Jak nám sdílené auto "cizích" lidí zachránilo kejhák při cestování

Když se vám dva dny před plánovanou dovolenou porouchá auto, máte co dělat, abyste sehnali náhradní. Voláte kamarádům, ale nikdo z nich vám to svoje půjčit nemůže. A to se stalo i nám. Avšak z naší dlouho a pečlivě plánované a očekávané cesty po stopách hollywoodských trháků a nebeských oblak na Dolní Moravě nakonec nesešlo. Jeden známý s podobnou zkušeností nám totiž doporučil řešení v podobě zápůjčky sdíleného auta přes službu HoppyGo. Ty čtyři dny jsme si nakonec užili ještě líp než s vlastním autem. Půjčili jsme si totiž Octavii i s matrací, na které jsme se mohli vyspat všichni, tedy dva dospělí a jedna dvouletá holčička.

Vezměme to ale pěkně popořadě. Pár desítek hodin před odjezdem se mi porouchalo auto a zdálo se, že mám na krku nejen zklamání dítěte, ale možná i rozvod. A tak jsem se okamžitě chopil telefonu a ihned začal jednat. Telefonát do servisu proběhl neúspěšně - k mému velkému údivu měli čas až za dva měsíce. Pak ale moje blízké okolí mi naštěstí vyšlo vstříc a poradilo dokonalou radou – „zkus Google“. Perfektní, díky rodino!

Holky by mi zrušení dovolené na poslední chvíli jen tak neprominuly.

Po chvíli surfování na internetu jsem se pomalu rozbrečel, jelikož jsem objevil jen drahé autopůjčovny a už se postupně smiřoval s tím, že jsme s naším výletem dočista ztraceni. V tom se na mě usmálo štěstí – zavolal mi kamarád, který nedávno stěhoval a půjčoval si dodávku přes HoppyGo, což je služba, prostřednictvím které si půjčíte auto přímo od jeho majitele. Když si sdílená auta můžou půjčovat lidé, kteří auta nevlastní, proč bych je nemohl využít já, když mi teče do bot…

Zásadní je výběr

Ok, jdeme do toho, půjčíme si sdílené auto přes HoppyGo. Jsem průměrně technologicky zručný, takže mi nedělalo problém stáhnout aplikaci a začít si vybírat. Široký výběr mě docela překvapil, lidé tady sdílí prakticky vše - dodávky, SUV, sedany, kabriolety, sportovní speciály, ale i limuzíny, čtyřkolky atp. Nakonec jsem ale sáhl po staré dobré Octavii, která navíc měla rozložitelnou matraci od Anny Carmat, na které můžeme všichni i přespat a navíc byla za super cenu.

Takže jsem dostal kód, díky kterému jsem v boxu o pár ulic dál od našeho bytu vyzvedl klíčky, a už mi nic nebránilo sednout do navoněného auta, zajet před dům a začít nakládat obrovské množství bagáže.

V aplikaci jsem se zorientoval rychle, stačí zadat polohu a vybírat, co je k mání. Já jsem měl výběr snadný – kdo by odolal Octavii s možností přenocovat tam, kde se mu zrovna zachce. Stačí zaparkovat a během několika minut budu mít z klasického osobáku pohodlný obývák a soukromý výhled, ať budeme kdekoliv. Zároveň nebudeme muset řešit ani platit ubytování a plán naší dovolené bude ještě více originální, což manželka ocení, blesklo mi hlavou. Rozvod se nekoná!

Po zadání potřebných údajů proběhlo zamluvení auta okamžitě, teď jen domluvit předání klíčků. To nemusí proběhnout osobně, ale i bezkontaktně přes bezpečnostní box Key Guru. To se hlavně v dnešní době cení, Prymula by měl radost. Takže jsem dostal kód, díky kterému jsem v boxu o pár ulic dál od našeho bytu vyzvedl klíčky, a už mi nic nebránilo sednout do navoněného auta, zajet před dům a začít nakládat obrovské množství bagáže, kterou samozřejmě holky na těch pár dnů bezpodmínečně potřebují.

