Po čem ženy opravdu touží. Prý prožívají rozkoš méně a častěji je bolí hlava. Opravdu?

Ženy prý nechtějí sex tolik jako muži. Prý také spí s méně partnery a myslí na sex méně často. Vymlouvají se, a když má k něčemu dojít, bolí je hlava. Toto netvrdí jen stereotypy, tyto závěry se běžně objevují i ve vědeckých studiích. Psychologové a sexuologové se ale nejsou schopni shodnout na tom, proč to tak vlastně je.

Již zesnulá významná sexuoložka Ellen Laanová to ale viděla jinak. Tvrdila, že na potěšení je třeba nahlížet ze široka, z pohledu biologické, psychologické a sociální roviny. Z jejího a dalších výzkumů pak vyplynulo, že muži a ženy mají podobnou biologickou schopnost prožívat rozkoš. Existují ale jistá omezení, která jim prožívání rozkoše znemožňují.

Pohlaví, touha a rozkoš

Shromážděné důkazy naznačují, že rozdíly mezi pohlavími ve schopnosti mužů a žen prožívat sexuální rozkoš jsou poměrně malé. Například údaje ze studií zobrazování mozku (fMRI), které zkoumaly mozek více než 1 800 účastníků při sledování sexuálních podnětů, zjistily, že mozek žen a mužů reaguje podobně.

Rozdíl v rozkoši tedy opravdu není důsledkem neschopnosti žen prožívat rozkoš. Je spíše příznakem zanedbávání jejich skutečného erotického potenciálu.

Sexuální touha byla historicky definována ve smyslu spontánní touhy, prostě jako ta, která se objeví „z ničeho nic“, když si prostě vykračujete po ulici nebo škrábete brambory. Muži tak uváděli mnohem vyšší míru touhy právě ve studiích, které touhu chápaly jen spontánně. Když však výzkumníci vzali v potaz i touhu reagující (neboli touhu, která vzniká v reakci na něco), nejsou mezi touhou mužů a žen významné rozdíly.

Rozdíl v potěšení

I když tedy máme důkazy pro to, že fyziologicky si muži i ženy sex užívají stejně, stejně dochází k tomu, že heterosexuální ženy zažívají menší sexuální potěšení než jejich mužští partneři.

Autoři uvádějí několik příkladů, proč to tak může být: Za prvé, heterosexuální ženy provozují sex, který neupřednostňuje jejich potěšení, a za druhé, sex má pro ženy nepřiměřené sociální důsledky.

Pro ženy je hlavním orgánem rozkoše klitoris. Často se od nich ale očekává, že zažijí sexuální potěšení (a orgasmus) z vaginálního sexu, který dostatečně klitoris nestimuluje. Lesby jsou na tom o poznání lépe, protože se jejich partnerky zřejmě mnohem více věnují právě klitorisu, což vede k častějším orgasmům.

Komplexní a věku přiměřená sexuální výchova může začínajícím dospělým pomoci pochopit, jak učinit sexuální setkání zábavným a vzrušujícím pro oba partnery.

„Problém není v tom, že by si sex neužívaly, ale v tom, že jejich potěšení je během sexuálního styku často odsunuto na druhou kolej. Pro muže je (obecně) mnohem snazší dosáhnout vyvrcholení než pro ženu a mnoho mužů nevěnuje čas tomu, aby se ujistili, že jejich partnerka dosáhne orgasmu. To může vyústit v obecnou nechuť k intimnímu životu, protože máme pocit, že jsme jen využíváni jako prostředek k dosažení cíle,“ vysvětluje jedna diskutující na Quoře, kde se tahle otázka také probírá.

Strach z odsouzení

Bohužel také stále existují genderová očekávání ohledně toho, jak by se ženy „měly“ sexuálně chovat. Jak muži, tak ženy mohou být na základě svého sexuálního chování společností odsouzeni. Ženy, které provozovaly náhodný sex, byly v jedné studii hodnoceny negativněji než muži. Ženy si jsou těchto společenských důsledků vědomy a berou je v potaz ještě předtím, než se do sexu vůbec pustí.

Kdyby se dle výzkumníků tyto sociokulturní faktory odstranily, pravděpodobně by si ženy začaly sex užívat mnohem více.

Co s tím?

Rozdíl v rozkoši tedy opravdu není důsledkem neschopnosti žen prožívat rozkoš. Je spíše příznakem zanedbávání jejich skutečného erotického potenciálu.

Vzhledem k tomu, že ženy zažívají horší sex než muži, není překvapivé, že po něm také méně touží. Ale nemusí tomu tak být. Komplexní a věku přiměřená sexuální výchova může začínajícím dospělým pomoci pochopit, jak učinit sexuální setkání zábavným a vzrušujícím pro oba partnery. Lidé jsou od přírody vysoce sexuální bytosti a překonáním nevědomosti a dezinformací, které prostupují naší společností, mohou muži i ženy dosáhnout takového sexuálního uspokojení, kvůli kterému stojí za to žít.