Stárnutí kůže se postupně dostává do centra pozornosti výzkumníků, kteří se zabývají dlouhověkostí. V odborných kruzích se mluví o takzvané skin longevity, tedy dlouhodobém zachování zdraví a funkčnosti kůže.
Buňky, které odmítají odejít
Jedním z hlavních témat současného výzkumu jsou takzvané senescentní buňky. Jde o buňky, které se vlivem různých stresových podnětů nebo poškození trvale přestanou dělit, ale mohou v tkáni dál přetrvávat a ovlivňovat své okolí. Uvolňují totiž směs látek podporujících zánět a narušujících okolní tkáň.
Patří mezi ně například enzymy, které rozkládají kolagen a elastin. Tyto bílkoviny přitom udržují kůži pevnou a pružnou. Jakmile jejich struktura slábne, pleť ztrácí oporu, může se ztenčovat a hůře plnit ochrannou funkci. S věkem se tyto buňky v kůži hromadí.
Může stárnoucí kůže ovlivňovat i mozek?
Ještě překvapivější otázku otevřel výzkum, který v roce 2024 publikoval odborný časopis Aging Cell. Vědci přenesli zestárlé buňky pojivové tkáně z kůže do kůže mladých myší. Zajímalo je, zda jejich škodlivé působení zůstane jen na jednom místě, nebo se projeví i jinde v těle.
Některá zvířata stárnou úplně jinak než člověk. A právě jejich schopnosti by jednou mohly pomoci lépe pochopit, proč naše tkáně postupně ztrácejí odolnost.
Změny se objevily také ve vzdálenějších tkáních. Myši začaly vykazovat známky fyzického úpadku, zhoršila se jim svalová funkce a vědci zaznamenali také zhoršení některých schopností souvisejících s myšlením a pamětí.
Může tedy stav naší kůže ovlivňovat i to, jak stárne zbytek těla? Zatím to nevíme. Výzkum probíhal na myších a není potvrzené, že stejně to funguje také u lidí. Přesto přináší zajímavou myšlenku: kůže možná není jen zrcadlem našeho věku, ale může se na stárnutí celého organismu sama podílet.
Co se můžeme naučit od rypoše lysého a velryby?
Při hledání odpovědí se vědci dívají také do přírody. Některá zvířata totiž stárnou úplně jinak než člověk. A právě jejich schopnosti by jednou mohly pomoci lépe pochopit, proč naše tkáně postupně ztrácejí odolnost.
Jedním z takových tvorů je rypoš lysý. Tento podzemní hlodavec s vrásčitou téměř holou kůží se může dožít několika desítek let a jeho kůže si dlouho zachovává své vlastnosti. Vědce zajímá především látka, kterou má v tkáních ve velkém množství: kyselina hyaluronová. Nejde přitom o stejnou roli, jakou má běžná kyselina hyaluronová v hydratačních krémech.
U rypoše má mimořádně vysokou molekulovou hmotnost a souvisí s fungováním tkání i jejich odolností vůči zánětu. Výzkumníci zkoumají, zda by podobné mechanismy mohly jednou pomoci chránit lidskou kůži před poškozením.
Pozornost poutá také velryba grónská, která se může dožít více než dvou set let. Vědci u ní objevili mimořádně vysoké množství proteinu CIRBP, který se podílí na opravách poškozené DNA. Zajímavé je, že při pokusech na lidských buňkách se ukázalo, že tento protein dokáže zlepšit některé mechanismy oprav genetické informace a omezit její poškozování. Zatím však nejde o léčbu ani metodu, kterou bychom mohli využít v kosmetice.
Pravidelná ochrana před UV zářením zůstává jedním z nejlépe doložených způsobů, jak pleť chránit.
Rypoš i velryba tak připomínají, že stárnutí nemusí mít u všech živých organismů stejný průběh. Vědci se snaží pochopit, jak si jejich tkáně dokážou tak dlouho uchovat odolnost. Přímou cestu od těchto objevů k omlazujícímu krému ale zatím nečekejme.
Jednou možná změříme skutečný věk své pleti
Vrásky, pigmentové skvrny nebo povolená kůže jsou viditelné známky stárnutí. O tom, jak je na tom pleť doopravdy, ale nemusí vypovídat všechno. Vědci proto hledají způsob, jak zjistit její skutečný biologický věk. Zajímá je především epigenetika, která sleduje, jak se během života mění aktivita našich genů.
Představte si ji jako soubor pomyslných vypínačů. Epigenetické změny ovlivňují, které geny jsou aktivnější a které méně, aniž by samy měnily pořadí písmen v naší DNA. Tyto změny se postupně promítají do fungování tkání a některé z nich souvisejí také s věkem.
Vědcům se už podařilo vyvinout metodu, při které k získání vzorku kůže stačí speciální lepicí páska. Z odebraných povrchových buněk pak dokážou vyčíst určité známky stárnutí. Jeden z modelů epigenetických hodin dokázal odhadnout věk podle vzorku kožních buněk s odchylkou přibližně čtyř let.
V budoucnu by podobné testy mohly ukázat, jak se pleť mění v průběhu času nebo zda na ni určitá léčba skutečně působí. Zatím ale nevíme, jestli výsledek, podle kterého je kůže například o dva roky mladší, znamená také lepší hojení, pevnější strukturu nebo odolnější ochranu. Číslo z laboratoře ještě není zárukou zdravější pleti.
Zázračné omlazení zatím zůstává spíš příslibem
Vědci zkoumají dvě možné cesty, jak omezit škodlivé působení senescentních buněk. První využívá takzvaná senolytika, látky určené k jejich cílenému odstranění. Druhá se snaží tlumit uvolňování zánětlivých látek, kterými tyto buňky ovlivňují své okolí.
V případě stárnutí kůže se však tyto přístupy zatím zkoumají především v laboratořích a na experimentálních modelech. Jejich účinnost a bezpečnost při omlazování lidské pokožky dosud nejsou dostatečně prokázány. To je dobré mít na paměti i při pohledu na kosmetiku, která slibuje omlazení buněk nebo ovlivnění epigenetiky.

Co tedy skutečně funguje? Jedním z hlavních faktorů, které urychlují stárnutí kůže, je sluneční záření. Poškozuje DNA a podporuje změny spojené se stárnutím. Pravidelná ochrana před UV zářením proto zůstává jedním z nejlépe doložených způsobů, jak pleť chránit. Také u retinoidů, látek odvozených od vitaminu A, existují klinické důkazy, že dokážou zlepšovat strukturu kožní tkáně.
Na kondici pleti se podepisuje i to, co se děje uvnitř těla. Dlouhodobě vysoká hladina cukru v krvi může poškozovat kolagen a elastin, kouření a nedostatek spánku zase přispívají k rychlejšímu stárnutí kůže.
Nejde o to vypadat pořád stejně
Vědci už nesledují pouze to, kolik máme vrásek kolem očí nebo na čele. Zajímá je také, zda kůže dokáže dobře chránit tělo, opravovat poškození, udržovat si pevnost a bránit se zánětům.
Vrásky k životu patří a žádný výzkum na tom nic nemění. Možná ale jednou budeme při hodnocení stárnutí pleti sledovat víc než jen pohled do zrcadla. Důležitější než dokonale hladká tvář totiž může být to, jak dobře naše kůže funguje a co všechno ještě dokáže.