fbpx

O tom, jak vidí summit (nejen) obyčejní Jihokorejci, píše Kristina Lamperová, jejíž nastávající muž z Jižní Korey pochází

Přečteno 1423x

Ještě v lednu letošního roku plnily noviny titulky o chystané válce mezi USA a KLDR. Dnes se mluví o přepsání historie a o nové spolupráci. Výstup singapurského summitu, ať už ho hodnotíme jakkoliv, je podle ohlasů důležitý pro celý svět. Klíčový je ale pro obyvatele jedné země, která se ho neúčastnila. Jak průběh jednání vnímali Jihokorejci?

Když americký prezident Donald Trump a severokorejský diktátor Kim Chong-un společně před kamerami oznámili novou dohodu, minimálně jeden člověk, který sledoval živý přenos summitu v Singapuru, mohl konečně v klidu usnout. Tím člověkem je jihokorejský prezident Moon Jae-in a výsledek jednání obou lídrů je zrovna pro něj životně důležitý. Abychom pochopili proč, je na místě menší výlet do historie.

Související…

Jak jsem si vybojovala Korejce a dostala recept na kimči Našla jsem recept, jak překonat strach z létáníJak překonávám svůj stesk po Praze, po Ludmile a po křupavém chlebu

 

Jižní a Severní Korea jsou od roku 1950 ve válečném stavu, a to i přesto, že o tři roky později podepsaly obě strany dohodu o neútočení. Válka, kterou si my můžeme představit asi tak, jako kdyby nás napadlo Slovensko, zanechala obě země zdevastované, chudé a rozdělené v pravém slova smyslu. Tisíce rodin ztratilo v roce 1953 kontakt se svými blízkými, když se definitivně uzavřela osmatřicátá rovnoběžka a stala se z ní hranice, která je dodnes tou nejstřeženější na světě.

Podle oponentů se prezident Moon, který sám pochází z rodiny emigrantů ze severu, zcela veřejně obklopil lidmi, kteří jsou ke KLDR a tamní politice vstřícní.

Zatímco emoce obyvatel Severní Koreje nejsou příliš známé, jejich sousedé nikdy nepřestali snít o znovusjednocení. O Korejském poloostrově jako jedné zemi. V Soulu má proto svoje sídlo i ministerstvo sjednocení a v zahradách Královského paláce Gyeongbokgung najdete jezírko ve tvaru sjednoceného poloostrova. Prezident Moon Jae-In, který už v březnu stanul tváří v tvář severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi v hlavním městě KLDR Pchjongjangu, tenhle cíl o něco přiblížil. Oba vůdci slíbili, že do roka ukončí válečný stav a začnou pracovat na lepších vztazích. Oba uvedli, že potenciálním cílem je konečné sjednocení poloostrova. Zásadní je také slib nálezu a výměny ostatků vojáků, kteří ve válce padli na obou stranách, a kvůli uzavření hranic je jejich rodiny už nikdy nenašly.

Korejci nerozhodují sami

Tou pravou zkouškou ovšem nebylo setkání dvou korejských lídrů. Ve hře je ještě zájem USA. Na osmatřicáté rovnoběžce hlídá spaní 51 milionů Jihokorejců necelých třicet tisíc amerických vojáků. A americký prezident Donald Trump dlouho hlasitě křičí, že se mu už nechce utrácet peníze za „cizí problémy“.

pyongyang metro noviny

Informace o summitu se mohli dočíst také cestující v pchjongjangském metru. Jak schůzku prezentoval místní oficiální list, ale přesně nevíme

Setkání USA a KLDR bylo proto pro Soul klíčové. „Opouštíme pochmurné válečné dny a začínáme psát novou kapitolu – kapitolu míru a spolupráce,“ prohlásil po summitu jihokorejský prezident. „Na té cestě nás čekají náročné zkoušky, ale už se nikdy neohlédneme zpátky a už nikdy tuhle odvážnou stezku k míru neopustíme.“ Řada jihokorejských novinářů už ovšem tak optimistická není. Upozorňují hned na několik zásadních problémů.

Nejsem si úplně jistá Trumpem jako člověkem. Je ale fakt, že obě Koreje mezi sebou dlouho nekomunikovaly, takže je to lepší než nic.

Kim Čong-un je sice historicky prvním vůdcem ze tří generací své diktátorské rodiny, který své zemi vybojoval možná bezpečí a snad i slunnou budoucnost, co to ale přesně znamená pro odhadem 23 milionů obyvatel KLDR, zatím nevíme. Zcela jistě to však pro diktátora znamená vyšší sebevědomí a novou chuť diktovat si podmínky.

Vstřícnost ke KLDR

Podle oponentů se prezident Moon, který sám pochází z rodiny emigrantů ze severu, zcela veřejně obklopil lidmi, kteří jsou ke KLDR a tamní politice vstřícní. A to může vést k tomu, že Soul uzavře dohodu, která bude výhodnější pro sever. Dalším problémem je fakt, že Jižní Korea je demokratická země se všemi tomu odpovídajícími institucemi. Sjednocení s těžce totalitním režimem, kterému bude vládnout Kim, tedy nebude jednoduché, a i kdyby k němu mělo dojít, bude trvat velmi dlouho. Otázkou tedy je, jestli na to budoucí lídři budou mít trpělivost.

I přes negativa ale v Jižní Koreji převládá jedna silná emoce a tou je naděje, že ze všeho zlého musí jednou vzejít něco dobrého. Například Business Insider se ptal obyčejných lidí, kteří se sešli v Soulu, aby mírová jednání podpořili. Jasně tu převládal názor, že summit je „dobrá věc“. „Nejsem si úplně jistá Trumpem jako člověkem,“ řekla magazínu 35letá žena, která pracuje pro neziskovou organizaci v Soulu. „Je ale fakt, že obě Koreje mezi sebou dlouho nekomunikovaly, takže je to lepší než nic.“ To je asi ten nejstřízlivější a také nejběžnější názor, jaký na summit obyčejní Jihokorejci mají.

foto: Profimedia, zdroj: Business Insider

Kristina Lamperová

Kristina Lamperová

Pracovala v Českém rozhlase, každý pátek vychází její sloupek v MF DNES. Baví ji cestování a čtení, práce je i její osobní terapie.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.