fbpx
Viry vznikají na chudých předměstích bez hygieny. Jak jim mohou města zabránit? 1 fotografie
Nemoci vznikají tam, kde se venkov střetává v nehygienických podmínkách s městem. Tady je takový příklad z Wu-chanu

Koronavirová krize je příležitostí přehodnotit, jak jsou města navržena, a zajistit, aby byla lépe vybavena pro zabránění šíření nemocí

Zveřejněno: 14. 9. 2020

Světová velkoměsta jsou nemocná. Nejvíce postiženými epidemií koronaviru jsou lidé žijící v metropolitních oblastech. Nedokázali se efektivně sociálně distancovat a jejich města byla budována z podstaty špatně. Jejich architekti nemysleli na lidské zdraví, natož na vysoce přenosné infekční choroby. Koronavirus to teď jasně ukazuje. Globální ekonomika přitom žije a umírá s tím, co se děje ve městech.

Současná situace je příležitostí zaměřit pozornost na to, co by se mělo změnit. Měl by se přehodnotit způsob, jakým jsou města budována, udržována a obývána. Uprostřed této krize to již některá města začala dělat uzavřením silnic pro automobily, aby se vytvořil prostor pro cyklisty a chodce, kteří tak mohou dodržovat bezpečnou vzdálenost. Další smysluplnou reakcí je výstavba nových nemocnic a ubytoven pro bezdomovce. Tyto kroky jsou důležité a potřebné, ale pro zpomalení nebo odvrácení epidemie či pro zabránění další znamenají pořád málo.

Začíná to u zvířat. Těch domácích

Nejlepší způsob, jak zastavit epidemii, je nenechat ji nikdy rozjet. Většina infekčních nemocí, včetně těch, které jsou odpovědné za pandemie, začaly u zvířat. Obecně řečeno, tato onemocnění nevycházejí z populací divokých zvířat ani lidí. Vyvíjejí se z patogenů ovlivňujících domestikovaná zvířata: ptačí chřipka z drůbeže; MERS pravděpodobně od velbloudů; prasečí chřipka od prasat.

Z „politického“ hlediska se poskytování základních hygienických služeb odlehlým komunitám zdá jako snadno dosažitelný krok, proti budování toalet a rozvodům vody se nikdo stavět nebude.

O skutečném původu pandemie španělské chřipky z roku 1918 panuje menší shoda, ale většina vědců souhlasí s tím, že šlo o mezidruhový přenos, ať už byli původci ptáci, prasata nebo koně. Podle Jamese Spencera, který studuje územní plánování na Clemson University v Jižní Karolíně a provedl výzkum ptačí chřipky, to však nejsou viry, které napadnou hostitele v čistě venkovských oblastech, ale na místech, kde se potkávají zemědělství a urbanizace.

Tyto oblasti můžeme označit za příměstské, jsou na kraji velkých měst a zároveň se v nich daří i zemědělství. Obzvláště běžné jsou v rychle se rozvíjejících zemích, jako je Čína. Šíření nemocí lze podle Spencera minimalizovat dobrým naplánováním infrastruktury pro řízení hygieny desítek tisíc až milionů lidí a zvířat. Z „politického“ hlediska se poskytování základních hygienických služeb odlehlým komunitám zdá jako snadno dosažitelný krok, proti budování toalet a rozvodům vody se nikdo stavět nebude.

Nemoci špinavých čtvrtí

Nemoci jako neštovice či žlutá zimnice vedly ve městech k velkým reformám. Kvůli nim máme vodovodní kohoutek a toalety v bytech a domech, také okna, která nám zajišťují cirkulaci vzduchu. Tyto vymoženosti ovšem i nyní mají ti, kteří si je mohou dovolit, ale ne ti, kteří je nejvíce potřebují. Staletí diskriminačních bytových politik a strukturálních nerovností způsobila, že mnoho Američanů a Evropanů bylo uvězněno v chudobě a nemoci. Jejich zdraví tak vlastně určovala převážně jejich adresa, tedy čtvrť, kde žili. Hustě obydlené a špinavé čtvrti jsou epidemiemi nejvíce zasaženými místy.

Ze 4 miliard lidí žijících ve městech žije třetina ve slumech, tedy v žalostných hygienických podmínkách.

„Je těžké transformovat města postavená na linii segregace,“ říká Richard Matthew, který studuje územní plánování, změny životního prostředí a chudobu na Kalifornské univerzitě v Irvine. „Rizika v bohatých částech měst zvládáme dobře, ale jiné části města necháváme jejich osudu.“ Chytrá města by tedy měla pracovat na procesech, které povedou ke zlepšení zdraví obyvatel v problematických oblastech na okraji společnosti.

Jason Corburn, odborník na zdraví lidí ve městech z Kalifornské univerzity v Berkeley, tvrdí, že důležité je zeptat se komunit, co skutečně chtějí a potřebují. Corburn doporučuje alokovat největší část městského rozpočtu a nejlepší stavební projekty do nejchudších a nejvíce zanedbávaných oblastí. Richard Matthew si myslí, že klíčové je snížení hustoty továrních provozů a lidí, kteří jsou v dělnických profesích zaměstnáni. James Spencer chce v chudých čtvrtích levné telemedicínské služby, dostupné komukoli za nízké ceny.

Města proti nemocem

Billie Giles-Cortiová, která se na RMIT University v australském Melbourne zabývá územním plánováním a veřejným zdravím, navrhuje investovat do sociálního bydlení a epidemii koronaviru považuje za příležitost změnit města tak, aby vyhovovala zdravějšímu životnímu stylu (více chůze a jízdy na kole) a udržitelné energii. To má podle ní posloužit v boji proti chronickým nemocem a znečištění.

Realizace každého z těchto návrhů by zabrala mnoho času. Ze 4 miliard lidí žijících ve městech žije třetina ve slumech, tedy v žalostných hygienických podmínkách. Jde asi o 1,5 miliardy lidí a to rozhodně není číslo, které se dá rychle snížit. Krizová doba je ovšem ideální pro nastavení stimulačních balíčků a globálních veřejných investic. A veřejnost tyto investice nyní může vnímat jako prevenci další pandemie.

Související…

Světové metropole bijí na poplach: Ztráty v kultuře měst mohou být nevratnéKoronavirus zabolel o čtvrtinu míň: Jak je na tom kampaň V Praze jako domaTéma týdne: Zdražení pražské MHD? Kolik stojí roční kupón v evropských metropolích

foto: Profimedia, zdroj: Wired

Tipy redakce

Teorie spiknutí vítězí: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Teorie spiknutí vítězí: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....