Sex a vztahy Zveřejněno:
foto: Flowee / ChatGPT

Roky odmítal společné výlety, romantická gesta nebo svatbu. S novou partnerkou najednou zvládá všechno bez přemlouvání. Znamená to, že tu předchozí nemiloval dost? Nebo je vysvětlení mnohem složitější?

Představte si, že osm let čekáte, až vás partner požádá o ruku. On vás ujišťuje, že se to jednou stane. Jenže pořád není vhodná chvíle. Nejdřív musí dostudovat, potom našetřit, změnit práci, splatit auto. A když už konečně nejsou žádné překážky, dozvíte se, že manželství je vlastně jen kus papíru. Nakonec se rozejdete. A za rok vám společná známá oznámí, že se váš bývalý žení. S někým, koho zná sotva pár měsíců.

Podobné příběhy zaplavují internetové diskuse. Ženy v nich popisují muže, kteří na ně neměli čas, nechtěli cestovat, odmítali romantická gesta nebo se vyhýbali společným závazkům. Po rozchodu se z nich ale stávají pozorní partneři, nadšení cestovatelé, a někdy dokonce ženichové. Člověka přirozeně napadne, v kom byl tedy předtím problém. A především: Proč to s ní nešlo, ale s jinou najednou ano?

Správná žena, nebo správný čas?

V seriálu Sex ve městě přichází Miranda s teorií, podle které jsou muži jako taxíky. Jednoho dne se rozhodnou, že jsou připraveni se usadit, rozsvítí se jim pomyslné světélko a jakákoli žena, která právě nastoupí, se stane jejich manželkou. A přestože tahle Taxi Cab Theory je značně zjednodušená, podle některých odborníků v ní určité zrnko pravdy je.

„Muži byli po generace vedeni k tomu, aby na první místo stavěli kariéru a profesní úspěch,“ vysvětluje pro magazín SELF psycholožka Molly Burretsová, která působí na Univerzitě Jižní Kalifornie. „Často mají pocit, že se skutečně dospělými stávají teprve ve chvíli, kdy dokážou finančně zabezpečit sebe i svou rodinu a vytvořit pro ni stabilní a bezpečné zázemí.“

 Někdy stojí za to přestat zkoumat, proč se změnil ten druhý, a začít u sebe.

Muž tak může jednu ženu milovat, ale zároveň mít pocit, že na společnou budoucnost ještě není připravený. A když konečně dospěje do fáze, kdy se chce usadit, pro ženu, se kterou strávil posledních deset let, už může být pozdě.

Rozhodnutí vs. zvyk

Načasování ale samozřejmě není všechno. Psychologové Scott Stanley, Galena Rhoades a Howard Markman ve svém výzkumu upozorňují, že některé páry spolu zůstávají spíše ze setrvačnosti než na základě vědomého rozhodnutí. Postupně se sestěhují, pořídí si psa, hypotéku, někdy i děti. S každým dalším závazkem je rozchod složitější, a tak ve vztahu pokračují, přestože si společnou budoucností nemusí být úplně jistí.

Odborníci tento rozdíl označují jako sliding versus deciding – tedy postupné sklouzávání do závazků oproti vědomému rozhodování. Společná hypotéka nebo pes ale ještě neznamená, že oba skutečně chtějí společnou budoucnost.

Jiná žena, jiný muž?

Světoznámý vztahový kouč Matthew Hussey pak má i jednoduché, i když nepříjemné vysvětlení. Nový vztah může být podle něj pro muže opravdu vhodnější. Ne proto, že by další žena byla krásnější, chytřejší nebo hodnotnější, ale protože si s ní jednoduše více rozumí.

Pro přiblížení používá příklad ze své vlastní práce. „Někdo si třeba pustí moje video, ale po pěti minutách ho vypne, protože ho zkrátka nezaujme. Pak narazí na jiného kouče nebo řečníka, který mu sedne mnohem víc. Znamená to, že je ten člověk lepší než já? Vůbec ne. Možná má jen příjemnější hlas nebo něco, co toho konkrétního posluchače oslovuje. A možná je důvod úplně jiný. Nejspíš se to nikdy nedozvím, což je v pořádku.“

Když se dva míjejí

A nejde jen o společné zájmy, povahu nebo vzájemnou přitažlivost. Záleží také na tom, jak spolu partneři komunikují. Někdy totiž uvíznou v začarovaném kruhu, ze kterého už nedokážou vystoupit.

Představme si například ženu, která opakovaně žádá partnera o více společného času. Muž její prosby vnímá jako kritiku, stáhne se a začne se společným aktivitám vyhýbat. Ona má pocit, že musí naléhat ještě víc. Jenže čím víc naléhá, tím víc se on vzdaluje. V párové psychologii se tomuto vzorci říká demand–withdraw, tedy naléhání a stahování.

Třikrát rozvedený, čtyřikrát zamilovaný. Za všechno mohou bývalé manželky. Nebo ne?
Třikrát rozvedený, čtyřikrát zamilovaný. Za všechno mohou bývalé manželky. Nebo ne?
Třetí manželství v troskách. Možná už není třeba hledat novou ženu či muže, ale nového psychologa. Kdy člověku konečně dojde, že společným jmenovatelem je on sám? ...

S novou partnerkou se podobná dynamika vůbec nemusí vytvořit. Muž pak působí vstřícněji, pozorněji a spontánněji. Neznamená to, že za jeho předchozí neochotu mohla bývalá partnerka. Změnily se okolnosti i způsob, jakým spolu oba lidé fungují.

Nepříjemná otázka

Přesto Hussey doporučuje v podobných případech sledovat hlavně sebe sama, nikoli partnera. „Někdy svým chováním odvádíme pozornost od své skutečné hodnoty a děláme věci, které druhému brání vidět naše dobré vlastnosti,“ upozorňuje. Třeba když na nejistotu reagujeme přehnanou kontrolou, ze strachu z odmítnutí vyžadujeme neustálé ujišťování nebo místo otevřeného rozhovoru hromadíme výčitky. Takové chování může postupně zastínit i kvality, pro které se do nás druhý člověk původně zamiloval.

Hussey tak vybízí k otázce, kterou si nikdo nepokládá rád: Čím já sama přispívám k tomu, že moje vztahy opakovaně končí podobně? Nejde o přebírání odpovědnosti za partnerovu neochotu, nevěru nebo nezájem. Jen o připomínku, že ve vztahu jsme vždycky dva. A někdy stojí za to přestat zkoumat, proč se změnil ten druhý, a začít u sebe.

Sdílejte článek
Líbil se vám článek? Přihlašte se k odběru newsletteru a dostávejte to nejlepší z Flowee přímo do svého mailu.
Témata: