Jana, 36: Za několik měsíců mi skončí rodičovská a měla bych se vrátit do práce. Jenže při té představě se mi chce brečet. Posledních pět let jsem prakticky nespala celou noc. Máme dvě děti, obě špatně spí, nemáme hlídání a já jsem většinu času sama doma. Když nejsou nemocné děti, jsem nemocná já, a když se konečně zdá, že bude klid, zase se něco stane. Dřív jsem měla psychicky náročnou práci, která vyžadovala soustředění a samostatné rozhodování. Dnes někdy hledám úplně obyčejná slova a několikrát denně zapomenu, pro co jsem vlastně šla do vedlejší místnosti.
Manžel bere jako samozřejmost, že od září nastoupím do zaměstnání. Potřebujeme druhý příjem a rádi bychom si konečně pořídili vlastní bydlení. Já tomu rozumím a také nechci být celý život finančně závislá. Jenže když mu říkám, že se necítím schopná vrátit do původní profese, mám pocit, že mě vůbec neposlouchá. On chodí do práce každý den, tak proč bych já nemohla? Přitom už teď sotva zvládám běžný provoz domácnosti. Vůbec si neumím představit, jak k tomu přidám osm hodin zaměstnání, dojíždění a nemocné děti.
Nejhorší je, že si začínám připadat hloupá. Před narozením dětí jsem měla plány, chtěla jsem se dál vzdělávat a profesně růst. Za pět let jsem neabsolvovala jediný kurz. Napadlo mě, že bych si našla nějakou méně náročnou práci, ale i to ve mně vyvolává pocit selhání. Ostatní ženy se přece také vracejí do práce a nějak to zvládají. Jsem jen líná a pohodlná? Nebo je opravdu možné, že mě těch pět let vyčerpalo natolik, že už nejsem schopná fungovat jako dřív?
Odpověď poradny:
Milá Jano, pět let přerušovaného spánku a nepřetržité péče o malé děti může člověka pořádně vyčerpat. Nedostatek spánku dokáže zhoršit pozornost, soustředění i krátkodobou paměť, takže obtíže, které popisujete, rozhodně nelze automaticky považovat za lenost. Zároveň bych je ale nepřipisovala pouze rodičovské. Pokud jste dlouhodobě tak unavená, že se bojíte běžných pracovních úkolů, a máte výrazné problémy s pamětí, objednejte se k praktickému lékaři. Je vhodné prověřit i možné zdravotní příčiny. Vaše pracovní schopnosti se přitom nemusely ztratit. Dlouhodobá únava vám nyní může bránit je plně využívat a pětiletá přestávka přirozeně oslabuje profesní jistotu.
S manželem potřebujete probrat především to, jak bude rodina fungovat, až budete oba zaměstnaní. Jestliže se počítá s vaší výplatou, musí se současně počítat i s jeho větším podílem na péči o děti, domácnosti a řešení nemocí. Sečtěte si, kolik hodin týdně vám nyní tyto povinnosti zabírají, a rozdělte konkrétní úkoly. Kdo bude vyzvedávat děti, kdo zůstane doma, když onemocní, kdo zajistí nákupy a kdo převezme část večerní péče? Hypotéku bych plánovala teprve ve chvíli, kdy budete znát své skutečné pracovní a finanční možnosti. Zvažte také postupný návrat nebo kratší úvazek. Rodiče pečující o dítě mladší patnácti let mohou zaměstnavatele písemně požádat o úpravu pracovní doby. Zaměstnavatel má žádosti vyhovět, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.
Pracovní sebevědomí si nemusíte obnovit před prvním pracovním dnem. Můžete s tím začít postupně, třeba obnovením kontaktu s bývalými kolegy, krátkým kurzem nebo několika pohovory, od kterých zpočátku nebudete očekávat úspěch, ale získání zkušeností. A pokud zjistíte, že už nechcete dělat původní profesi, není to prohra. Jen se nerozhodujte o své budoucnosti výhradně podle toho, jak se cítíte po další probdělé noci. Máte před sebou několik měsíců, během nichž lze hledat vhodnou práci, řešit zdravotní obtíže a změnit rozdělení povinností doma. Manžel má právo chtít, abyste se společně podíleli na příjmu rodiny. Vy máte stejné právo požadovat, aby se společně podílel na tom, co vám umožní do práce vůbec nastoupit.
