Osm svateb Elizabeth Taylor se sedmi muži nebylo jen materiálem pro bulvár, ale možná i nevědomou investicí do dlouhověkosti. Na opačném břehu stojí Jane Fonda, která v osmdesáti s elegancí sobě vlastní prohlásila, že „v ložnici už má zavřeno“.

Jenže vědecká data naznačují, že sexuální abstinence není jen otázkou osobní svobody, ale kritickým zdravotním rizikem. Zatímco my ladíme jídelníčky a biohackujeme spánek, uniká nám to nejpřirozenější „kardio“ na světě. Pokud frekvence vašich intimních chvil klesne pod magickou hranici jednou týdně, vaše tělo začne vystavovat účet, který může být v konečném součtu smrtelný. Zejména pokud jste žena nebo bojujete s depresí.

Kdo nic nedělá, zkazí mnohé

Klára sedí ve své minimalistické kuchyni, pije ranní matchu a na chytrých hodinkách kontroluje svůj „sleep score“. Je jí 42 let, sportuje a jógu i učí, nekouří a její index tělesné hmotnosti je učebnicový. Pokud byste se jí zeptali na její zdravotní rizika, vyjmenovala by nedostatek vitamínu D nebo modré světlo z monitoru. Ani ve snu by ji nenapadlo, že její největší zdravotní hrozba neleží v lednici ani v pracovním stresu, ale v tom, co se v jejím životě neděje.

Klára je už tři roky v „dobrovolném celibátu“. Po náročném rozchodu se rozhodla, že vztahy a vše s nimi spojené jsou komplikace, kterou k životu nepotřebuje. Jenže ona rozsáhlá studie, publikovaná v Journal of Psychosexual Health, má pro Kláru a miliony dalších žen v podobné situaci vztyčený prst, který vyhrožuje, že ložnicové ticho zabíjí. A to doslova.

14 tisíc lidí pod drobnohledem

Tým vědců se rozhodl prozkoumat to, o čem se v ordinacích praktických lékařů mluví jen málokdy. Vzali data od 14 542 Američanů z let 2005 až 2010 a propojili je s registry úmrtí až do roku 2015. Chtěli vědět, zda existuje přímá linka mezi tím, jak často se milujeme, a tím, kdy nás vynesou nohama napřed?

Sexuální aktivita může zmírňovat ztrátu funkcí, ke které dochází s věkem.

Analýza se zaměřila na 2 267 respondentů, kteří poskytli detailní informace o své sexuální frekvenci. Výzkumníci lidi rozdělili do dvou skupin: na ty „aktivní“, kteří mají sex alespoň jednou týdně (hranice 52krát za rok), a na ty v „zóně ticha“. Výsledky otřásly i zkušenými epidemiology.

U žen se ukázala souvislost, která je statisticky stejně silná jako u mnoha civilizačních chorob. Ženy s nízkou sexuální frekvencí měly 1,7krát vyšší riziko úmrtí z jakékoli příčiny než jejich sexuálně aktivnější vrstevnice.

Možná si tedy stejně jako Klára myslíte, že vaše tělo odpočívá, ale studie naznačuje něco jiného. Existuje zde tzv. „dose-dependent pattern“. To znamená, že riziko není jen binární (tedy mám sex, či ho nemám). Čím méně ho žena má, tím strměji stoupá křivka pravděpodobnosti předčasného úmrtí. Nejde o magii, ale o fyziologii. Pravidelný sex totiž funguje jako komplexní trénink kardiovaskulárního systému, který ovlivňuje variabilitu srdeční frekvence (HRV) a pružnost cév. Bez této „údržby“ začíná biologický stroj degradovat rychleji.

Když tělo nedostává svůj příděl

Možná vás napadá, že ženy, které bez „toho“ vydrží, jsou prostě nemocné. Jenže vědci prozkoumali i to a očistili data o faktory, jako je věk, BMI, kouření, cukrovka nebo socioekonomický status. I po tomto „vyprání“ dat zůstala nízká frekvence sexu pro ženy jasným prediktorem dřívější smrti.

Vědci v textu studie Journal of Psychosexual Health doslova uvádějí: „Sexuální aktivita může zmírňovat ztrátu funkcí, ke které dochází s věkem.“ Pro Kláru to znamená, že její biohacking bez intimity je jako stavba domu bez základů.

Černý pes v ložnici: Vyvrcholení bojuje o život mužů

Zatímco u zdravých mužů nebyla čísla tak dramatická, v jedné skupině se situace radikálně změnila. Seznamte se nyní s Pavlem. Pavel je úspěšný pětatřicátník, který trpí tím, čemu Winston Churchill říkal „černý pes“, tedy depresí. Pavel užívá léky, chodí na terapii, ale jeho sexuální život je v troskách. Únava, snížené libido jako vedlejší účinek antidepresiv a pocit izolace z něj udělaly obyvatele ložnicové zóny ticha. Prostě v jeho posteli je mrtvo.

