fbpx

Poradce londýnského starosty Sadiqa Khana vystoupil na konferenci City Showcase v pražském CAMPu

Zveřejněno: 13. 10. 2019

Na akci, kterou v Praze tento týden pořádala britská ambasáda, se hovořilo primárně o vztahu moderní architektury, města a jeho obyvatel. A také o tom, jak to udělat, aby z tohoto vztahu vznikla win-win-win situace. Názory Petera Murraye, jednoho z hlavních poradců londýnského starosty Sadiqa Khana a zároveň pořadatele Londýnského festivalu architektury, mohou mnohým připadat radikální. Pokud ale chcete, aby město s téměř devíti miliony obyvatel fungovalo, je potřeba nastavit určité hranice. Ne z toho důvodu, aby někoho omezovaly, ale naopak – aby se omezen cítil co nejmenší počet lidí.

S předním britským architektem jsme mluvili přímo v Centru architektury a městského plánování, kde probíhala jeho přednáška Komunikace v architektuře. K té má Peter Murray, který mimo jiné založil agenturu Wordsearch, jež se PR a komunikací v architektuře zabývá, hodně co říct i ve svých pětasedmdesáti letech. Stále je totiž špičkou v oboru.

V rozhovoru pro London Cycling Campaign jste uvedl: „Před padesáti lety kreslili architekti ulice se širokými vozovkami a rychlými auty. Dnes zobrazují počítačové simulace pěší zóny, lidi sedící v kavárnách a stezky plné cyklistů.“ Před padesáti lety měl také Londýn 8,1 milionu obyvatel, nyní má 8,9 milionu. To není tak zásadní rozdíl. Odkud tedy pramení změna uvažování architektů?

Vypůjčili jsme si ho od Američanů. Jane Jacobsová (autorka bestselleru The Death and Life of Great American Cities, pozn. red.) sehrála velmi důležitou roli ve změně přístupu a také ke způsobu, jak automobily zkrotit. Plány na vnitřní městské okruhy v Londýně také vyvolaly obrovské protesty, protože lidé se obávali, že klíčové oblasti města mohou prostě zmizet. Například Coventgarden, což je nyní jedna z hlavních centrálních historických oblastí. Tehdy byl prostě každý včetně architektů a městských plánovačů zamilovaný do motorů.

Dnes není v centru Londýna téměř žádné soukromé auto, pouze náklaďáky, dodávky nebo taxíky. Soukromých aut je naprosté minimum.

Od té doby se přístup většiny, ale ne všech lidí dost proměnil. Nemůžete prostě zvyšovat počet aut ve městech. Pokaždé, když postavíte další silnice, zaplní se dalšími auty. Takže musíme přijít na jiná řešení, což zahrnuje samozřejmě hlavně veřejnou dopravu. Jan Gehl, slavný dánský architekt, řekl: Ulice jsou pro lidi, ne jenom pro přesouvání zboží. My musíme vybudovat ulice pro pěší a pro cyklisty a zajistit ve městě efektivní hromadnou dopravu, aby lidi nemuseli jezdit autem.

V dnešní prezentaci jste uvedl, že 93 procent lidí se do londýnského City (centrum města, pozn. red.) dopravuje jinak než autem. Kde tedy auta parkují? Na okraji centra?

Ne. Lidé přijedou buď veřejnou dopravou, přijdou pěšky, nebo dojedou na kole. Lidi prostě nepoužívají auta.

V Praze žije více než milion lidí a dalších téměř půl milionu do města přijíždí každý den za prací. Praha proto buduje vnitřní okruh, aby ulehčila pozemní dopravě ve městě. Jak se vám ta myšlenka zamlouvá?

To je naprosto otřesné. Vy se potřebujete aut zbavit. V Londýně se 60 procent lidí přepravuje jinak než autem a do roku 2041 chceme tohle číslo zvýšit na 80 procent. Na předměstí je doprava bez automobilu obtížná, ale kdekoliv jinde chceme změnit celou dopravní hierarchii. Auto je stále v mnohých částech města důležitější než člověk. A tohle přesně chceme otočit.

Což je také důvodem toho, že se mění design ulic, zvyšujeme množství infrastruktury pro veřejnou dopravu. V roce 2004 jsme ve středu města vytvořili mýtnou zónu, čímž se snížil počet aut vjíždějících do centra o 30 procent. Dnes není v centru Londýna téměř žádné soukromé auto, pouze náklaďáky, dodávky nebo taxíky. Soukromých aut je naprosté minimum.

