Vzpomenete si, na co jste mysleli, když jste si dnes ráno čistili zuby? Nejspíš ne. Možná jste plánovali den, přemýšleli o práci nebo o tom, co bude k večeři. Samotné čištění zubů přitom probíhalo tak nějak samo.
A zdaleka nejde jen o ranní hygienu. Podle výzkumu zveřejněného v roce 2025 spouštěly návyky přibližně dvě třetiny každodenních činností sledovaných účastníků. To má samozřejmě své výhody. Kdybychom museli každé ráno vědomě rozhodovat, jestli si nejdřív navlékneme pravou, nebo levou ponožku a kolikrát zamícháme kávu, nejspíš bychom se vyčerpali ještě před snídaní.
Jenže autopilot má i jednu nevýhodu. Nezajímá ho, jestli nám naše zvyky prospívají.
Mozek miluje vyšlapané cestičky
Možná si každý večer slibujete, že místo bezcílného projíždění sociálních sítí otevřete knihu. Jenže jakmile se usadíte na pohovce, ruka automaticky zamíří k telefonu. O dvacet minut později už sledujete ženu, jak svému morčeti zařizuje obývací pokoj, ale z knihy jste nepřečetli ani stránku.
Jenže autopilot má i jednu nevýhodu. Nezajímá ho, jestli nám naše zvyky prospívají.
Není to nutně nedostatek vůle. Mozek si jednoduše spojil určitou situaci s konkrétním chováním. Pohovka znamená telefon. Ranní káva cigaretu a odpolední únava něco sladkého. Dobrou zprávou ale je, že stejný mechanismus můžeme využít i opačně.
Nový návyk na zádech starého
Jednou z možností je metoda habit stacking, tedy takzvané řetězení návyků, kterou popularizoval James Clear, autor bestselleru Atomové návyky. „Jedním z nejlepších způsobů, jak si vytvořit nový návyk, je najít něco, co už každý den děláte, a připojit k tomu nové chování,“ vysvětluje Clear.
V praxi to může být až směšně jednoduché. Po ranní kávě uděláte pět dřepů. Po vyčištění zubů přečtete dvě stránky knihy. A pokaždé, když zavřete pracovní notebook, věnujete minutu protažení.
Stará rutina se stane připomínkou té nové. Důležité je začít s něčím malým, aby vás to nestálo příliš úsilí. Pět dřepů totiž mozek přijme snáz než velkolepý plán cvičit každé ráno hodinu.
A co když chcete nějaký návyk naopak odstranit? Zkuste mu zkomplikovat cestu. Telefon, po kterém automaticky saháte před spaním, nechte v jiné místnosti. Sladkosti schovejte mimo dohled, nebo je vůbec nekupujte. A skleničku vína, kterou si pravidelně dopřáváte po práci, zkuste nahradit něčím jiným. Třeba rumem.
Žertujeme. Někdy ale opravdu stačí odstranit známý spouštěč, přidat drobnou překážku nebo nahradit starý rituál zdravější alternativou, aby automatické chování postupně ztratilo část své síly.
Mýtus jedenadvaceti dnů
Možná jste slyšeli, že nový návyk vznikne za 21 dnů. Jenže tak jednoduché to není. Výzkum psycholožky Phillippy Lally z University College London ukázal, že doba potřebná k dosažení vysoké míry automatizace se u sledovaných lidí pohybovala od 18 až do 254 dnů, tedy víc než 8 měsíců. Záleží na konkrétní činnosti, člověku i pravidelnosti.

A pokud jeden den vynecháte? Ani to podle výzkumu nemusí celý proces výrazně narušit. Nemusíte tedy čekat na pondělí, první den v měsíci ani na novoroční předsevzetí. Vyberte si jednu drobnost a připojte ji k něčemu, co už dnes děláte automaticky.
Zítra si po ranní kávě udělejte těch pět dřepů. Pozítří znovu, a za nějaký čas možná zjistíte, že už se k nim nemusíte přemlouvat. Váš autopilot je začne dělat za vás.