Naslouchat svému tělu, ctít jeho biologické potřeby, jíst, když mám hlad, a do příjemné sytosti. Stravovat se podle aktuálního pocitu a bez zbytečného přemýšlení je pro nás nejpřirozenější formou výživy. Intuitivní stravování, v nutričním světě fenomén posledních let, má být výživovým směrem, který si bez extrému udržíme po celý život. Podle nutriční koučky Agáty Szturcové může přinést výsledky i spokojenost, je ale potřeba ho správně chápat. Jíst intuitivně totiž zdaleka neznamená dopřát si čokoládu vždy, když na ni pomyslím.

Pojem „intuitivní stravování“ zažívá v poslední době velký boom. Co přesně toto spojení znamená a jakými zásadami se tento směr řídí?

Ono je to vlastně docela všeříkající. Je to přístup ke stravování, který nám říká, ať jíme podle intuice. Zkrátka stravovat se bez počítání kalorií, přehnaných restrikcí, tak, jak si naše tělo vyžádá. V tomto směru není žádné „musíš“ a „nesmíš“, což je po všech těch přísných dietách velmi osvobozující. 

Intuitivní stravování dbá na signály hladu a sytosti, doporučuje jíst pomalu a vědomě a také se dívat na to, zda jídlem nezajídáme nějaké nepříjemné emoce. Zde se jídla neškatulkují na „dobrá“ a „špatná“, nicméně jídelníček se skládá podle zásad zdravého životního stylu – tj. potřebujeme mít dostatek bílkovin, komplexních sacharidů, nenasycených tuků, ovoce i zeleniny.

Pokud je ale hlavním pilířem intuitivního stravování poslouchat svou intuici, co dělat, když mám celý den chuť na smažená jídla, sladké limonády a sladkosti? Sníst cokoliv jen proto, že na to mám chuť, přece nemůže být zdravé. 

Ano, popsala jsi to přesně, není to zdravé. V tu chvíli je dobré zkonzultovat svůj dosavadní jídelníček s odborníkem. Nebo si přečíst kvalitní články na dané téma. Často stačí několik malých změn v jídelníčku a celodenní chuť na smažená jídla a sladkosti buď zcela vymizí, nebo se alespoň zmírní.

Zdravá strava má vždy zahrnovat i zdraví naší psychiky, a toho se se zákazy a příkazy zkrátka nedá dosáhnout. 

Jaké jsou hlavní výhody intuitivního stravování?

Věřím, že má hlavně psychické výhody. Pro někoho, kdo žil v nejrůznějších restrikcích, je absence příkazů a zákazů hrozně osvobozující. Uvolňuje mentální prostor, který možná až příliš zabíraly myšlenky o jídle, jiným, důležitějším věcem. Umožňuje nám „spojit se se svým tělem“ a dopřát mu to, co opravdu potřebuje. Dává takovou „povolenku“, že každý den můžeme jíst jiné množství stravy a necítit za to vinu.

A co nevýhody? Má tento výživový směr nějaké? 

Ano, ostatně jako vše. Pokud člověk nemá pojem o tom, jak si skládat jídelníček, neví, v jakých potravinách najde sacharidy, nebo že běžná porce čokolády není celá tabulka na posezení, jeho intuice mu bude pravděpodobně radit to, co si odnesl z dětství. Tím pádem se jeho životní styl může ještě zhoršit, protože veškerá vodítka zahodí a řídí se pouze svými špatnými stravovacími návyky. 

Někoho také přechod na intuitivní stravování může velmi stresovat, zejména se tam objevuje strach z přibírání na váze a pocit ztráty kontroly. Také to (minimálně ze začátku) nemusí znamenat, že s intuitivním stravováním zhubnu, což bývá cílem mnoha lidí.

Je tedy intuitivní stravování časem pro každého?

I když alespoň po určitou dobu spolupráce ráda pracuji s kalorickými tabulkami, tedy aby klient pochopil složení jídla skrze čísla, věřím, že intuitivní stravování je směr pro každého. Hodně ale záleží na daném člověku. S mnoha klienty okamžitě do intuitivního stravování nejdu, protože by to mohlo způsobit více škody než užitku. S jinými je zase intuitivní stravování jasná volba.

Zároveň u sportovců, kteří například musí řešit váhovou kategorii, nebo je potřeba, aby si v určitých obdobích jídelníček hlídali krapet více, bych si troufla říct, že je žádoucí alespoň v nějakém období přípravy kalorie počítat a s jídelníčkem být striktnější.

Pokud někdo slibuje výsledky až příliš rychle nebo až příliš snadno, pravděpodobně to nebude fungovat. Pokud mi někdo něco přikazuje a zakazuje, také to není ta nejlepší cesta. 

Jak si zmínila, stravovací návyky se budují od dětství. Jak lze v dospělosti tyto návyky přepsat?

Budu se opakovat, ale i toto je velmi individuální. U někoho to může zahrnovat samostudium z dobrých zdrojů a „experimentování“ sám na sobě. Někdo jiný může kromě intervence výživového poradce vyžadovat i pomoc psychoterapeuta. To jsem však zmínila dva zcela opačné konce spektra, většina lidí se nachází někde mezi tím – tedy většina lidí, se kterými jsem se za svou praxi setkala já.

Na co si dát pozor, pokud chci už navždy jíst intuitivně a nespadat do extrémů? 

Znát základy výživy, vědět, že potřebuji všechny tři makroživiny (bílkoviny, tuky a sacharidy, pozn. red.), vědět, kde je hledat, a naučit se zvládat emoce, v nejlepším případě jinak než jídlem. Také vzít v potaz, že s věkem se mé výživové potřeby mění. Je v pořádku, že dnes nejím stejně jako před rokem – ať už tím mám na mysli množství, nebo složení stravy.