Takže není ani důvod stavět parkoviště.

Hlavně není důvod stavět žádná další. A městské čtvrti mají problém, protože parkoviště jsou prázdná a nikdo je nepoužívá. Nevědí, co s nimi mají dělat.

Další váš kolega Ben Eley ukazoval na přednášce ikonické moderní londýnské stavby – Okurku, Shard nebo Cheesegrater. Většina z nich stojí ve velmi staré zástavbě. Myslíte, že tradiční a moderní architektura mohou mít hezký a harmonický vztah?

Jsem o tom přesvědčen. Kontrast mezi starým a novým je velice přitažlivý a skvělý. Ne každý s tím souhlasí, části veřejnosti, například princi Charlesovi, se nové budovy nelíbí… Já si ale myslím, že jsou pro Londýn velmi důležité. Londýn jako město vždy dobře reagoval na aktuální podněty, tlaky a požadavky na umístění jak lidí, tak firem.

Myslím, že ten vztah může opravdu fungovat, pokud bude zachována vysoká kvalita nových budov. Londýnské centrum si vždy vybírá skvělé architekty, proto dostává skvělé budovy. V jiných částech Londýna to tak nemusí vždy být. Starosta Sadiq Khan má patnáct poradců, já jsem jedním z nich. My posuzujeme všechny nové budovy, jestli jsou dostatečně kvalitní a jestli jsou hodny toho, aby stály v centru hlavního města Británie.

Vy jste sám nadšený cyklista. Co si myslíte o londýnských cyklistických dálnicích? Za posledních 20 let se sice v Londýně ztrojnásobil počet cyklistů, ale někteří lidé si stěžují, že je to vyhazování peněz – „dálnice“ jsou prý často prázdné…

Čím víc cyklotras vybudujete, tím víc lidí je bude využívat. Čím bezpečnější bude jízda na kole, tím víc lidí na něm bude jezdit. Spousta lidí na kole nejezdí, protože se bojí. Přitom cyklistika je dopravou měst budoucnosti a aktivní pohyb prospívá lidskému zdraví. Je to také zelenější způsob dopravy a vlastně i společenštější způsob, jak se pohybovat po městě. Všechny ty nové disruptivní způsoby přepravy, jako jsou sdílená kola nebo koloběžky, umožňují lidem také velmi efektivní dopravu a šetří jim čas. Mimochodem, už to nejsou cyklodálnice, ale cyklodráhy...

Peter Gerald Stewart Murray (1944)

Britský spisovatel, kritik a komentátor architektury a urbanismu. Je předsedou fóra New London Architecture a nadace London Society, která diskutuje a posuzuje architekturu ve městě. Založil agenturu Wordsearch, která se zabývá PR a komunikací architektury. Je také jedním z poradců starosty Londýna Sadiqa Khana. Sám je horlivý cyklista a bojovník za městskou cyklistiku.

V Londýně je ten problém, že se někteří cyklisté přepravují na opravdu dlouhé vzdálenosti, takže jsou velice agresívní a rychlí. A i běžní cyklisté jsou pak z nich nervózní. My chceme, aby lidé sdíleli ulice příjemným a civilizovaným způsobem. Příliš rychlí cyklisté by prostě měli také brát ohled a zpomalit.

Hodně se probírá otázka reklamy v prostoru města. Diskutuje se o reklamních plochách, vývěsních štítech obchodů a restaurací… Mělo by to město nějak omezovat? V Londýně je třeba Piccadilly Circus s obřími reklamami, ale to je snad jediné místo, jinde je město velmi konzervativní...

Přesně jak říkáte. Je to Piccadilly Circus, kde se ukážou všechny nejmodernější technologie, dále je to už jiné. Nikde jinde to není možné. Pro každou nestandardní reklamní instalaci musíte zažádat o speciální povolení, které musí respektovat lokální vyhlášky. A ty jsou dost přísné. Reklama do města samozřejmě patří, ale je potřeba, aby se pohybovala v rámci nastavených pravidel. V centru je velmi omezena, mimo City už je to trochu volnější. Hlavně by ovšem žádná reklama neměla vydávat příliš velký hluk...

Související…

Obyvatelé Londýna se stěhují do mrakodrapů. Jenže co Praha?Ulice Londýna čím dál víc zaplavují cyklisté. Pomáhá jim infrastruktura i komiksVe světě vznikají města a sídliště, která dokážou spolupracovat s přírodou

foto: Archiv CAMP, zdroj: CAMP

Tipy redakce

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.