Představte si, že máte před sebou dvě pracovní nabídky. Jedna slibuje vysoký plat, prestiž a kariérní postup. Druhá skromnější výdělek, ale práci, která vám dává smysl a ve které si můžete sami rozhodovat o svém čase. Která z nich vám do života přinese více štěstí?
Už v roce 2012 britská organizace City & Guilds zjistila, že nejspokojenějšími pracovníky nejsou bankéři ani právníci, ale zahradníci a floristé. Šťastných bylo ve své práci 87 procent z nich. A ani na dalších příčkách nebyly „lukrativní“ profese. Na druhém místě konkrétně skončili kadeřníci a kosmetičky se 79 procenty, následovaní instalatéry a pracovníky vodohospodářských profesí se 76 procenty.
Psychologové, lékaři a spisovatelé na vrcholu
Novější výzkumy pak přinášejí trochu složitější obrázek. Například v květnu roku 2025 byla zveřejněna rozsáhlá analýza téměř 59 tisíc lidí zastupujících 263 povolání. Na rozdíl od staršího britského průzkumu se v ní vědci nezajímali pouze o spokojenost v zaměstnání, ale zkoumali také to, jak jsou lidé spokojeni se svým životem jako celkem.
Samotná vysoká mzda dobrý pocit nezaručuje.
A právě zde se výsledky začaly rozcházet. Mezi profesemi s nejvyšší životní spokojeností se objevovali psychologové, různí zdravotničtí odborníci a učitelé dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Dobře si vedli také lidé pracující sami na sebe. Když se však vědci zaměřili výhradně na spokojenost s prací, vynikli duchovní a další pracovníci náboženských profesí, zdravotníci a spisovatelé.
Na opačném konci žebříčku životní spokojenosti se objevovali například pracovníci ostrahy, číšníci, prodavači nebo poštovní doručovatelé. V hodnocení práce samotné pak nejhůře dopadali lidé zaměstnaní v kuchyních, dopravě, skladech a výrobě.
Tři ingredience
Přestože při výběru povolání se často zaměřujeme na potenciál výdělku či prestiž, pro pocit štěstí jsou podle odborníků důležité úplně jiné věci. Tou hlavní je smysluplnost. Lidé, kteří ve své práci vidí hlubší význam, z ní mají větší radost a také bývají více aktivní.
Dalším důležitým faktorem je samostatnost. Když si můžeme alespoň částečně určovat, jak budeme pracovat, a máme možnost využívat své schopnosti, roste naše vnitřní motivace. Třetím zásadním bodem jsou pak mezilidské vztahy, zejména podpora kolegů i nadřízených a vzájemná spolupráce.
Peníze samozřejmě také hrají svou roli. Nejvíc však záleží na tom, zda nám výdělek umožňuje důstojně žít. Samotná vysoká mzda už ale dobrý pocit nezaručuje.
Možná právě proto se mezi nejšťastnějšími pracovníky objevují vedle lékařů také zahradníci, kadeřníci nebo instalatéři. Na konci dne totiž vidí, co se jim podařilo a že jejich práce byla někomu k užitku. A právě vědomí, že to, co dělají, má smysl, pro ně může znamenat mnohem víc než vysoký plat nebo prestižní titul na vizitce.
