fbpx

Papež Pius II. napsal erotický román. Inspirovaly ho osudy českého šlechtice 1 fotografie
Socha papeže Pia II. v katedrále v Pienze (zdroj: Shutterstock)

Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini usedl na papežský stolec roku 1458. Tento italský humanista, diplomat a historiograf je po právu považován za nekonvenčního papeže. Než se obrátil ke kněžství, plodil nemanželské děti, užíval si lásky a psal o cizoložství a ohnivé vášni ve svém erotickém příběhu O dvou milencích, který se stal bestsellerem své doby

Zveřejněno: 6. 6. 2022

Papež Pius II., narozený jako Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini (1405 – 1464), byl hlavou katolické církve zvolen 19. srpna 1458 a v úřadu zůstal až do své smrti v roce 1464. Narodil se v Corsignanu poblíž Sieny do vznešené, ale zbídačené rodiny. Když mu bylo 18 let, opustil rodinnou farmu a studoval rétoriku a občanské právo v Sieně. Poté sloužil jako sekretář biskupa z Ferma, byl svědkem disputace mezi basilejským koncilem a husity vedenými Janem z Rokycan. V roce 1435 byl poslán na tajnou misi do Skotska, aby sjednal mír mezi králem Jakubem I. a arcibiskupem Jindřichem Wardlawem.

Světské radosti svatého muže

Piccolomini si v těchto raných letech užil četná dobrodružství, bohatý milostný život a zplodil minimálně jedno nemanželské dítě. Byl také neméně plodným spisovatelem, zajímalo ho mnoho témat, psal spisy náboženského i filozofického charakteru. Začínal ale s milostnou literaturou, což bylo tehdy v módě. Jeho nejdelším a skutečně nadčasovým dílem je jeho autobiografie nazvaná Komentáře, což je dosud jediná autobiografie napsaná papežem v době pontifikátu.

Napsal i Historii českou, historickou studii věnovanou českým zemím, které z pohledu diplomata dobře znal. Zajímavostí je, že jeho rod později vlastnil náchodské panství ve východních Čechách. Piccolominiho Historie česká se na dlouhou dobu stala základním zdrojem poznatků o českých dějinách a o husitském hnutí, které autor samozřejmě ostře odsuzoval. Piccolomini navštívil české země osobně v roce 1451 jako císařský velvyslanec, podíval se i do Tábora, hlavního města husitů. 

Den naší smrti se blíží a teď musíme uvažovat ne o tom, jak žít, ale jak zemřít. Já jsem hřešil příliš mnoho.

Příběh O dvou milencích (zájemci si mohou obstarat české vydání z roku 1990) je román doplněný erotickými ilustracemi a je stejně jako osudy autora silně provázaný s českými zeměmi. Piccolomini totiž dříve jako biskup terstský a papežský nuncius nejen osobně navštívil Čechy, ale jako papež vedl dokonce jednání s králem Jiřím z Poděbrad. Už v roce 1442 se blíže seznámil s říšským kancléřem, vladařem chebským a loketským Kašparem Šlikem.

Když byl Piccolomini později požádán, aby sepsal něco o lásce, nedokázal nevyhovět. Napsal rozmarný boccacciovský příběh z doby, kdy Kašpar Šlik doprovázel císaře Zikmunda na jeho korunovační cestě po Itálii. Tehdy při uvítání v Sieně spatřil mezi čtyřmi patricijkami sličnou Lukrécii. Ta byla rovněž císařovým oblíbencem na první pohled oslněna a neváhala využít ženské úskočnosti a pohotovosti, aby obelstila žárlivého manžela.

Piccolomini neskrýval své sympatie s důvtipnými milenci, Siena v jeho vyprávění není nic menšího než město Venušino a Euryalus nikdo jiný než mladý Kašpar Šlik. Lukrécie je vdaná za žárlivého starce, a protože s milencem nemůže komunikovat jinak, vyměňují si vášnivé milostné dopisy, které vyjadřují jejich hluboké touhy.

Pokání muže víry

Jak autor a pozdější papež stárl, prošel hlubokou osobní změnou a oddal se náboženství. Někomu by se také mohlo zdát, že čelil krizi středního věku. V roce 1444 každopádně napsal svému příteli: „Den naší smrti se blíží a teď musíme uvažovat ne o tom, jak žít, ale jak zemřít. Já jsem hřešil příliš mnoho. Teď se znám, kéž není pozdě. Zatím je mi čtyřicet a blíží se den spásy, čas pokání.“

Piccolomini kdysi psal o plamenech lásky, o pár let později prohlašoval:  „Když vidíš ženu, mysli si, že vidíš ďábla.“ Po vysvěcení o dalších pár let později se jako papež Pius II. usilovně snažil indiskrétnost svého mládí potlačit, ale k jeho nemalému zděšení se román O dvou milencích stal jednou z nejprodávanějších knih 15. století.

Související…

Mozek věřícího funguje jinak než mozek ateisty. Ateistů každopádně přibývá
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: Ancient Origins

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...