Na konferenci Dítě v síti 2018 mluvila i Lidija Zavoralová. Čtyřnásobná maminka, obchodní konzultantka IT firem a autorka několika originálních knih pro děti s názvem Swich z říše za monitorem.

S moderními technologiemi vyrůstala, její táta byl totiž elektroinženýr v Hewlett Packard a ona tak před obrazovkou počítače strávila opravdu "hodně času". „Patřili jsme asi mezi prvních 10 lidí v Bělehradě, kteří měli internet,“ říká Lidija, která pochází ze Srbska.

To, na čem se dá a má smysl pracovat, je dítě od dvou do šesti, sedmi let.

Často se v IT světě u svých kolegů setkávala se závislostí na technologiích a dobře si uvědomovala jejich dopad na lidskou psychiku. „Jenže dospělé nezměníte. Mají za sebou bohaté zkušenosti, podle kterých se rozhodují, a jsou ve svých postojích jen těžko ovlivnitelní.“

Začít včas

Lidija sama porodila čtyři děti a došla k závěru, že to, na čem se dá a má smysl pracovat, je dítě od dvou do šesti, sedmi let. „To, co jsem vnímala jako tragédii v hotelech a kavárnách všude po světě, jsou celé rodiny s jedním až čtyřmi dětmi, které už netráví společný čas rozhovory a veselím. Dřív se lidi bavili a socializovali. Dnes? Dnes vypadá obraz rodiny úplně jinak. Každý má v rukách svůj smartphone nebo tablet, rodiče i děti sluchátka na uších a zombie výrazy ve tvářích.“ Lidiji to nedalo a začala se dopadem technologií na lidskou psychiku zabývat víc.

Pátrala po literatuře po celém světě a na nic hravého, zajímavého a hlavně relevantního hrozbám 21. století nenatrefila.

„Jednoho dne, když jsem pak své roční dceři vyprávěla Karkulku, tak jsem se v půlce zarazila a uvědomila si, že vyprávím úplný nesmysl. Lesy jsme vykáceli, vlky jsme vyhubili, venku je relativně bezpečno... Co mám teda vyprávět, aby to upozorňovalo na reálná nebezpečí?“

Reálné hrozby

Pátrala po literatuře po celém světě a na nic hravého, zajímavého a hlavně relevantního hrozbám 21. století nenatrefila. A tak si sama vymyslela Swiche a jeho říši za monitorem.

Chtěla jsem otevřít dialog mezi rodiči a dětmi, a tak jsme napsali osm knížek, z nichž každá pokrývá jedno ožehavé téma, říká Lidija


„Chtěla jsem otevřít dialog mezi rodiči a dětmi, a tak jsme napsali osm knížek, z nichž každá pokrývá jedno ožehavé téma, jež se týká používání technologií. Herní závisláci, kyberšikana, ztracené peníze...“ Knížky podle ní mají fungovat tak, že se dítě v období, kdy se s internetem a technologiemi teprve seznamuje, skrze symboliku příběhů naučí, co se mu na internetu může stát. „A třeba ve čtrnácti, kdy tomu pak může reálně čelit, mu zabliká to správné světýlko.“

Rodiče by měli vystoupit z "rodičovského konformismu" a přestat se vymlouvat, že mají spoustu povinností a nemají čas. 

Závislost jako závislost

Na otázku, co dělat, když už dítě závislé je, odpovídá: „To je podobné, jako když se zeptáte, co dělat, když dítě začne brát heroin. Já nejsem lékař, ale v obou případech mi spíš než řešení důsledků dává smysl vydat se cestou prevence, která podle mě funguje úplně nejlíp.“

Cesta k tomu, jak zabránit, aby nám z dětí vyrostli technologičtí závisláci, je podle Lidiji nabídnout dětem alternativní program. Ve zdravé míře jim po škole umožnit přístup k umění a sportu. Kromě toho apeluje na společnost tím, že by měla děti občas nechat nudit. 

„Je dokázáno, že největší kreativita přichází ve chvílích nudy. Na děti se valí spousta informací ze všech stran, jsou doslova "ukroužkované". Jenže dětem se do dvanácti let rozvíjí dokonce i matematická inteligence tím, že "osahávají svět", šplhají po stromech a rozbíjí si kolena. A hlavně potřebují rozvíjet sociální inteligenci v přímém kontaktu s lidmi.“

Související…

Digitální generaci čekají konflikty. Sirotci se střetnou s exulanty
Zdeňka Musilová

Lidija ve své přednášce vyzvala rodiče, aby vystoupili z "rodičovského konformismu" a přestali se vymlouvat, že mají spoustu povinností a nemají čas. „Zkuste použít vlastní kreativitu a zabavit děti bez technologií.“

foto: Tomáš Železný, zdroj: Dítě v síti