Představte si tříleté dítě, které začne vyprávět o svém předchozím životě. Popisuje cizí dům, zaměstnání nebo okolnosti vlastní smrti. Rodiče nad tím možná mávnou rukou jako nad bujnou fantazií. Jenže co když se některé podrobnosti shodují se životem skutečného, dávno zemřelého člověka?
Právě podobné příběhy zkoumají vědci z Virginské univerzity už od 60. let minulého století. Jejich archiv dnes obsahuje tisíce případů takzvaného typu CORT (Cases of the Reincarnation Type), tedy výpovědí lidí, převážně malých dětí, které tvrdí, že si pamatují události z předchozího života.
Vědci se přitom nepokoušejí jen shromažďovat pozoruhodné historky. Zajímají je také opakující se vzorce, které by mohly pomoci vysvětlit, proč tyto příběhy vznikají. A jeden takový nyní skutečně našli.
Mezi smrtí a narozením
Výzkumný tým pod vedením neurovědkyně Saeedeh Sadeghi analyzoval 1 678 případů, v nichž se vyšetřovatelům podařilo identifikovat konkrétního zemřelého člověka, jehož život odpovídal některým údajům uváděným dítětem. A pak se zaměřili na takzvaný intermission time, tedy dobu mezi úmrtím této osoby a narozením dítěte, které si na její život údajně vzpomínalo.
Údaj o tomto intervalu byl dostupný u 1 319 případů. Samotnou souvislost s neočekávaností smrti pak bylo možné vyhodnotit u 1 075 případů, pro které byly k dispozici oba potřebné údaje.
Právě zde narazili na zajímavou souvislost. Pokud dotyčný zemřel náhle, například při nehodě, násilným způsobem nebo v důsledku nečekané zdravotní příhody, byl tento interval kratší než v případech, kdy se smrt dala předvídat. Zatímco u očekávaných úmrtí tedy činil medián 21 měsíců, u zcela nečekaných smrtí to bylo pouhých 12 měsíců. Rozdíl tedy dosahoval přibližně 43 procent.
Výzkumníci navíc zohlednili řadu dalších okolností, například náboženské přesvědčení rodin, jejich společenské postavení, přesnost dětských výpovědí nebo případné předchozí kontakty mezi rodinami. Souvislost přetrvávala i v dílčích kontrolních analýzách a překvapivě byla ještě výraznější v rodinách, jejichž náboženství reinkarnaci neuznává.
Náhoda, nebo něco víc?
Výsledky samozřejmě neprokazují, že reinkarnace skutečně existuje. Výzkumníky ale zaujalo už to, že se takový vzorec v datech vůbec objevil. Podle autorů stojí za další zkoumání, proč se souvislost objevuje i při kontrolách některých kulturních a psychologických faktorů.
Představa, že náhlá nebo násilná smrt může nějak souviset s dalším zrozením, nicméně není nová. Objevuje se v některých hinduistických, buddhistických i domorodých tradicích. Podle nich může nečekané úmrtí zanechat nedokončené záležitosti nebo silná pouta k předchozímu životu. Podobné kulturní představy by přitom mohly ovlivňovat i to, jak lidé neobvyklé výroky dětí interpretují, co si zapamatují a které příběhy se nakonec dostanou k výzkumníkům.
Proto jsou i výzkumníci v závěrech opatrní. „Jsou to důkazy něčeho metafyzického? Data jsou observační a ohledně mechanismu zůstáváme zdrženliví,“ napsala Sadeghi na LinkedInu.
Výsledky tak přidávají další dílek do záhady, která lidstvo fascinuje po staletí. A možná také další důvod, proč dětským vyprávěním o minulých životech věnovat pozornost.