Dobrodružství začíná

Vyjeli jsme na čas, a i když jsme se nedrželi původního itineráře, náš trip předčil očekávání. První noc jsme strávili na vyvýšeném lesním prostranství, paráda! Romantické představy o noclehu v černočerné tmě, ve které jsou vidět snad všechny hvězdy na obloze, se nám splnily hned první noc. Okolo kromě absolutní tmy ticho. Druhý den jsme hned vyrazili na Stezku v oblacích, která se nachází na Dolní Moravě. Pokud ji neznáte, můžeme jenom doporučit. Ve více než tisícimetrové nadmořské výšce je obří 55 metrů vysoká konstrukce, po které procházíte po lávce dlouhé přes 700 metrů.

Na recepci na nás tedy docela zírali, že chceme všichni tři spát v kombíku, ale když jsme pak místním ukázali, jak se do něj poskládáme, sklaplo jim.

Pokud zrovna není mlha, vidíte z Jeseníků až do Krkonoš. A hlavně, když se podíváte pod nohy, roztřesou se vám kolena. Na nejvyšším místě si stoupnete jen na provazovou část a pod vámi není nic jiného. Tenhle den strašně utekl, poté, co jsme našli parkování a zalehli do auta, jsme usnuli prakticky okamžitě. Tentokrát nebyla na okukování panoramat ani síla.

Na další den byl program trošku divočejší, vydali jsme se na místo, kde se natáčel filmový fantasy trhák letopisy Narnie. Takže Adršpašské skály a České Švýcarsko. Ty scenérie prostě stojí za to a není se co divit, že si zrovna tyhle destinace vybrali filmaři pro natáčení příběhu ze světa fantazie. Na Adršpachu jsme si fakt připadali jako v pohádce. Byli jsme tam skoro sami, takže romantiku mezi jezírky a skalními útvary střídaly dechberoucí výhledy do kraje, která si prostě musíte zamilovat. Top místo v našem žebříčku obsadila Pravčická brána, viděná z těsné blízkosti (na ní se už bohužel nesmí). Parkovali jsme kousek od ní a za pár desítek minut jsme jí mohli spatřit na vlastní oči. Tenhle skalní útvar popírá fyzikální zákony a nad tím, že vůbec existuje, zůstává rozum stát.

Přesun ze skal proběhl bez problémů a já se začal trochu obávat, jestli se nám ještě někdy bude chtít cestovat v našem autíčku (ano, ten rozdíl v prostoru se mi nějak nedaří vyhnat z hlavy). Do toho se matrace a asi milion kilo oblečení pro každou příležitost nevejde. Příště si půjčíme raději dodávku předělanou na „obytňák“. I ty se přes HoppyGo dají půjčit. No nic, den ve skalách byl super, zase jsme se utahali jako koťata a protentokrát jsme si pro nocleh v našem pojízdném budoáru vybrali autokemp. Na recepci na nás tedy docela zírali, že chceme všichni tři spát v kombíku, ale když jsme pak místním ukázali, jak se do něj poskládáme, vše vzápětí pochopili.

Poslední den volna jsme strávili cestou domů do Prahy. Několik zastávek na zajímavých místech (hlavně pro dvouletou holčičku, takže jsme putovali po stopách zvířátek v oborách a minizoo) a na oběd, potom tradá domů. Vyložit tunu kufrů, dát auto do pořádku, pořešit aplikaci a vrátit klíčky do boxu. Tenhle výlet se nakonec i přes jobovku v podobě poruchy našeho auta vydařil na výbornou! Našli jsme si víc než uspokojivou náhradu pro dopravu a musím se přiznat, že se s manželkou začínáme bavit o tom, že si příště půjčíme kabriolet a vyrazíme výjimečně jenom ve dvou…