Drobné každodenní rituály jsou od pradávna základními stavebními kameny lidské existence. Poskytují nám pocit stability, předvídatelnosti i kontinuity, také nám pomáhají najít rovnováhu a smysl v každodenním chaosu, ať už se jedná o stlaní postele, čištění zubů či právě přípravu čaje.
Když se podíváme blíže na čajový rituál, nejde jen o pití nápoje. Jde o vytvoření prostoru pro sebe samého, o ztišení mysli a otevření srdce. Čaj nám umožňuje zpomalit, vnímat vůni a chuť a propojit se s přírodou. Je to meditace v šálku.
„Dříve byl čaj vnímaný hlavně jako lék, bylinka, které se připisovaly magické vlastnosti. V asijských zemích byl proto hodně spojen s mysticismem, s pověstmi, příběhy, a to částečně platí dodnes. Moc rád některé z těch příběhů vyprávím. I když jsou to často jen mýty, člověk díky nim může pochopit například to, proč se některé čaje jmenují, jak se jmenují,“ říká programátor a milovník čaje Richard Holaj. „Pro mě osobně je čaj spíše o setkávání. Pak je tu ještě význam spíše pragmatický – ačkoliv čaj piju zejména když pracuji, tak je to pro mě čas na zklidnění a uvolnění,“ dodává.
Přestože Richarda tento nápoj už léta provází, čajovým mistrem by se prý nenazval. „Přijde mi, že to pojmenování k naší kultuře ani nepatří. Spíše bych se přikláněl k výrazu čajovník – což je kromě keře, na kterém čaj roste, také název pro člověka, který čaj připravuje. Je to obdoba baristy. Prostě mám čaj rád a snažím se v něm vzdělávat.“
Na rozdíl od kávy vás čaj nenakopne tak moc, ale jeho účinky trvají déle. Zatímco u kávy máte pocit spěchu a roztěkanosti, čaj působí naopak. Drží pozornost kontinuálně, uzemní vás a má krásnou vlastnost, že vyvolává klid a příjemnou atmosféru.
Jak ses k čaji dostal?
Když jsem se přestěhoval do Brna, můj nejlepší kamarád mě zatáhnul do čajovny Cesta čaje. Uplynulo mnoho let a stále je to moje základna. Sedím tady i v tuto chvíli. Tady jsem poprvé viděl čajový obřad, který mi naprosto učaroval. Postupně jsem se začal přátelit s veškerou obsluhou, neustále jsem se na něco ptal a taky jsem se začal sám vzdělávat. Později jsem dokonce chvíli čajovnu provozoval a spoluvlastnil. Byly to pro mě nejdůležitější roky, kdy jsem čaje ochutnával a experimentoval s nimi. Tak jsem se o tomto nápoji dozvěděl nejvíc.
Co tě na čaji nejvíc baví?
Předávat dál to, co jsem se naučil, a dělat z toho pro lidi zážitek. Překvapivě jsem čaji nepropadl díky té mystice, kterou je opředený. To mi přijde jako nepřenositelná záležitost. Líbí se mi ale, že kamkoli se čaj „vydá“, tam se přizpůsobí společnosti i prostředí. Hlavně mě baví, že je to skvělý prostředek pro socializaci a zároveň můj každodenní rituál.
Jak vypadá ideální setkání u čaje?
Je to společenská událost, která by měla reflektovat lidi, kteří jsou přítomni. Svého času mě hodně bavilo pojmout setkávání u čaje opravdu důkladně. Potká se skupina lidí, o kterou se stará typicky hostitel, který rituál uzpůsobí na míru přítomným. Tohle je hodně zakořeněné v japonské tradici čajového obřadu, která je však mnohem striktnější.
Ty jsi na vlastní kůži zažil tradiční japonský čajový obřad...
Ano, v Česku jsou různé čajové školy, které většinou mají mistra přímo z Japonska, který je učí. Tam je všechno pevně dané a hostitel každý obřad přizpůsobuje hostům a ročnímu období. Od výzdoby, občerstvení. Během rituálu se obdivují umělecká díla – ikebana (aranžování květin), tradiční keramika, obrazy, svitky. Je to hodně komplexní. Pro nás je tato představa velmi lákavá jako zážitek, ale není snadno přenositelná na evropskou/českou mentalitu. Pro mě je to vždycky velmi zajímavé, ale osobně je mi bližší cesta čínská, respektive tchajwanská. Čajový obřad, se kterým se dnes setkáváme v čajovnách, pochází z 20. století z Tchaj-wanu, takže je modernější než ten japonský.
