Sedmnáctiletý Salvatore z Neapole by si někdy chtěl obléknout plavky a jít se vykoupat. A nemuset se přitom za své tělo stydět. Salvatore váží 170 kilogramů, chůze do školy ho vyčerpává, nedokáže si zavázat tkaničky. Hrozně rád by zhubnul, lékaři uvažovali o operaci žaludku, jenže ta zatím není možná. Musel by totiž nejdřív... trochu zhubnout.
Jeho příběh zaznamenala reportérka BBC Sofia Bettiza při návštěvě jihoitalské Neapole. Salvatore je jedním z mladých pacientů, se kterými se tamní obezitologové setkávají stále častěji. Zatímco dříve léčili především lidi kolem padesátky, dnes nejsou výjimkami děti a teenageři. Italské děti jsou prostě jedny z nejobéznějších v Evropě. V období 2022 až 2024 trpělo nadváhou 37 procent italských osmiletých dětí, obezitu mělo 17 procent z nich.
Říkáte si možná: cože? V Itálii? V zemi, jejíž kuchyně je symbol zdravého stravování? Italská kuchyně přitom nikdy neztratila svou výbornou pověst. Jenže každodenní jídelníček mnoha Italů se od slavného středomořského vzoru značně vzdálil.
Místo zeleniny a ryb raději pizzu a špagety
To, čemu dnes říkáme středomořská dieta, nebyla ještě v polovině minulého století žádná módní redukční kúra. Šlo o běžný způsob stravování, jedla se hlavně zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny, olivový olej, ovoce a ryby. Maso se konzumovalo míň a jídlo bylo součástí rodinného rituálu.
Jenže časy se mění. Odborník na dlouhověkost Valter Longo, který působí na Univerzitě Jižní Kalifornie, popisuje současné stravování mnoha Italů pomocí pěti slov začínajících na P: pizza, pasta, patate, proteine a pane. Tedy pizza, těstoviny, brambory, bílkoviny a pečivo.
Na první pohled je to pořád italské jídlo. Pizza zůstává pizzou, i když na ní vedle sýra nasypeme hranolky a klobásu. Samotné těstoviny ani pizza pochopitelně nezpůsobují obezitu. Záleží na porcích, složení pokrmů i na tom, co člověk jí během zbytku dne. Když tradiční stravu nahrazují sladké svačiny, slazené nápoje, průmyslově připravená jídla a kaloricky vydatné pochutiny, celá teorie o zdravé středomořské stravě dostává značné trhliny.
Milující rodiče často přehlížejí problém
Rodiče přitom často přicházejí kvůli zcela jiným potížím. Dítě kašle, bolí ho břicho nebo má zažívací problémy. Nadváhu nepovažují za něco, co by bylo potřeba řešit. V některých italských rodinách stále přežívá představa, že pořádně živené, baculaté dítě je zdravé dítě. Podobnou představu ostatně známe i z českého prostředí: „Ta je pěkně rostlá, ta bude dobře rodit!” nebo „Dej si, ať jsi silný!”
To neznamená, že jsou rodiče nezodpovědní. Často prostě nerozumí tomu, jak se jednotlivé stravovací návyky během dne sčítají. Sladká snídaně, malý zákusek ke svačině, sladký nápoj a něco dobrého večer... dohromady je to hromada energie, zároveň nedostatek vlákniny, zeleniny a dalších důležitých součástí pestré stravy.
Český problém má podobné kořeny
V Česku na tom nejsme o moc lépe. V rámci stejného sledování Světové zdravotnické organizace mělo nadváhu včetně obezity 21 procent českých sedmiletých dětí a samotnou obezitu devět procent. Ještě důležitější je ale dlouhodobý vývoj. Podle výsledků mezinárodní studie HBSC zveřejněných českým ministerstvem zdravotnictví v říjnu 2025 má nadváhu nebo obezitu více než pětina českých dospívajících. Mezi chlapci jde téměř o každého třetího, mezi dívkami o každou šestou. A výzkumníci upozorňují na pozvolný nárůst. Od roku 2010 se podíl dospívajících s obezitou zvýšil ze čtyř na 6,3 procenta.
