Jana Červenková je žena, která z rodinných výletů dokázala vykřesat tři knižní průvodce a kolem nich vybudovat komunitu, která roste stejně přirozeně, jako se rodí její nápady. Ráda klade otázky, hledá skryté souvislosti a spojuje lidi, kteří by se jinak minuli. Pracuje na volné noze jako kreativní markeťačka, ale její skutečnou silou je cit pro příběhy – ty venku pod širým nebem i ty tiché, které nosíme v sobě.
Jani, je to už deset let, kdy se ve vaší hlavě zrodil nápad, který pak nasměroval váš život, je to tak?
Ano, tehdy mi zrovna přistál na stole časopis s rozhovorem se šestnáctiletou youtuberkou, která si v mých očích vydělávala, velmi zjednodušeně řečeno, pitím bublinkového čaje. Wow! Točit videa o tom, co dělám, a vydělávat tím! Tehdy jsem poprvé zjistila, že existuje něco jako influencer marketing a že už to není jen doména herců a známých osobností.
A protože jsem s dětmi na cestách trávila hodně času a každou jsem vždy dlouho plánovala, napadlo mě, že bych mohla sdílet tipy na výlety a babyfriendly ubytovací zařízení a stát se takovým „Pohlreichem na cestách“ – vybudovat síť ambasadorů, dělat výletní itineráře, testovat penziony a rozdávat jim hvězdy za kvalitu.
To jste měla opravdu velkolepé plány!
Nakonec k tomu nedošlo, protože je opravdu velmi těžké zůstat v rámci recenzí na cokoliv maximálně objektivní, pokud je člověk motivován finančními či jinými benefity. Zůstala jsem jen u sdílení tipů na výlety a nesponzorovaných recenzí na ubytovací zařízení, která jsme s dětmi navštívili a kde jsme si pobyty zaplatili.
Nejnáročnějším obdobím pro ženy je doba, kdy děti nastoupí do školek/škol – ženy se vrátí do práce a začíná opravdu neskutečný frmol. A pak také když si uvědomíte, že to období, kdy vás děti potřebují, už pomalu, ale jistě končí. Nenávratně.
Nakonec z toho všeho ale vzešly tři knižní průvodce pro rodiny s malými dětmi – průvodce Alpami, Českým a Saským Švýcarskem. Díky své nezávislosti jsem si mohla dovolit na blogu otevírat jakákoliv témata.
Otevírala jste tedy postupně i jiná témata než cestování?
K výletům přibylo vzdělávání, dětské knihy, divadlo, občas i politika nebo téma sharentingu – prostě to, co zrovna žiju a co mi připadá podstatné. Z tras sjízdných s kočárkem jsem se nenápadně přehoupla k úvahám o krizi středního věku. Jedno ale zůstalo neměnné: nikdy jsem neprozradila identitu svých dětí a nešla do žádných spoluprací. Tyhle zásady držím už deset let, protože bez nich by ten prostor ztratil duši.
Co vás dnes na blogu a vašich projektech pro ženy baví nejvíc?
Ráda se věnuji tématům, která sama aktuálně řeším. Poslední dobou je to návrat sama k sobě po letech péče o děti. V určité fázi života totiž najednou máte čas si ve volných chvilkách všimnout, že jste tady taky – a že váš čas se začíná krátit! V zrcadle na zdi se na vás zlomyslně pošklebují první vrásky i šedivé vlasy a zrcadlo, které vám doma nastavují dva puberťáci, také není úplně milosrdné. Čím dál častěji vyrážím sama do přírody, dávám si do těla, začala jsem trénovat a snažím se sama sebe víc hýčkat. Chci být fit pro sebe i pro své děti a vnoučata.
Místo s dětmi vyrážím do přírody s dalšími ženami a během setkání u nás na chalupě zjišťujeme, jak moc nám to sdílení a pobyt v přírodě dělá dobře. Jsem moc ráda, že během neformálních setkání vznikají nová přátelství a v případě networkingu podnikatelek i krásné pracovní spolupráce. Ta míra vzájemné podpory žen je obrovská.
Co vám nejvíc dodává energii, když máte na starosti více věcí najednou?
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak zásadní je kvalitní spánek a dostatek jídla. A samozřejmě pohyb. Kolikrát se cítím na pokraji sil, mám chuť zalézt si do postele a usnout před večerníčkem. Ale stačí vyrazit do venkovní posilovny, dát si hodinku silového tréninku na čerstvém vzduchu a jsem jako znovuzrozená.
Aktuálně se snažím takto cvičit 3krát týdně a jsem kvůli tréninku schopna opustit i kuchyň plnou špinavého nádobí. Za to jsem na sebe hodně pyšná. Když jsem líná a nic se mi nechce, připomenu si, jak skvěle se po každém tréninku nebo běhu cítím, a prostě se hecnu. A když se přeci jen nezadaří, snažím se si nic nevyčítat a to „flákání se“ si prostě užít.
