Kočky jsou často velmi emancipované. Dají vám o své existenci vědět jen několikrát denně, obvykle když něco chtějí. A pak odejdou spát do koše na prádlo. A pak existují kočky, které vnímají vzdálenost 50 cm od svého majitele jako naprosto nespravedlivý stav, a když se zavřete v koupelně, začne se jim okamžitě stýskat.
Moji Tečku vyhodil někdo v Sudetech z auta. O neuvěřitelné náhodě a největší zvládnuté kočičí životní zatáčce jsme už ve Flowee psali, ale když jsme si ji tehdy vezli domů, nikdy by mě nenapadlo, že moje kočka bude velkro. Spíš jsem myslela, že nebude mít lidi ráda, že se bude bát. Ale život mi přidělil „emotional support animal“, její láska je bezpodmínečná. Sice jsem musela přestat nosit černé oblečení (chlupy), ale jak říkala moje dcera: „Nechápu, jak jsme někdy mohly žít bez koček.“
Jak se liší traumatizovaná kočka od té, která celý život žila v bezpečí?
Sednu si na gauč a během několika sekund mám Tečku na klíně. Jdu spát a ona si mi okamžitě lehne na záda a hřeje mě. Je to dojemné. Přitom když jsem si ji pořizovala, myslela jsem, že dělám naprostou šílenost. Tečku jsem s kamarády objevila na vesnici blízko Úštěku. Byla špinavá, hladová a březí. Dali jsme ji do přepravky a odvezli do Prahy. Za 5 týdnů porodila, a tak mi doma běhalo najednou šest koček včetně starší Bubliny, která bohužel už zemřela. Narodila se čtyři koťata, tři z nich si našla nové rodiny, jedna kočička Kobliha zůstala se mnou. Dnes jsou Koblize dva roky a je samostatná, spokojená, přítulná tak akorát a je na ní vidět, že je šťastná – celý život žila v bezpečí.
Její matka je jiná. Kdyby byla člověk, označili bychom ji termínem „kodependentní“, to znamená, že je závislá na tom druhém. Tečka mě chce jen pro sebe. Žárlí na Koblihu, moji dceru i mého přítele. Když se jí odmítnu věnovat, protože se chci občas objímat s přítelem u Netflixu, jde se uraženě cpát granulemi, protože podobně jako člověk zahání deprese žrádlem. Jinak ale dává přednost fyzickému kontaktu se mnou před jídlem, což je u zvířete, které tak dlouho hladovělo, fakt obdivuhodné.
Kočkám, jako je Tečka, se na internetu říká „velcro cats“ podle anglického označení suchého zipu, který pořádně drží. Není to žádná veterinární diagnóza (zatím), je to jen přezdívka pro kočky, které milují svého člověka víc než ten nejoddanější zlatý retrívr.
Proč je její dcera mnohem samostatnější a méně tulivá? Dvě kočky v jedné domácnosti hezky ilustrují, jak se jedno zvíře od druhého může lišit stejně jako člověk od člověka. Tečka si prožila brutální trauma, její dcera se narodila v pohodlí u mě doma. I přes společné geny jsou úplně jiné. Mají mě rády obě, ale každá jiným způsobem.
Kočkám, jako je Tečka, se na internetu říká „velcro cats“ podle anglického označení suchého zipu, který pořádně drží. Není to žádná veterinární diagnóza (zatím), je to jen přezdívka pro kočky, které milují svého člověka víc než ten nejoddanější zlatý retrívr. Některé velcro kočky jsou takové od přírody, jiné kvůli traumatu. Na to nejspíš nikdy nepřijdeme.
Na co myslíš, Tečko? Na co myslíš, Kobliho?
Majitelé velkro koček jsou rádi, že objevili stvoření, které je má opravdu a upřímně rádo, i když taková přítulnost může být někdy trochu náročná. Ne vždy ale znamená jen mimořádně kontaktní povahu. Kočka, která chce být za každou cenu poblíž, může trpět nejistotou, pocitem ohrožení, strachem z opuštění, nebo se jí prostě něco stalo.
Kristyn Vitale, která se věnuje chování zvířat, použila u koček speciální test citové vazby. Kočka se nejprve ocitla se svým člověkem v neznámém prostoru, poté zůstala krátce sama. Pak následovalo opětovné setkání. U dvou třetin kočičí populace zpozorovali chování odpovídající bezpečné vazbě. Po návratu člověka dokázala koťata vyvažovat kontakt s ním a vlastní samostatnost. Třetina zvířat reagovala různě – nezájmem, stresem, nervozitou z nového prostředí.
Je to zajímavé, jenže stejně nikdy spolehlivě nevíme, co se jim odehrává v hlavě. Ve výzkumu se objevily různé typy vazeb. Některé kočky při opětovném setkání s člověkem velmi úzkostlivě vyhledávaly jeho blízkost a signalizovaly řečí těla stres. Jedna epizoda, třeba akutní potřeba fyzické blízkosti, nestačí k tomu, abychom popsali citovou vazbu zvířete a člověka. Miluje vás, nebo se zoufale bojí odloučení a trpí? Na to přijdete, až ji budete mít několik měsíců doma.
Někdy se majitelé velkro koček bojí, že jejich zvíře by potřebovalo psychiatra, ale důležitější je sledovat jeho chování celkově. Byla taková vždycky, nebo se změnila? Dokáže si sama hrát a prozkoumává prostředí? Jí a spí normálně? Zvládne to několik hodin bez vaší přítomnosti? Pokud jste na otázky odpověděli „ano“ nebo „spíše ano“, nemusíte mít o její duševní zdraví strach. Zpozornět bychom měli tehdy, když byla kočka nejdřív normální, ale najednou se začne chovat jako velkro. Příčinou může být třeba nové zvíře nebo dítě v rodině, změna prostředí, trauma, bolest nebo hormonální nerovnováha.
Tečka zvládá test samostatnosti sice s odřenýma ušima, ale zvládá. Sice trochu víc jí, ale hraje si, spí, zajímá se o prostředí a dokáže nějakou dobu existovat i beze mě. Navíc jí zůstala špetka mateřského citu ke Koblize (i když na ni žárlí). Někdo by se z Tečky zbláznil, ale já jsem spokojená, i když občas trochu překáží. Zrovna teď mi leží na ruce a já se pokouším psát článek.
Tečka možná ví, že svět není bezpečné místo, a možná už na to zapomněla, protože na ulici byla jen malou chvíli, a už je to hrozně dávno. Její bezvýhradná láska je pro mě léčivá.
Jsem ráda, že Kobliha není velkro. Je to klasická kočičí teenagerka a jako taková má svůj svět, do kterého jen tak nikoho nepustí. Pořád je ale spokojená a žije v iluzi, že svět je bezpečné místo. Tečka možná ví, že není, a možná už na to zapomněla, protože na ulici byla jen malou chvíli a už je to hrozně dávno. Její bezvýhradná láska je pro mě léčivá. Někdy říkám, že vztah s Tečkou je jediný „toxický“ vztah, který jsem ochotná ve svém životě akceptovat. Pokud by byl někdo podobně kodependentní ve vztahu k jinému člověku, měl by okamžitě navštívit psychiatra. Tečka ale člověk není a já jsem si na její chování zvykla stejně jako statisíce dalších lidí, pro které jejich velkro funguje jako lék proti depresi, úzkosti i samotě.
