Sádlo není jen pasivní zásobárna energie, ale agresivní biochemická laboratoř, která dokáže systematicky sabotovat náš imunitní systém a posílat buňkám povely k nekontrolovanému růstu. I těm špatným buňkám.

Investigativní pohled do nitra lidského těla ukazuje, proč pouhých pětadvacet procent dospělých se zdravou váhou představuje pro zbytek populace tikající bombu a proč klíč k jejímu zneškodnění nenajdete na vahách, ale díky obyčejnému krejčovskému metru.

Michalovi je dvaačtyřicet, pracuje v marketingu a posledních pět let si utahuje opasek o dvě dírky dál než na vysoké škole. „Klasické chlapské břicho,“ mává nad tím rukou u piva. „Dokud mě nebolí záda, neřeším to.“

O devět let starší Alena to vidí jinak. Od menopauzy marně bojuje s kily navíc, která se jí usazují hlavně kolem pasu (O, Aleno, jak moc ti rozumím!). Celý život žila v představě, že nadváha ničí klouby a srdce, ale že by mohla mít přímou souvislost s onkologickými diagnózami, ji napadlo až ve chvíli, kdy její lékař při preventivní prohlídce nevytáhl váhu, ale krejčovský metr.

Tuk už dávno nevnímáme jako pasivní vrstvu sádla, která nás má jen zahřát v zimě. Je to vysoce aktivní endokrinní orgán.

Realita je přitom neúprosná. Data z MD Anderson Cancer Center ukazují, že v USA si zdravou váhu drží pouhá čtvrtina dospělých. V Evropě a Česku čísla kopírují podobně alarmující trend. Nadváha a obezita prokazatelně zvyšují riziko vzniku více než deseti druhů rakoviny, včetně rakoviny prsu, tlustého střeva, dělohy nebo jater.

Tuk už dávno nevnímáme jako pasivní vrstvu sádla, která nás má jen zahřát v zimě. Je to vysoce aktivní endokrinní orgán, který dokáže v těle rozpoutat probíhající biologickou válku.

Laboratoř schovaná pod naším pupíkem

Vědci dlouho tápali, proč přesně kila navíc tak masivně korelují s bujením nádorů. Dnes už mají jasno a ukazují na tři hlavní viníky, kteří nutí naše buňky zběsile a nekontrolovaně mutovat.

Prvním je tzv. tichý zánět. Když Michalovo břicho roste, neznamená to jen, že se mu natahuje kůže. Uvnitř těla se hromadí takzvaný viscerální tuk, což je tuk, který obepíná vnitřní orgány. V tomto hlubokém tukovém polštáři vzniká prostředí s nedostatkem kyslíku. Tělo na to reaguje obranným mechanismem a spustí chronický zánět. Ten sice nebolí jako vymknutý kotník, ale dlouhodobě nutí okolní buňky k extrémně rychlému dělení. A čím rychleji se buňky množí, tím větší je šance, že v jejich genetickém kódu dojde k chybě, kterou imunitní systém nepřeskočí. Výsledkem je nádor.

Druhým spouštěčem je inzulínová rezistence. Chronický zánět v těle zablokuje schopnost buněk správně reagovat na inzulín, hormon regulující hladinu cukru v krvi. Tělo si myslí, že je ho málo, a začne ho produkovat v koňských dávkách. Problém je v tom, že inzulín funguje v organismu jako silný růstový faktor. Když v něm buňky doslova plavou, dostávají neustálý signál, aby na nic nečekaly, množily se a rostly.

Třetím faktorem jsou hormony, konkrétně estrogen. To je důvod, proč se Alenin lékař zajímal o její pas. Tukové buňky totiž fungují jako malé továrny na estrogen. U žen po přechodu, kdy vaječníky utlumují činnost, se tuková tkáň stává hlavním zdrojem tohoto hormonu. Příliš mnoho estrogenu v krevním oběhu pak přímo stimuluje tkáň prsu a dělohy. Právě proto jsou obézní ženy po menopauze jednou z nejohroženějších skupin z hlediska rakoviny prsu.