Jak se změnil váš pohled na cestování s dětmi, když už jsou větší a mají vlastní zájmy?
Moc mi chybí! A jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si ten čas s dětmi dokázala užít na maximum. To je něco, co vám nikdo nevezme. Doba, kdy nás děti intenzivně potřebují, je tak krátká! Zároveň si uvědomuji, jak mě během cestování a výletů naučily zpomalit a jak mi to pomáhá vidět věci, kterých bych si dřív možná ani nevšimla.
Poradíte ostatním rodičům, jak se nebát cestovat i s menšími dětmi?
Já nejsem žádný převratný cestovatel. Nejsem ten typ, co by s malými miminky obletěl celý svět nebo se mermomocí „drápal“ nejdál/nejvýš/nejbláznivějším způsobem kamkoliv, a to ideálně ještě v šestinedělí.
Co bych jim poradila? Ať nepodléhají tlaku okolí, co by měli nebo neměli, ale ať cestují tak, jak jim je příjemné. Pokud je vám příjemnější chodit s kočárkem jen do lesa za barák, nemusíte se vydávat na přechod Českem s karimatkou za krkem! Pokud trávíte raději léto na chalupě s plechovou vanou a cákáním v potoce, nemusíte s báglem plným plen procestovat Španělsko ani Bali. Dělejte to, co vás baví, a buďte v pohodě.
A z těch praktických rad – přibalte si cestovního plyšáka! Ten zachránil tolik našich výletů, když byly děti menší...
Máte nějakou nezapomenutelnou historku z cest, na kterou stále ráda vzpomínáte?
Je poměrně dost okamžiků, na které s dětmi rádi vzpomínáme. Zajímavé je, že hodně z nich jsou krizové momenty, kterým se ale teď už jenom smějeme.
Co vás při sólo výletech nejvíc naplňuje a co vám pomáhá udržet klid a pohodu?
Ráda chodím na místa, která znám. Chodím tam, kde to znám. Klidně pořád dokola. Pokaždé je tam něco, co jsem dřív neviděla. A ráda si přivstanu. Nemám problém vstát v pět hodin ráno a vyrazit, nebo naopak přibalit čelovku a vracet se domů za tmy. Mám ráda, když jsem v přírodě sama, když nepotkávám lidi, když slyším zvuk lesa a svůj dech. Krásně si tak pročistím hlavu.
Jak děti reagují na vaše nové projekty a na to, že teď víc času věnujete sama sobě?
Já věnuji víc času sama sobě přímo úměrně tomu, kolik času věnují děti svým vlastním projektům. Samozřejmě už jsem párkrát zaslechla: „Mami, ty pořád někam jezdíš,“ ale zvykly si poměrně rychle. A myslím, že jsou na mě i pyšné, když vidí, že jejich maminka najednou udělá deset pánských kliků nebo čtyři shyby.
Co byste poradila ženám, které chtějí najít rovnováhu mezi péčí o rodinu a vlastními aktivitami?
Já jsem asi ta poslední, která by měla radit. Sama jsem dlouhá léta žila jen dětmi a doslova mě iritovaly články v časopisech, které mi radily, jak si na sebe musím najít čas. Pokaždé jsem se v duchu ptala: „A kde ho asi tak mám vzít?“ Zpětně ovšem musím uznat, že měly pravdu. Odpočatá, „zazdrojovaná“ máma toho zvládá mnohem víc.
S malými dětmi je to prostě náročné a ten čas se hledá opravdu těžko. Na druhou stranu se s nimi dá trávit čas aktivně a zapojovat je do aktivit, které vás baví. V mém případě to byly výlety a sportovní aktivity. Může to být ale i kultura – vezměte si třeba takový projekt Filharmoniště, tedy koncerty vážné hudby pro rodiče s malými dětmi. Důležité je najít si svou cestu.
Které období pro vás bylo nejnáročnější?
Myslím, že nejnáročnějším obdobím pro ženy je doba, kdy děti nastoupí do školek/škol, ženy se vrátí do práce a začíná opravdu neskutečný frmol. A pak také když si uvědomíte, že to období, kdy vás děti potřebují, už pomalu, ale jistě končí. Nenávratně. S tím jsem se prala dlouho.
Jaké máte sny nebo plány do budoucna – ať už s blogem, výlety nebo komunitními projekty?
Jsem ve fázi, kdy uzavírám jednu kapitolu života, a je otázkou, jestli na svém blogu začnu psát další. Každopádně pokud ano, bude o mně – o Janě s báglem. Ráda bych se víc zaměřila na ženy, jejich propojování v offline světě a aktivní životní styl.