Celé roky jste se těšili, že bude doma klid. Že přijdete domů a nikdo se nebude ptát, co bude k večeři, s nikým se nebudete přetahovat o koupelnu a nikdo vám ve dvě ráno neposílá zprávu plnou překlepů, že „mamoo dnesss ppim juu kamrrrdky”. Děti dospěly, vyletěly z hnízda a vy máte konečně to, co jste si tolik přáli. Večery jen pro sebe.
Jenže nadšení vám vydrží asi tak půl hodiny. Najednou vám všechny ty hádky, drobné nervy, emoce, komunikace, vzájemné pohledy, začnou chybět. Zároveň si ale užíváte, že už nemusíte řešit žádné problémy, a říkáte si: není to tak trochu protimluv? Jsem ještě dobrý rodič?
Podle psychologů v tom není žádný rozpor. Zářijový přehled výzkumů, který zveřejnila Americká psychologická asociace (APA), ukazuje, že odchod dospělých dětí z domácnosti nemusí mít za důsledek jen známý syndrom prázdného hnízda.
Když děti odejdou, manželé si mohou být bližší
Jedno z nejzajímavějších zjištění přinesla studie publikovaná v časopise The Family Journal. The Family Journal. Výzkumníci analyzovali údaje o 3 765 heterosexuálních manželských párech a porovnávali jejich partnerskou blízkost i to, jak se cítí zdraví, podle toho, zda s nimi ještě žily děti.
Výsledek? Muži i ženy z domácností, které děti už opustily, si byli bližší. Ženy navíc hodnotily vlastní zdravotní stav příznivěji než ženy, jejichž děti stále žily doma.
Neznamená to, že odstěhování potomků automaticky zachrání manželství nebo zlepší zdraví. Studie ukázala souvislost, nikoli příčinu. Často se ale zapomíná na to, že rodiče odchodem dětí nemusejí jen ztrácet.
Dvacet let jste byli hlavně rodiče. Kdo jste teď?
Psychologové popisují dvě cesty, kterými mohou rodiče po odchodu dětí procházet. První vychází ze ztráty rodičovské role. Člověk, jehož každodenní život se dlouhé roky točil kolem výchovy, najednou přichází o značnou část povinností, ale také o zdroj vlastní identity.
Druhá cesta je opačná. Úbytek povinností přináší úlevu od stresu a poskytuje prostor pro zájmy, přátele nebo partnerský vztah, které během intenzivního rodičovství ustoupily do pozadí.
Nemusíte nutně začít běhat maratony nebo v padesáti objevovat svou vnitřní bohyni. Někdy stačí sejít se se starými známými, začít pravidelně chodit do divadla nebo si s partnerem během večeře povídat třeba o filmech, protože už nemusíte řešit přijímačky, kapesné ani dvojku z chování za to, že vašemu synovi vypadl z kapsy během vyučování vaporizér.
A navíc mohou oba procesy probíhat současně. Můžete postrádat společné večeře s dcerou a zároveň mít radost, že konečně nemusíte vařit pro čtyři. Můžete se těšit na návštěvu syna a stejně upřímně se těšit, až zase odjede.
Psycholožka Geneviève Bouchard z kanadské Université de Moncton upozorňuje, že obtížnější přizpůsobování mohou prožívat zejména rodiče, kteří kvůli výchově postupně omezili vlastní přátelství, koníčky a další oblasti života.
Největší problém tak nemusí být samotný odchod potomků, ale skutečnost, že po nich zůstane život, v němž už pro rodiče mnoho nezbylo.
Matky mohou získat víc času. A možná i lepší zdraví
Zvlášť zajímavý je výsledek zmíněné studie týkající se zdraví žen. Zatímco vyšší partnerskou blízkost uváděli muži i ženy, příznivější hodnocení vlastního zdraví bylo spojeno s prázdným hnízdem pouze u manželek.
Spoluautorka výzkumu Lauren Papp z University of Wisconsin–Madison nabízí možné vysvětlení: ženy mohou po odchodu dětí získat více prostoru pro péči o sebe. Mohou déle spát, pravidelněji cvičit nebo jednoduše přestat organizovat svůj den podle potřeb ostatních.
V rodinách, kde většina každodenního plánování ležela na matkách, může být rozdíl zvlášť výrazný. Když postupně odpadne organizování školy, dopravy, termínů a všech drobných rodinných krizí, mohou ženy poprvé po dlouhé době věnovat energii samy sobě.
Prázdné hnízdo není diagnóza
Dlouhou dobu panovala představa, že matky po odchodu posledního dítěte nevyhnutelně propadají depresím. Starší výzkumy se podle APA často zaměřovaly především na ženy v domácnosti a předpokládaly, že ztráta intenzivní rodičovské role představuje zásadní životní krizi.
Pozdější práce ale ukázaly pestřejší obraz. Někteří rodiče skutečně zažívají smutek nebo osamělost. Jiní pociťují především svobodu a nové možnosti. U mnohých se tyto emoce střídají. Samo prázdné hnízdo ale není psychiatrickou diagnózou. Životní přechod může být náročný, ale také osvobozující.
Děti jsou pryč. Teď přichází řada na vás
S úbytkem rodičovských povinností se otevírá prostor pro obnovu vztahů a životních cílů, na které dříve nezbýval čas. Nemusíte nutně začít běhat maratony nebo v padesáti objevovat svou vnitřní bohyni. Někdy stačí sejít se se starými známými, začít pravidelně chodit do divadla nebo si s partnerem během večeře povídat třeba o filmech, protože už nemusíte řešit přijímačky, kapesné ani dvojku z chování za to, že vašemu synovi vypadl z kapsy během vyučování vaporizér.
A ani odchod dětí už dnes nebývá definitivní. Dvougenerační domácnosti dnes zažívají boom, a pokud jste měli v rodině dobré vztahy, má to spoustu výhod, třeba už jen náklady na bydlení. Prázdné hnízdo se tak v mnoha rodinách střídavě zaplňuje a vyprazdňuje. Děti se osamostatnily, už na vás nejsou závislé, vy jste svoji práci odvedli. Ale pořád jste rodina. A to slovo pořád znamená hodně.