Když BMI nestačí, nastupuje metr

Michal se doma postavil na chytrou váhu a zadal údaje do online kalkulačky BMI. Zjistil, že trpí mírnou nadváhou. A to ho uklidnilo. Jenže lékaři varují, že index tělesné hmotnosti (BMI) je sice fajn statistický nástroj, ale o reálném zdravotním riziku jednotlivce může lhát. Neodliší totiž svaly od tuku a ignoruje jeho distribuci.

Mnohem přesnějším indikátorem onkologického nebezpečí je obyčejný krejčovský metr, ovinutý kolem pasu ve výšce pupíku.

Mnohem přesnějším indikátorem onkologického nebezpečí je obyčejný krejčovský metr, ovinutý kolem pasu ve výšce pupíku. Právě obvod pasu přesně koreluje s množstvím nebezpečného viscerálního tuku. Pokud mají muži v pase více než 102 centimetrů a ženy více než 88 centimetrů, biologické hodiny začínají tikat nebezpečně rychle bez ohledu na to, co ukazuje klasická ručička váhy.

Pasti v „light“ regálech a jídlo, které nezasytí

Když si Alena uvědomila rizika, rozhodla se změnit styl stravování. Začala nakupovat celozrnný chléb a nízkotučné ovocné jogurty. Přesto váha neklesala. Jak ukazuje analýza MD Anderson, narazila na největší past moderního stravování a to jsou takzvané prázdné kalorie a skryté cukry.

Výrobci potravin často nahrazují tuk v nízkotučných výrobcích cukrem, aby neztratily chuť. Průmyslově zpracovaný celozrnný chléb ze supermarketu zase bývá dobarvovaný karamelem a plný glukózového sirupu. Tělo tyto kalorie neumí využít pro stavbu tkání nebo energii, a tak mu nezbývá nic jiného, než je bleskově uložit do tukových zásob.

Cesta ven přitom nevede přes drastické diety, které metabolismus spíše zablokují. Základem je návrat k celistvým potravinám, k zelenině, ovoci, luštěninám, ořechům a čistým proteinům.

Druhým krokem je kontrola porcí. V restauracích dnes dostáváme běžně porce, které by uživily dva lidi. Jednoduchá pomůcka přitom mluví o lidské ruce: porce masa by měla odpovídat velikosti dlaně, porce sacharidů sevřené pěsti a zeleniny tolik, kolik se vejde do obou dlaní spojených k sobě.

Zadýchat se, ale ještě moci mluvit

Michal se zase rozhodl, že začne běhat. Po dvou kilometrech ho rozbolela kolena a trénink vzdal s tím, že na to nemá buňky. Takže i tady udělal klasickou chybu začátečníka. Pro shození nebezpečného viscerálního tuku a snížení rizika zánětu není nutné ničit se na maratonských tratích. Lékařská doporučení říkají, že stačí 150 minut středně intenzivního pohybu týdně. Jak poznat správnou intenzitu bez drahých sporttesterů? Pomocí jednoduchého „hlasového testu“:

Střední intenzita, což je rychlá chůze nebo jízda na kole na rovince, je aktivita, při níž dokážete plynule mluvit, ale už byste nedokázali zpívat. Vysoká intenzita, sem patří běh nebo intenzivní kruhový trénink, jsou aktivity, kdy ze sebe dokážete dostat jen několik slov po sobě a nemůžete udržet souvislou konverzaci.

Alena vyměnila tramvaj za rychlou chůzi a třikrát týdně ujde ostřejším tempem cestu z práce. Michal pak zase dvakrát týdně přidal silový trénink s vlastní vahou, protože svalová hmota je nejlepším spalovačem inzulínu v těle.

Investice do vlastních buněk

Příběh váhy a rakoviny není o diktátu módního průmyslu nebo honbě za ideálem krásy z Instagramu. Je to čistá matematika přežití. Každý centimetr, který Michal i Alena shodí kolem pasu, znamená méně zánětlivých cytokinů v krvi, nižší hladinu inzulínu a stabilnější hormonální prostředí.

Tělo má obrovskou schopnost regenerace. Když mu přestaneme posílat prázdné kalorie a začneme ho pravidelně okysličovat pohybem, zánětlivé procesy začnou utichat téměř okamžitě. Zrcadlo možná změnu ukáže až za pár týdnů, ale buňky uvnitř těla začnou dýchat úlevou hned první den.