Covid-19 zcela změnil zaběhlý pracovní model. Klasická osmihodinová pracovní doba se stala téměř minulostí. Tato změna se týká zejména lidí, kteří pracují v kancelářích. Na doporučení epidemiologů nakazovali zaměstnavatelé během pandemie tam, kde to šlo, práci z domova. Po zlepšení podmínek a rozvolnění opatření se pak začal uplatňovat takzvaný hybridní systém – například dva dny práce z domu, tři dny z kanceláře. Jenže se ukazuje, že tenhle systém není zase až tak vyhovující.

„Zpočátku mi to připadalo jako úleva,“ říká pro BBC Britka Klara, která kvůli možným problémům v práci nechtěla zveřejnit své příjmení. „Po letech práce v kanceláři na plný úvazek jsem měla pocit, že jsem nad svým pracovním životem konečně převzala kontrolu,“ rozplývala se.

Z jednoho pracoviště se stala dvě, mezi nimiž musí nyní přenášet notebook a pamatovat si, co kde nechala.

Situace se ovšem záhy změnila. Ve dnech, kdy pracovala z domu, se Klára začala děsit chvíle, kdy bude muset nastoupit do hlučné kanceláře, osm hodin zírat na monitor počítače a žít v podstatě přesně tak, jak tomu bylo před covidem. Z jednoho pracoviště se stala dvě, mezi nimiž musí nyní přenášet notebook a pamatovat si, co kde nechala. „Každodenní změna prostředí je únavná, ten neustálý pocit, že se nikde pořádně neusadím, mě stresuje, a s tím významně klesá moje produktivita,“ popsala Klara.

Nadšení střídá únava

A výsledky průzkumů ukazují, že Klara není jediná, kdo takovým způsobem na hybridní pracovní model nahlíží. Začíná se objevovat stále více dat, jež potvrzují, že mnoho pracovníků žehrá na to, jak je práce z domu kombinovaná s tou kancelářskou emocionálně vyčerpávající. Například v nedávné studii agentury Tinypulse se sídlem v Kalifornii se obdobně vyjádřilo více než 80 % oslovených. Vzhledem k tomu, že do budoucna plánuje zavedení hybridního pracovního modelu velké množství podniků, jedná se o čísla, která jsou více než znepokojující.

Po pandemii se přitom naopak zdálo, že zaměstnanci jsou z hybridního modelu nadšení. A potvrzovaly to i výsledky průzkumů. Například v jednom takovém z května 2021 uvedlo až 83 % respondentů, že by po pandemii chtěli přejít právě na hybrid. Zdálo se, že se jedná o ideální řešení kombinující osobní spolupráci s větší flexibilitou a volností pracujících, jež souvisí s prací z domova.

„Zdálo se, že je to nejlepší z obou světů. Pro šéfy to znamenalo zachování kontroly, když budou moci podřízené vídat osobně. Pro zaměstnance zase větší pružnost a bezpečnou práci z domova,“ řekla BBC Elora Voylesová, psycholožka a socioložka z Tinypulse.

Schází ustálený řád

Jenže se stalo to, co nikdo nepředpokládal. Optimismus mezi zaměstnanci brzy vystřídala únava. Zdá se, že pro ně hybridní pracovní model ztratil lesk. Například ve výše zmíněném průzkumu Tinypulse uvedlo 72 % oslovených pracovníků, že je hybrid vyčerpává tím, že narušuje jejich každodenní pracovní řád, takže mají pocit, že se nedokážou pořádně soustředit ani v jednom prostředí.

Také neustálé přenášení práce mezi domovem a kanceláří smývá hranice mezi pracovním a volným časem.

„Předvídatelná a konzistentní rutina může lidem pomoci vyrovnat se s pocity stresu a nejistoty – zvláště během pandemie,“ vysvětlila BBC Voylesová. Hybrid vyžadující časté změny každodenních návyků podle ní způsobuje, že pracovníci musí neustále přepínat, takže je pro ně těžké najít nějaký ustálený řád, jímž by se mohli řídit.

„Hybridní postupy se ještě lidem nedostaly pod kůži, takže jejich osvojení vyžaduje více energie, organizace a plánování,“ přikyvuje psycholožka Gail Kinmanová, členka Britské psychologické společnosti. Musíte vytvářet nové strategie, plánovat dojíždění, což byste nemuseli, kdybyste dělali z domu nebo do kanceláře dojížděli denně.

Podle dalších dat také neustálé přenášení práce mezi domovem a kanceláří smývá hranice mezi pracovním a volným časem a znemožňuje lidem v domácím prostředí „vypnout“ a relaxovat, což může mít časem vážné psychologické dopady, jako například syndrom vyhoření. Pracovníci budou chtít šéfovi dokázat, že práci z domova využívají efektivně, a budou se přepínat.

Má hybrid budoucnost?

Přesto všechno se psychologové domnívají, že hybrid v sobě stále nese potenciál stát se pracovním modelem budoucnosti. Musí být ovšem správně definován, uchopen a uveden do praxe. A to je na zaměstnavatelích. Podle Voylesové může být hybrid úspěšný pouze v případě, že se manažeři domluví se zaměstnanci individuálně a každému nabídnou, co jemu bude vyhovovat.

„Hranice musí zaměstnavatel se zaměstnancem stanovit společně. Pracovník musí mít autonomii, aby sám řídil svůj rozvrh a flexibilitu, to mu šéf nemůže diktovat,“ vysvětlila. Podle Kinmanové se navíc musí počítat s tím, že než se vychytají všechny chyby a hybrid začne bezproblémově fungovat, může to trvat roky. I tak to podle ní má cenu.

Související…

Home office není vždy výhra. Tyranský šéf vás může mučit víc než v práci
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: BBC