Rčení, že snídaně je základ dne, zná asi každý. Jenže v posledních letech se ukazuje, že to nemusí být tak úplně pravda. Souběžně s tím, jak se posouvají vědecká poznání a to, co všechno víme o fungování lidského těla, se stále více výživových odborníků přiklání k tomu, že stravování nemusí vypadat podle jednoho metru u každého stejně. Tedy, že každému může vyhovovat něco jiného. Někomu menší svačinka co dvě hodiny, jinému větší jídlo po třech, nebo dokonce čtyřech hodinách.

Třeba MUDr. David Frej z Centra funkční a holistické medicíny v Praze doporučuje snídani i brunch vynechat úplně: „Zásadně nedoporučuji jíst ráno brzy a ve větší míře sacharidy, ale bílkoviny. Dále mé zkušenosti z praxe ukázaly, že lidé, co nemají ráno potřebu snídat, by měli snídani vynechat. U klientů vidím, že snídaně není základem dne, a většinu doby, co lidstvo existuje, snídaně buď nebyla součástí dne, anebo jen lehká. Naopak součástí byly vždy půsty, takže je vhodné snídani, natož brunch, vynechat a obědvat. To zdravě prodlouží dobu bez jídla na nejméně 16 hodin, pokud večeříme maximálně do 18–19 hodin. Přejídání a častá jídla jsou nezdravá.“

Posuny v dobách denních jídel na pozdější hodiny mohou mimo jiné narušit cirkadiánní rytmy pomáhající regulovat zásadní procesy, jako jsou spánek a metabolismus.

Názory na ideální podobu samotné snídaně se také různí – někdo, jako třeba doktor Frej a jeho klienti, nesnídají vůbec, jiný si dá jen ovocnou šťávu nebo smoothie. Mnoho lidí si poslední dobou oblíbilo takzvané brunche, z angličtiny tedy něco mezi „breakfast“ (snídaní) a „lunch“ lehčím obědem. Po našem tak můžeme brunchi říkat pozdní snídaně, zkrátka něco mezi snídaní a obědem. V pravlasti brunche, tedy v Británii, kde se odjakživa těší velké oblibě, se vědci tomuto zvyku podívali na zoubek a zjistili, že možná nebude tak neškodný, jak se na první pohled jeví.

Britští vědci zpochybnili prospěšnost pozdní snídaně

Co může být na pozdní snídani škodlivého? Výzkumníci z Massachusetts General Hospital a z University of Manchester se domnívají, že specifické načasování snídaně a dalších jídel může být pro celkové zdraví velmi důležité, a to zejména s přibývajícím věkem. Po více než 20 let sledovali téměř tři tisíce dospělých mezi 42–94 lety. Všímali si načasování jednotlivých jídel, životního stylu, genetických dat a zdravotních výsledků. To vše, aby zjistili, jak se stravovací režim mění s věkem a co tyto změny znamenají pro dlouhodobé zdraví.

Tímto způsobem vědci odhalili, že s přibývajícími lety mají lidé tendenci posouvat první jídlo dne na později. Časový rámec, v němž byla všechna jídla dennodenně konzumována, se také zužoval – to znamená, že lidé sice začali jíst později, ale časová okna mezi jednotlivými jídly se zkracovala. Takže ve finále toho za celý den snědli v podstatě stejně, jako když snídali časněji. Hlad nebo chuť mezi porcemi se tedy evidentně zvětšily, pročež museli účastníci jíst častěji.

Brunch jako důsledek zdravotních problémů?

Nejvíce alarmujícím zjištěním se ale stala informace, že pozdní snídaně čili brunch byla spojena s vyšším rizikem předčasného úmrtí. Účastníci ve skupině, která začala jíst zkraje dne již brzy, měli míru přežití v příštích deseti letech téměř 90 %. Naopak ti, kteří začali první jídlo dne později, měli jen 87 %. Navíc každá další hodina zpoždění snídaně byla spojena s 8–11 % vyšším rizikem úmrtnosti v závislosti na statistickém modelu, a to i po zohlednění faktorů, jako jsou věk, pohlaví a životní styl.

Dodržování pravidelné doby jídla, zejména dřívější začátek dne snídaní, by mohlo v pozdějším věku fungovat jako významný zdravotní vylepšovák.

Jako důvody možného posouvání snídaně do pozdějších hodin autoři výzkumu uvedli, že u účastníků bylo takové počínání někdy spojeno se zdravotními problémy. Pravděpodobnost pozdní snídaně se nejvíce objevovala u seniorů s únavou, depresí a mnoha chronickými onemocněními. Zpoždění snídaně dále ovlivnily faktory, jako jsou problémy s přípravou jídla, špatná kvalita nočního spánku nebo genetické predispozice k pozdnímu vstávání, známé jako tzv. sovy.

Odkládání snídaně jako důsledek, ne jako příčina? Možná

Výsledky studie nejsou úplně opomenutelné zejména proto, že zahrnovala poměrně široké spektrum věkových skupin, jejichž aktéři byli sledováni po poměrně dlouho dobu. Je ale možné, že zvýšená úmrtnost u pozdních strávníků souvisí se základními zdravotními nebo genetickými problémy, kterým během života čelí a které mohou být právě oním důvodem, proč odkládají snídani na pozdější dobu. Jinými slovy, pozdní snídaně by byla důsledkem problémů, a ne jejich příčinou. To by byla dobrá zpráva pro jedince, kteří si brunch dopřávají prostě proto, že jim to tak vyhovuje.

Pravidelnost by se měla dodržovat tak jako tak

Co si z výsledků studie britských výzkumníků tedy odnést do praktického života? Musíte se vzdát oblíbeného brunche, i když se na něj vždycky těšíte, protože vám prostě dělá dobře? Odpověď není jednoznačná. Protože autoři studie tak jako tak naznačují, že dodržování pravidelné doby jídla, zejména dřívější začátek dne snídaní, by mohlo v pozdějším věku fungovat jako významný zdravotní vylepšovák. Protože posuny v dobách denních jídel na pozdější hodiny mohou mimo jiné narušit cirkadiánní rytmy pomáhající regulovat zásadní procesy, jako jsou spánek a metabolismus.

Dá se svačina prohodit se snídaní?

Závěrem tedy je, že ačkoliv je k potvrzení škodlivosti pozdní snídaně zajisté zapotřebí dalšího výzkumu, existuje velká pravděpodobnost, že dodržování pravidelné snídaňové rutiny by mohlo být jedním z jednoduchých kroků k podpoře zdravějšího stárnutí. A třeba se nemusíte vzdávat ani brunche – co přehodit snídani za dopolední svačinu? Tedy dát si ráno po probuzení banán s jogurtem a později si potom dopřát pořádný brunch? Co by na takový nápad asi řekli autoři probíraného výzkumu?