Šestadvacetiletá grafička Petra (jméno jsme změnili, práci ne) ze smíchovského studia si pamatuje ten moment zcela přesně. Byla středa ráno, stála před zrcadlem v koupelně s miskou peroxidu a tubou pastelově růžové barvy na vlasy. O dvě hodiny později vyrazila na týmovou poradu v topu bez rukávů. Když při prezentaci nového vizuálu zvedla ruku k tabuli, v zasedačce na vteřinu zhoustl vzduch.
„Kolega z marketingu na mě zíral, jako bych si pod paží odchovala rodinku exotického ptactva,“ směje se Petra. „Přitom ten samý týpek nosí pěstovaný plnovous, na který si denně patlá speciální olejíčky za litr. Když má chlupy na obličeji chlap, je to styl a chlapáctví. Když si holka obarví podpaží na růžovo, lidi v tramvaji mají pocit, že selhala civilizace.“
Žiletková diktatura a marketingový trik starý sto let
Abychom pochopili, proč pastelově barevné podpaží vyvolává na sociálních sítích i v ulicích takové pozdvižení, musíme se vrátit o století zpátky. Pocit, že ženské tělesné ochlupení je nehygienické, estetické barbarství a společenský hřích, totiž nevznikl přirozeně. Byl pečlivě vyprojektován reklamním průmyslem.
Když si chlupy oholíte, splynete s davem. Když je necháte růst, jste pro okolí lenivá nebo zanedbaná.
Na začátku 20. století si americké ženy podpaží běžně neholily. Zlom nastal v momentě, kdy časopis Harper’s Bazaar zveřejnil ikonickou reklamu na depilační krém, která varovala před „nebezpečím nepřijatelného ochlupení“ v nových večerních šatech bez rukávů. Gillette uvedl dámský holicí strojek už v roce 1915 a reklama začala ženy přesvědčovat, že hladké podpaží patří ke správně upravenému vzhledu. Během několika dekád se z čistě komerční kampaně stala nedotknutelná společenská norma.
Jak ukazuje studie výzkumnice Breanne Fahsové, neoholené ženské tělo stále naráží na silné společenské předsudky. Studentky, které si v rámci výzkumu nechaly růst ochlupení, popisovaly negativní reakce partnerů i rodiny. Některé zároveň samy bojovaly s pocitem, že jsou bez holení „špinavé“. Nešlo přitom o měření hygieny, ale o zkušenosti s porušením zažité normy.
„Když si chlupy oholíte, splynete s davem. Když je necháte růst, jste pro okolí lenivá nebo zanedbaná. Ale když si je obarvíte na neónově zelenou, dáváte jasně najevo: Tohle není opomenutí. Tohle je volba,“ vysvětluje mi trochu feministicky, ale s nadsázkou Petra.
Když se ze „špíny“ stane umělecké plátno
Trend barvení podpaží není úplně nový, na okraji alternativních scén a punkové subkultury bublal roky. Dnes se objevuje také na TikToku a Instagramu pod hashtagy jako #dyedunderarms nebo #freeyourpit. Dívky i mladí muži po celém světě začali sdílet návody, jak dosáhnout dokonalého duhového přechodu.
Jde o fascinující psychologický posun. Místo toho, aby se ženy vyhýbaly konfrontaci a tajně doufaly, že si jejich neoholeného podpaží nikdo nevšimne, udělaly z něj ústřední bod své image. Je to estetický protiúder: to, co mělo být podle společenských příruček schováno a za co jsme se styděli, se stává nepřehlédnutelnou ozdobou.
Šestadvacetiletý Viktor, Petřin přítel a fotograf, přiznává, že si na nový vzhled své partnerky musel chvíli zvykat. „Zpočátku jsem měl v sobě ten automatický stereotyp, který do nás horem dolem tlačí reklamy na sprchové gely. Pak jsem se ale sám sebe zeptal, proč mi vlastně nevadí moje vlastní zarostlé podpaží, ale u Petry mě překvapí fialová barva. Je to čistá pokrytecká konstrukce,“ říká Viktor, který dnes Petřiny barevné kreace fotografuje pro své portfolio. Bohužel, nechce ho s námi sdílet.
Podle studií má veřejná dekonstrukce tradičních požadavků na ženský vzhled přímý vliv na snižování úzkosti z vlastního těla u mladých lidí. Možnost svobodně nakládat s vlastním ochlupením bez strachu z odsouzení výrazně posiluje pocit osobní autonomie.
Dvojí metr: Pánský porost je chlapácký, dámský je biologický hřích
Absurdita celé debaty vynikne nejlépe ve chvíli, kdy postavíte vedle sebe muže a ženu v letním horku. Zatímco muž s hustým porostem v podpaží i na hrudníku bezproblémově prochází městskou hromadnou dopravou a nikdo jeho hygienu nezpochybňuje, žena se stejným biologickým výbavním stavem se stává terčem nevyžádaných rad.
Když se k tomu přidá barva, reakce okolí se násobí. „Letos v létě mě na ulici zastavila starší paní,“ vypráví Petra. „Koukala mi na moje svítivě žluté podpaží a s naprostou vážností mi řekla, že je to škoda, protože jsem jinak pěkná holka. Ta představa, že hodnota ženy klesá s každým milimetrem neoholeného nebo nabarveného chlupu, je vlastně až úsměvně tragická.“
Pohled na ochlupení se přitom napříč historií i kulturami dramaticky proměňoval. Zatímco starověcí Egypťané vyžadovali hladké tělo od mužů i žen z důvodu čistoty v pouštním klimatu, v mnoha evropských kulturách bylo ochlupení až do 20. století považováno za přirozený symbol dospělosti a vitality.
Můj trávník, moje pravidla: Lakmusový papírek na lidskou toleranci
Barvení chlupů v podpaží samozřejmě není povinný manifest pro každého. Není to výzva k tomu, abychom hromadně zahodili depilační vosky a nakoupili zásoby peroxidu. Kouzlo celého trendu spočívá v něčem úplně jiném: v možnosti volby.
Žijeme v době, kdy nás kosmetický průmysl denně přesvědčuje o tom, že naše přirozené tělo je od základu pokažené a vyžaduje neustálou opravu, vyhlazování a korekci. Barevné podpaží je v tomto kontextu jemným, ale nepřehlédnutelným vztyčeným prostředníčkem. Říká: Moje tělo není veřejný majetek ani projekt k dokončení.
Ať už se rozhodnete pro dohladka oholené podpaží, přírodní porost nebo růžově svítící trs, klíčové je jediné – že jde o vaše vlastní rozhodnutí, ne o ústupek diktátu z billboardu. A pokud vaše tyrkysové podpaží někomu v tramvaji pokazí den? Pak je to možná přesně ten druh zdravého otřesu, který naše přezdobená společnost čas od času potřebuje.
