fbpx


Slované, uzavření víc než 40 let v socialistickém bloku, neměli být na co hrdí. Teď se situace mění a někteří se vracejí ke kořenům

Zveřejněno: 21. 11. 2018

Toužíme odjet na dovolenou na Bali, brázdit sjezdovky v Alpách a mít kariéru v zahraničí. A také se teď stále častěji obracíme do sebe. Takovým obratem může být i návrat k našim kořenům.

Související…

Jak v sobě najít slovanskou bohyni? Vesna odpoví hudbou i tancem
Alice Mikulášová

Být Slovanem dlouhou dobu nebylo nic, na co bychom byli pyšní. Naopak. Kdo jezdí do Itálie, obrací oči v sloup, v jakém oblečení jsme my Češi schopní vyrazit do ulic. Obdivovatelé Francie zase nepochopí, proč kvůli ušetření pár korun nakoupíme nezralé ovoce bez chuti. A co teprve, když zabrousíme do oblasti hudby či filmu? Jak moc bychom si přáli být alespoň z desetiny tak světoví jako naši američtí kolegové. 

Společné kořeny

Je to možná stín komunismu, mentalita malého národa nebo jakási vrozená touha po „sousedovic jablku“. Být „jen“ Čechem nám nestačí. Přitom máme hned několik vlastností, na které bychom mohli být hrdí. Ačkoliv společnost Genomac vyzkoumala, že slovanská krev v nás koluje pouze z 50 %, podle serveru Slavorum je to právě mentalita, která nás spojuje s ostatními slovanskými národy. Upřímnost, touha po spravedlnosti a důležitost rodinného života jsou jedny z hlavních charakteristik nás Slovanů. Bodejť bychom si nebyli blízcí. Vždyť naše vnímání světa vychází ze společné minulosti.

Stejně jako tomu bylo zvykem u dalších pohanských národů i Slované obětovali bohům a při takovémto obřadu se propojovali s nadsmyslovým světem.

Slovanské kmeny osídlily Evropu v 6. století. Říkali si „Slověni“, tj. mocní slova, a až do 10. století byli sjednocení svým jazykem, vírou i kulturou. Stejně jako tomu bylo zvykem u dalších pohanských národů i Slované obětovali bohům a při takovémto obřadu se propojovali s nadsmyslovým světem. Tyto mnohdy temné praktiky byly v režii staroslověnských kněží, zbytek populace holdoval spíše domácím magickým rituálům. Tento druh nábožnosti byl postaven na principu výměny – člověk Boha obdarovává v naději, že za to něco dostane.

slovan shutterstock 568961644

I Slované ve své historii skrývají tajmeno a magično.


Tajemno za humny

Slovanům ale nelze upřít jedno. Velebili a ochraňovali Zemi, ve které viděli matku, k níž se obraceli s důvěrou a na níž byli závislí. V trávě viděli vlasy velké Matky, v řekách její žíly a ve skalách její kosti. Lidé pociťovali spřízněnost se světem přírody a vším, co je obklopovalo. Uvědomovali si svou bezmoc a chápali, že existuje něco, co je převyšuje, ať už to byli bohové či příroda. Život byl tak protknut tajemstvím a magičností.

Až zas pojedeme na dovolenou do zahraničí, možná že se nebudeme muset pro jednou stydět, ale budeme moct být pyšní na své kořeny.

Abychom takové tajemno prožili, nemusíme vážit cestu do buddhistických chrámů, honit se za adrenalinem či úspěchy. Stačí se třeba podívat na nějakou starou slovanskou pohádku, projít se lesem a jen tak v tichosti spočinout sám se sebou a na tu chvíli vnímat propojenost s celým světem. Neb nikdo ještě nedokázal vytvořit nic dokonalejšího než sama velká Matka. Věděli to už Slované, a jelikož v sobě máme alespoň polovinu z jejich genetické stopy, pak není nic lehčího než takovou moudrost znovuobjevit. Až zas pojedeme na dovolenou do zahraničí, možná že se nebudeme muset pro jednou stydět, ale budeme moct být pyšní na své kořeny.

foto: Shutterstock, zdroj: Vesna bohyně

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...