Internet a sociální sítě jsou plné fitness rad a doporučení, což je bohužel spojené i s výskytem výživových mýtů. Co ty osobně považuješ za největší hoaxy o výživě? 

Ráda bych řekla jen jeden. Nejvíc mě mrzí, že se stále opakují ty stejné a k tomu neustále další přibývají. I když mám tedy občas chvíli pocit, že se něco vymýtilo a lidé už tomu nevěří, vždy se nakonec přesvědčím o opaku. 

Zmínila bych ale snad největší hoax poslední doby. Na něm je hrozivé to, že se tváří jako velmi vědecky podložená metoda. Jedná se o metodu Glucose Goddess od Francouzky Jessie Inchauspé, která radí, jak mít krevní cukr v normě, a jde na to dost nevhodným způsobem, který plodí víc špatného než dobrého. Inchauspéová ve své knize konkrétně popisuje způsoby, kterými se lze vyvarovat výkyvům glukózy v krvi. Patří mezi ně mimo jiné vynechání čehokoliv sladkého k snídani, přidávání jablečného octu do jídla či konzumace zeleniny před hlavním jídlem.

Intuitivní stravování nám umožňuje „spojit se se svým tělem“ a dopřát mu to, co opravdu potřebuje. Dává takovou „povolenku“, že každý den můžeme jíst jiné množství stravy a necítit za to vinu.

Čím konkrétně je tato metoda nebezpečná?

Tím, že podporuje nezdravý vztah k jídlu. Dávat si lžičku octa před jídlem nemá význam, a už vůbec ne jako „kompenzace“ snědeného jídla. Stejně tak je hloupost rozkládat sendvič a jíst ho po jednotlivých ingrediencích. Knížka této dámy nestojí na studiích, nýbrž na jejích vlastních poznatcích. Když už nějaké studie cituje, jsou vytržené z kontextu. Spíš než následovat další revoluční trend bych doporučila zaměřit se na základy – ty budou fungovat vždy. Náš krevní cukr bude kolísat v závislosti na tom, co sníme. Je to ale normální a řešit to musíme pouze tehdy, jsme-li diabetici. Jinak nemá cenu se stresovat následováním těchto za vlasy přitažených rad.

Trendem posledních let byla paleo strava. Jedná se o efektivní výživový styl nebo jen trend na sociálních sítích? 

Jako každý trend, i na tomto najdeme něco dobrého a něco, co tak úplně dobré není. Samozřejmě, že je fajn, když je naše strava tvořená primárně z méně zpracovaných potravin. I já svým klientům doporučuju zařadit tyto potraviny, pokud na ně nejsou alergičtí nebo intolerantní, na nich není nic špatného. Problémem tady je, že zakazuje vše ostatní. Pokud si člověk dá zákusek, prakticky selhal, respektive to je to, co tento výživový směr hlásá – a kvůli tomu se pak člověk necítí dobře. Zdravá strava má vždy zahrnovat i zdraví naší psychiky a toho se se zákazy a příkazy zkrátka nedá dosáhnout. 

Silným pojmem jsou i superpotraviny a různé zelené drinky, například zelený ječmen. Stojí za investici a denní užívání?

Upřímně, za superpotravinu můžeme považovat klidně i vajíčka nebo třeba borůvky. Já tedy těmto propagovaným superpotravinám příliš nefandím, a to hlavně proto, že lidé často mívají pocit, že je tyto produkty spasí. Jejich marketing bývá chytrý a hlásá například, že jedna dávka nahradí všech pět doporučených porcí ovoce a zeleniny. Pravdou ale je, že přísun čerstvého ovoce a zeleniny nemůže nahradit vůbec nic.

Na druhou stranu, pokud se někdo po takovém zeleném drinku cítí líp, má dostatek financí, aby si je mohl dovolit, a bere to jen jako součást svého jídelníčku (a nezvedá se mu po nich žaludek), nemám nic proti. Samozřejmě ale záleží i na konkrétním složení jednotlivých produktů. I když se produkt někdy tváří jako nevinný doplněk stravy, někdy může udělat více škody než užitku.

Vraťme se ještě k intuitivnímu stravování. Pokud chce někdo začít a najít si základní informace, pravděpodobně se podívá na internet. Jak ale bojovat s enormním množstvím informací, které se na internetu a sociálních sítích objevují? Jak poznat, co opravdu funguje?

To bych vám ráda řekla. Bohužel, vždy když mám pocit, že už jsme se nějakého výživového nesmyslu zbavili a že ta naše práce, kterou na sociálních sítích už roky odvádíme (nejen my, ale i další kvalitní výživoví poradci a nutriční terapeuti), má smysl. Pak se ale objeví nějaký nový trend, který začne slibovat nesplnitelné, a přijde mi, že jsme zase na začátku.

Nicméně abych odpověděla na otázku, pokud někdo slibuje výsledky až příliš rychle nebo až příliš snadno, pravděpodobně to nebude fungovat. Pokud mi někdo něco přikazuje a zakazuje, také to není ta nejlepší cesta. A nakonec – fakt, že něco funguje kamarádce nebo influencerce, ještě neznamená, že to bude fungovat mně. Na to, co je vhodné pro něj osobně, si každý musí přijít sám. 

Agáta Szturcová

Dříve závodila v crossfitu, dnes se věnuje silovému trojboji, ve kterém bude v březnu reprezentovat Česko na ME. Na vysoké škole v Dánsku vystudovala obor biotechnologie a potravinářství. Působí jako výživová koučka v Jedu na výživu.

Související…

Výživová poradkyně: Ketonová dieta funguje, ale není pro každého
Kateřina Hájková

foto: Se svolením Agáty Szturcové, zdroj: Autorský článek