciplínu třeba v rámci hotelových snídaní, kde jsou k mání samé dobroty a v nekonečné míře?
Pocit sytosti v nás nejvíce ovlivňují bílkoviny. Doporučuji si v takovém případě nejdříve dát běžnou porci bílkovin, tedy třeba vejce, k tomu zeleninovou přílohu, nějaký kus žitného pečiva.
Téma zdravé výživy zajímá především mladší ročníky. (zdroj: se svolením Lukáše Roubíka)
Pokud pak máte chuť ještě na nějaký ten dortík, tak prosím, klidně si ho dejte, ale určitě toho sladkého zbagrujete méně, než kdybyste se na zdravý základ vykašlali a zamířili rovnou k pultu se sladkostmi. Znovu opakuji, když celý rok žijete zdravě a dodržujete správné stravovací návyky, dortík při hotelové snídani na dovolené vám neuškodí.
Jak to funguje u vás v Institutu moderní výživy, co všechno děláte?
V rámci šíření osvěty pořádáme mnoho vzdělávacích akcí, kurzy, přednášky pro veřejnost, firmy nebo sportovní kluby. Na našich pobočkách v Brně a v Praze pak fungují naši vysokoškolsky vzdělaní nutriční terapeuti, kteří se starají o naše klienty a vytvářejí jim jídelníčky na míru, učí je lepším stravovacím návykům a tak dále. Ty tvoří asi 80 procent lidí s nadváhou nebo obezitou, 15 procent sportovců a pět procent specifických klientů, například s Crohnovou chorobou nebo celiakií.
Co říkáte na nový trend „body positivity“, který hlásá, že je v pořádku být obézní a důležitá je sebeláska?
(Smích) Ano, to je velice zajímavé téma. Nejznámější je v tomto ohledu hnutí Healthy at every size (zdravý v každé velikosti). To je čistý oxymorón, protimluv a nesmysl. Můžete být možná „happy“(šťastný) at every size, ale rozhodně ne healthy. Mělo by to být přeci tak, že pokud se máte rádi, měli byste se ke svému tělu chovat s láskou, aby bylo zdravé a vzkvétalo, a ne jako k popelnici, do které budete házet jedno jídlo z friťáku za druhým.
Carnivore dieta je opravdu šílenost. Pochopím, že to někomu může vyhovovat skrz jeho životní styl nebo zdravotní predispozice, ale aby influenceři hlásali, že je to jediná skutečně funkční dieta na hubnutí a produktivitu, to už je nebezpečné.
Tito lidé hlásají, že obezita nesouvisí se zdravím, ale to je tvrzení na stejné úrovni, jako by říkali, že na ně nepůsobí gravitace. Dnes moc dobře víme, co způsobuje obezita. Je zodpovědná za 80 procent případů diabetu druhého typu, za polovinu srdečních onemocnění a tak dále. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, že naše hmotnost není nutně ukazatelem našeho zdraví, že je tu třeba brát v potaz i jiné faktory, ale pokud někdo váží 150 kilogramů a říká, že to nesouvisí s jeho zdravím, tak si lže do kapsy.
Jak se stavíte ke stravovacím extrémům?
Na sociálních sítích extrémy fungují skvěle. Stačí, když nějaký influencer něco prohlásí, a stáda jeho sledujících to musí okamžitě bezhlavě zkoušet, aniž by si ty informace ověřili z jiných zdrojů. Říkalo se, že sacharidy jsou špatné, že palmový olej je nezdravý, bílý cukr je zabiják. Je ale nutno říct, že cokoliv si dnes koupíte v supermarketu a zkonzumujete, vás pravděpodobně nezabije. Mnoho lidí ale influencerům tyto výroky uvěří, pak si dají dva čtverečky čokolády a mají obrovské výčitky, že jejich proces hubnutí se zastavil, a pak jejich hlava funguje tak, že „už to přece pokazili, tak dnes nepůjdou do fitka a sní tu čokoládu celou, když už je to jedno“.
Hodně moderní jsou také specifické diety, aktuálně třeba carnivore dieta nebo ketodieta, co vy na to?
Carnivore dieta je opravdu šílenost. Že se budeme stravovat jako v pravěku? Když odmyslím to, že nejsme schopní sehnat v supermarketu mamutí maso, tak i naši pravěcí předci nebyli jen lovci, ale i sběrači. A rozhodně v té době nejedli maso čtyřikrát denně, už jen z důvodu, že ne každý den se jim povedl úlovek a maso zůstalo čerstvé jen chvíli. Časem také přišli na to, že je lepší maso tepelně zpracovat. Vadí mi ty extrémy. Pochopím, že to někomu může vyhovovat skrz jeho životní styl nebo zdravotní predispozice, ale aby influenceři hlásali, že je to jediná skutečně funkční dieta na hubnutí a produktivitu, to už je nebezpečné. Ketodieta je trochu menší extrém, může být fajn pro více lidí. Je to nástroj, jak redukovat svoji hmotnost, ale většinou spíše krátkodobě, není to o tom, že přestanete jíst sacharidy navěky. Má to nějaké využití u specifických lidí, kterým to třeba chuťově vyhovuje, tam je to v pořádku, ale je znovu chyba, když to nějaký influencer označí jako jediný způsob stravování. Někdo sacharidy potřebuje k energii, někdo ji naopak lépe získává z tuků. Na extrémy tedy raději pozor.
Reklama
foto: se svolením Lukáše Roubíka, zdroj: Autorský článek
