V 17.12 dorazila první dodávka. Následovalo odemknutí bytu, rozsvícení na chodbě a nekonečné nošení beden po schodech. Ve 20.03 kurýr přivezl pizzu, kterou nebylo kam položit, protože jídelní stůl ještě neměl přimontované nohy. Člověk si rád představuje, že zabydlování začíná montáží nábytku a končí otevřením zasloužené lahve vína. Z biologického hlediska ale proměna cizího prostoru v domov nastává už ve chvíli, kdy poprvé vezmeme za kliku. S každým krokem a dotykem přenášíme mikroorganismy na vybavení bytu. Vědci z projektu Home Microbiome doložili, že bakterie putují z člověka na okolní povrchy mnohem častěji a rychleji než opačným směrem.
Jinými slovy, vaše mikroorganismy mají vybaleno jako první.
První kontakt s klikami a vypínači
Úplně první přišla na řadu klika u vstupních dveří a hned po ní vypínač v předsíni. Pak už ruce nezahálely ani minutu, otevíraly dveře do pokojů, rozsvěcely v dalších místnostech a přesouvaly krabice, aby uvolnily cestu těm dalším.
Přestože složení hlavních bakteriálních kmenů zůstalo v základu stabilní, lidská činnost prostor obohatila o desítky nových sloučenin.
Jak snadno a rychle k tomuto přenosu dochází, popsal výzkum týmu Andrewa J. Hoisingtona, publikovaný v roce 2023. Vědci potvrdili přímou úměru: čím častěji člověk na určitý předmět sahá, tím více se bakteriální složení na povrchu přibližuje společenstvu na jeho pokožce. Míra tohoto otisku je navíc individuální záležitostí, takže někdo zanechá výraznou mikrobiální stopu téměř okamžitě, zatímco u jiného si tento proces žádá delší čas. Studie z roku 2014 zároveň ukázala, že právě vstupní kliky a vypínače nesou nejvýraznější podpis svých nových pánů.
Nový život na kuchyňské lince
Když většina beden konečně spočinula za dveřmi, přišel čas na večeři. Na krabici od televize se servírovala chladnoucí pizza a kuchyňská linka zažila svůj první křest ohněm. Mastný otisk na desce, kapka rajčatové omáčky vedle papírového talíře a drobky rozsypané po zemi. Člověk sice ještě nenašel krabici s houbičkou na nádobí, ale už měl co uklízet.
Co takový běžný provoz s prostorem provede v delším horizontu, zkoumala studie z roku 2022 pod vedením Alexandera Aksenova. Vědci testovací dům před experimentem důkladně vydezinfikovali silným roztokem bělidla, a přesto na površích okamžitě detekovali stopy kosmetiky a chemické látky po předchozích obyvatelích. Následně nechali dobrovolníky v domě čtyři týdny vařit, uklízet a věnovat se běžným každodenním činnostem.
Během těchto osmadvaceti dnů lidská přítomnost zásadně proměnila molekulární profil i mikrobiální osídlení kuchyně. Přestože složení hlavních bakteriálních kmenů zůstalo v základu stabilní, lidská činnost prostor obohatila o desítky nových sloučenin.
Domácí provoz tedy nezačíná od nuly, ale přirozeně doplňuje to, co už v prostoru existuje.
Proměna koupelny
Poté, co v bytě skončily poslední bedny, přišel čas na sprchu. Zrcadlo se zamlžilo, ručník skončil přehozený přes okraj vany a ukázalo se, že mýdlo zůstalo na dně některé z nerozbalených krabic.
Z bakteriálního rozboru prachu vědci dokázali s vysokou přesností odvodit počet obyvatel, poměr mužů a žen i to, zda s nimi v bytě bydlí pes nebo kočka.
Koupelnu má člověk tendenci vnímat jako sterilní zónu, kde hlavní slovo mají dezinfekce a saponáty. Pro mikrobiology je to však mapa nejvytíženějších dotykových bodů. Zmíněný projekt Home Microbiome odhalil, že například koupelnové kliky vykazují téměř dokonalou shodu s bakteriemi na rukou členů domácnosti.
Ani za zavřenými dveřmi koupelny tak povrchy nezůstávají ušetřeny našeho vlivu.
Otisky v ložnici
Kolem půlnoci přišla fáze naprosté rezignace na další vybalování. Následovalo marné pátrání po prodlužovačce, provizorní stlaní peřin na holou matraci a krok bosou nohou na podlahu vedle postele.
Právě chůze bez bot zanechává na podlahách neuvěřitelně přesný biologický podpis. Výzkumy Laxe a jeho kolegů z roku 2014 prokázaly, že skladba mikroorganismů na podlaze ložnice i kuchyně věrně kopíruje společenstva na chodidlech obyvatel. Počítačový model dokázal v bezmála osmdesáti třech procentech případů správně přiřadit vzorek z podlahy v ložnici ke konkrétní rodině jen na základě stěru z jejich chodidel.
Podlaha vedle postele tak o nás vypovídá mnohem více než jen to, kdy se naposledy vytíralo.
Poslední slovo má smetí
Půlnoční ticho protínalo už jen monotónní vrčení staré ledničky. V chodbě zůstala ležet nevyklepaná rohožka a na parapety i podlahu pomalu usedal zvířený prach.
Ani ten ale z biologického hlediska není jen anonymní nepořádek. Rozsáhlá studie z roku 2015 pod vedením Alberta Barberána, která zkoumala dvanáct set domácností, odhalila, jak prach vzniká. Houby a plísně v něm pocházejí téměř výhradně zvenčí a odrážejí klima daného regionu, zatímco bakterie vypovídají o tom, kdo v domě bydlí. Z bakteriálního rozboru prachu vědci dokázali s vysokou přesností odvodit počet obyvatel, poměr mužů a žen i to, zda s nimi v bytě bydlí pes nebo kočka.
Když noví nájemníci konečně padli vyčerpáním, byt měl do domova ještě daleko. Všude stály nerozbalené krabice a na okně chyběl závěs. Ale mikrobiom nezahálel. Zatímco lidé ještě týdny hledají správné šroubky ke skříním, jejich společníci měli na rozdíl od nich vybaleno během pár okamžiků.