Zajímavé jsou také rozdíly mezi rodinami. U dětí z ekonomicky hůře situovaných domácností vykazovalo nadměrnou hmotnost 27 procent, zatímco v lépe zajištěných rodinách 18 procent. Obezita se vyskytovala u devíti, respektive čtyř procent dětí. Takový rozdíl nelze uspokojivě vysvětlit tvrzením, že jedni rodiče mají pevnější vůli než druzí. Důležitá je dostupnost potravin, životní podmínky, možnosti pohybu, časové vytížení rodičů i prostředí, ve kterém se stravovací zvyklosti vytvářejí.
Česká studie navíc upozorňuje na souvislost mezi vnímáním vlastního těla a duševním zdravím dospívajících. Děti, které svou postavu vnímají negativně, častěji vykazují psychické obtíže. Zvlášť zranitelnou skupinou mohou být i dospívající s přiměřenou hmotností, kteří jsou přesvědčeni, že vypadají špatně.
Dieta jako trest? Lékaři se neshodnou
V Itálii už se problém dostal také do legislativy. V říjnu 2025 vstoupil v platnost zákon, který výslovně uznává obezitu jako progresivní a opakující se onemocnění a upravuje oblast její prevence a léčby. Obezitu tedy jasně pojmenovali jako chronický zdravotní problém, který vyžaduje dlouhodobou péči.
Kromě klasických edukativních programů se zkoumají i kontroverznější postupy. Například studie s dospívajícími, kteří mají nadměrnou hmotnost a mají pod lékařským dohledem absolvovat krátké, výrazně energeticky omezené stravovací režimy, napodobující půst.
To, co funguje u dospělých, ale nemusí fungovat u dětí. Dospívající člověk stále roste, vyvíjí se a buduje si vztah k vlastnímu tělu. Výzkumy zaměřené na stigmatizaci dětí s obezitou zároveň upozorňují, že stud, zesměšňování a přenášení veškeré odpovědnosti na dítě mohou narušovat i dobře míněnou rodinnou léčbu.
Účinná pomoc potřebuje respektující přístup, spolupráci rodiny a odborníků a změnu dlouhodobých návyků. U závažných případů pak mohou být součástí léčby také léky nebo specializované zákroky, vždy po individuálním posouzení lékařským týmem.
Co si z italského příběhu odnést
Salvatore mezitím podstupuje léčbu, která má snížit jeho hmotnost natolik, aby lékaři mohli znovu zvážit operaci žaludku. Jeho případ je velmi závažný a přitom výjimečný. Většina dětí s nadváhou se nikdy nedostane do situace, kdy kvůli hmotnosti nedokáže vykonávat běžné činnosti.
Italská zkušenost nabízí českým rodičům docela praktické poučení. Zdravé stravování nemá s rodinnou tradicí nic společného a klasická česká obloha okolo pečeného bůčku nevyčaruje zdravý oběd. Důležitý je dlouhodobý způsob života celé domácnosti.
Pomáhá pravidelné a pestré jídlo, dostupnost ovoce a zeleniny, omezení slazených nápojů, přirozený pohyb a prostředí, ve kterém zdravější volby nejsou každodenním bojem. Pokud vzniknou pochybnosti o vývoji hmotnosti dítěte, je vhodnější probrat je s pediatrem než nasazovat vlastní redukční dietu.
Salvatore by chtěl zase bez ostychu nosit plavky. Pro jiné dítě může být důležité vyjít schody bez zadýchání, mít dost energie na sport nebo přestat poslouchat poznámky o válečcích a moct si prostě s kamarády zajít třeba do akvaparku.
