fbpx

Kniha Červená karta popisuje, jak agent MI6 pomohl odhalit největší korupční fotbalový skandál

Zveřejněno: 29. 6. 2018
Přečteno 1207x

27. května 2015 obsadili nad ránem muži v neprůstřelných vestách vchod do luxusního curyšského hotelu Baur au Lac a začala blesková akce. Vzácní hosté v tisícidolarových oblecích ani nestačili koukat, jak se jim kolem zápěstí obtáčejí náramky. Než slunce ten den zapadlo, čtrnáct vysokých činovníků světové fotbalové federace FIFA bylo za katrem. Namísto poklidného průběhu 65. kongresu instituce, jíž ještě večer předtím vládli, je čekaly výslechy, vydání do USA a vězení. 

Tak se veřejnost dozvěděla o patrně nejrozsáhlejší korupční aféře v dějinách sportu (alespoň pokud mluvíme o korupci klasické a nepočítáme do ní třeba doping). Tedy – ne že by nikdo nic netušil o nečistých praktikách vedení FIFA při hlasováních – zejména těch, jež přiřkla pořadatelství současného a příštího světového šampionátu Rusku, respektive Kataru. Britská média si dávala záležet, aby chytila toho či onoho bafuňáře při činu. Ale i když takovou věc napíše renomovaný list jako Sunday Times, věc má větší váhu, když se do ní vloží agenti FBI.

Ne že by nikdo nic netušil o nečistých praktikách vedení FIFA při hlasováních

Kniha Červená karta (Red Card), jež vyšla těsně před zahájením letošního fotbalového mistrovství světa v Rusku, popisuje události, které efektnímu zatýkání na břehu curyšského jezera předcházely. Dozvěděli jsme se z ní mnoho důležitého a zajímavého (ačkoli nehezkého).

MI6 ve službách fotbalu

Ken Bensinger, autor knihy a redaktor deníku Los Angeles Times a serveru BuzzFeed, se dostal k neuvěřitelně cenným zdrojům informací. Největší rybou, která v jeho investigativní síti uvízla, je agent amerického federálního berňáku IRS Steve Berryman. Ten mu například prozradil, že prvním zdrojem amerických vyšetřovatelů nebyli britští novináři, nýbrž někdejší agent MI6 Christopher Steele.

Britové připravili nejlepší nabídku, ale výkonný výbor stejně zvolil Rusko

Odkud že to jméno znáte? Ano, vzpomínáte si dobře: je to ten muž, který před předloňskými volbami amerického prezidenta sbíral kompromitující informace na Donalda Trumpa nejprve pro jeho republikánské a později demokratické konkurenty. Tentokrát si Steelea najala britská kampaň za získání pořadatelských práv na letošní šampionát. Britové tehdy připravili bezkonkurenčně nejlepší nabídku, ale 22členný výkonný výbor zvolil Rusko. Steele jim měl zjistit, jestli konkurenti podvádějí. A zjistil leccos.

Konec FIFA?

„To je konec FIFA,“ zasténal podle Bensingerovy knihy Jérôme Valcke, viceprezident řečené organizace, když se o výsledku dozvěděl. Měl pravdu napůl – ve FIFA skončil on sám na cestě do vězení, zatímco současná parta pokračuje v díle Seppa Blattera (šéfa FIFA, jenž byl v důsledku skandálu nucen odstoupit a dnes čelí vyšetřování) a spol. Steele zjistil „znepokojující informace“ –  jak to popisuje list Financial Times – včetně příběhů o činitelích, které nabízeli členům výboru výměnou za hlasování podle diktátu. Na jaře roku 2010, několik měsíců předtím, než byla poražena i americká pořadatelská nabídka na rok 2022, dal Steele tip agentům FBI. Aniž by to Blatter a jeho lidé tušili, začala se kolem nich stahovat smyčka.

Nejčastější způsob korupce: úředníci prodávají marketingové agentuře práva na televizní přenosy

Federální vyšetřovací úřad pak pracoval zase jako podle bondovky. Zjistil například, že fotbalový bafuňář Chuck Blazer, jenž USA zastupoval ve FIFA i v severo- a střeodamerické fotbalové asociaci CONCACAF, už nejméně sedmnáct let neplatí daně. Jednoho krásného dne za ním přišli pánové v nenápadných šedých oblecích a informovali ho, že na něj vědí všechno, a jestli se chce vyhnout vězení, ať kouká mluvit. Blazer, jehož údajně Vladimir Putin popichoval, že vypadá jako Karl Marx, na nabídku přistoupil a stal se cenným informátorem FBI. Prozradil jim, kudy korupce na nejvyšších místech světového fotbalu chodí nejběžněji: úředníci prodávají marketingové agentuře práva na televizní přenosy (nebo s ní uzavřou sponzorskou smlouvu) a inkasují prima provize. 

gianni infantino

Gianni Infantino

Na rozdíl od klasické bondovky však vítězství dobra jaksi vyšumělo. Ačkoli korupční praxe byla dobře popsána (po Blazerovi se pod tíhou důkazů přiznalo i několik dalších vysokých funkcionářů), na fungování fotbalové vrchnosti se mnoho nezměnilo. Nové vedení federace v čele s italským Švýcarem Giannim Infantinem sice zavedlo některé potřebné změny stran hry samotné, jako je použití videozáznamů při rozhodování o sporných situacích; klíčová věc, to jest pořadatelství velkých turnajů, zůstalo při starém. Dnes se hraje v Rusku (a je aspoň pravda, že Rusové pořadatelské povinnosti zatím zvládají nad očekávání dobře) a za čtyři roky se bude hrát v Kataru, korupce nekorupce.

Důvod je prostý, stačí se podívat na sponzorské smlouvy v případě letošního šampionátu. Polovina velkých partnerů ze Západu – firmy Castrol, Continental, Johnson&Johnson nebo Emirates Airlines – se sponzorství zřekla a na jejich místo (kromě všudypřítomných čínských firem) nastoupily státní firmy z obou implikovaných zemí – z Ruska dráhy a Rostelekom, z Kataru tamní aerolinky Qatar Airways. „Mluví řečí, které FIFA rozumí, tedy řečí peněz,“ komentoval to týdeník The Economist. Nic dalšího dodávat netřeba.

foto: Shutterstock

Daniel Deyl

Daniel Deyl (redaktor týdeníku Euro)

Od roku 1994 pomáhá dostat česká média do červených čísel. Po většinu času cynický skeptik; ve zbývajícím čase si hraje na Phila Marlowa.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.