A právě tady studie odhaluje svou nejtemnější a zároveň nejdůležitější kapitolu. Pro muže (i ženy) s depresí je milování se doslova otázkou života a smrti.

Deprese x „TO“: Vražedná kombinace

Rok stará data ukázala, že lidé trpící depresí, kteří se milují méně než jednou týdně, mají třikrát vyšší pravděpodobnost úmrtí během sledovaného období. Třikrát. To je číslo, které by mělo viset v každé psychiatrické ambulanci.

Evoluce není hloupá. Vybavila nás rozkoší ne proto, abychom měli o čem psát na socky, ale proto, aby nás udržela v provozu. Sex je v podstatě nejstarší a nejlevnější zdravotní pojištění na světě.

Pavel není jen smutný, ale jeho tělo je v neustálém stavu mírného zánětu a zvýšeného kortizolu. Sex v tomto kontextu nefunguje jen jako potěšení, ale jako biologický protijed. Orgasmus a intimní blízkost spouštějí uvolňování oxytocinu a endorfinů, které prokazatelně snižují krevní tlak a zlepšují psychickou odolnost. Pro člověka v depresi může být právě pocit vyvrcholení tím, co ho udrží nad hladinou.

Izraelská stopa a přežití infarktu

Abychom nezůstali jen u jedné studie, podívejme se na výsledky z Izraele, na které odkazuje i portál IFLScience. Výzkum zaměřený na pacienty po infarktu ukázal, že ti, kteří se vrátili k pravidelnému sexuálnímu životu, měli výrazně lepší šance na dlouhověkost než ti, kteří se ložnice začali bát. Aktivita v ložnici tedy není zátěž, které je třeba se v nemoci vyhnout, ale naopak indikátor a nástroj zotavení.

Proč o tom mlčíme?

Investigativní rozměr tohoto tématu spočívá v tichu, které ho obklopuje. Zkrátka o tom, co se děje v našich ložnicích, nemluvíme běžně v MHD ani u našeho praktika. Lékaři se ptají na kouření, na alkohol, na stravu. Ale kolikrát se vás lékař zeptal: „Milujete se aspoň jednou týdně?“ Přitom podle dat je tato otázka pro vaši prognózu zásadní.

Sex je v naší kultuře stále vnímán jako „třešnička na dortu“, něco navíc, co si dopřejeme, když zbude čas a energie. Jenže věda nám říká, že je to spíše  pro těsto, protože bez něj se onen dort našeho zdraví prostě rozpadne.

Cesta ven. Milujte se, jako by na tom závisel váš život

Protože závisí. Co si z toho všeho odnést kromě mírného pocitu viny při pohledu na kalendář nebo do menstruačního deníčku? Především to, že evoluce není hloupá. Vybavila nás rozkoší ne proto, abychom měli o čem psát na socky, ale proto, aby nás udržela v provozu. Sex je v podstatě nejstarší a nejlevnější zdravotní pojištění na světě. Je to biologický „update“ systému, který promazává cévy, krotí záněty a dává depresi jasně najevo, kdo je tady pánem.

Pokud tedy v honbě za dlouhověkostí polykáte hrsti drahých antioxidantů, ranní kávu pijete s olivovým olejem a v noci spíte v zatemněné komoře s maskou na očích, ale vaše ložnice připomíná ledové království, děláte chybu v základních počtech. Absence blízkosti je pro vaše tělo rizikovější než většina prohřešků, které si odpíráte.

Nejde o to stát se digitální verzí Elizabeth Taylor a sbírat manžele jako pokémony. Jde o to pochopit, že „zavřít krám“ může být sice v určitém věku osvobozující pro hlavu, ale vaše buňky na tenhle druh feminismu neslyší. Ony chtějí svůj týdenní příděl oxytocinu a oxidu dusnatého.

Takže až se večer budete rozhodovat, jestli dokoukáte další díl seriálu na Netflixu, nebo raději vzbudíte polovičku, vzpomeňte si na statistiku úmrtnosti. Seriál počká, ale vaše srdce potřebuje svůj pravidelný servis hned. Neberte „středy“ jako úkol, ale jako biohacking pro chudé i bohaté.

Jak kdysi trefně poznamenal americký kritik a novinář Alexander Woollcott: „Nejlepší věci v životě jsou buď nelegální, nemorální, nebo se z nich tloustne.“ U sexu to naštěstí neplatí – je legální, morální a místo tloustnutí vám přidá pár let k dobru.

Postelová abstinence není neutrální stav. Je to stav, který nás stojí roky života. Stačí se držet onoho „zlatého standardu“ jednou týdně. Krás tohoto světa si pak budete užívat o poznání déle.