Reklama
Jaký je rozdíl mezi přístupem Japonců a Číňanů?
Rozdíl je dobře viditelný u přístupu k názvu čajů. Japonské čaje mají názvy velice pragmatické. Často popisují, kdo ho vyrobil, odkud je, název odrůdy apod. Sencha v překladu znamená louhovaný čaj, nebo například název čaje Kirishima odkazuje na název oblasti. Čínské názvy jsou kreativnější a pohádkovější – např. Ochmýřené vrcholky jara nebo Velké šarlatové roucho, ke kterému se váže jedna z pověstí. Legenda praví, že v časech dynastie Ming byl učenec na cestě na císařské zkoušky, po cestě ale onemocněl a nemohl pokračovat. Místní mnich mu podal čaj, aby mu ulevil od nemoci. Učenec se rychle uzdravil a zvládl se na zkoušku dostavit, za což získal roucho sytě rudé barvy. Aby mnichovi vyjádřil vděk, vrátil se za ním a své roucho mu věnoval. Tak údajně získal tento čaj své jméno. Věřím, že v dávných dobách pěstitelé vyprávěli podobné příběhy, aby své čaje zviditelnili a ukázali, že jejich čaj je nejlepší.
Jak vypadá tvůj rituál?
Čaj si buď připravím sám, což je taková forma meditace, nebo ho připravuji pro kamarády. Někdy u toho člověk moc nemluví, nebo mluví o tom, co dělá. Někdy si naopak všichni povídají jako při jakémkoliv setkání. Ta podoba se může lišit. Pro mě je důležitý rituál čaje právě k práci. Než si sednu k počítači, tak si ho připravím. Vezmu si konvičku, čajové moře (tácek, který má v sobě otvory, kterými protéká voda), také termosku s vodou a už si ho potom jenom zalévám. Člověk se naladí, zhluboka se nadechne a všechno jde v klidu a v pohodě.
Jak může vypadat nějaká ortodoxnější forma rituálu?
Začíná to tím, že si naleju horkou vodu do konvičky, do šálků, aby se nádobí nahřálo. V Číně tohle doprovází spíše krouživé, vlnivé pohyby. V Japonsku je to přímé – rovné linie, jednoduché pohyby. V dalším kroku se vylije voda, nasype se čaj. Díky nahřátí se čaj rozvoní a otevře. Zaliju čaj, nechám ho louhovat, sliju to do další nádoby a už potom rozlévám do šálků. U některých čajů se první nálev vylévá a pije se až ten další. U čínských, tchajwanských obřadů jsou sošky, bůžci, kteří se polévají čajem. Symbolicky se tak odevzdá část nálevu nějaké bytosti a podle toho, jakou máš sošku, tak to má určitý význam – štěstí, ochrana apod. Polévá se i konvička. To proto, že některé konvičky jsou ze speciální hlíny, která absorbuje chuť čaje, nasaje vůni, což se promítne do dalších nálevů. Konvička si tak vytváří paměť a historii, a tím může růst na ceně.
Čajový rituál není jen o pití nápoje. Jde o vytvoření prostoru pro sebe samého, o ztišení myslí a otevření srdce. Čaj nám umožňuje zpomalit, vnímat vůni a chuť a propojit se s přírodou. Je to meditace v šálku.
Co je na čaji lákavého?
Myslím, že těch věcí je tam víc. Trošku roli hraje mystika, atmosféra, kterou z toho člověk cítí. Když člověk pije čaj, tak vidí čajové plantáže v mlze. Je to taková meditativní romantická představa. Druhá věc je obrovská chuťová rozmanitost. Málokterý nápoj se může v tomto směru čaji rovnat. Experimentuje se s novými odrůdami, dost záleží na počasí apod. Další aspekt je pragmatický. Na rozdíl od kávy vás čaj nenakopne tak moc, ale jeho účinky trvají déle. Zatímco u kávy máte pocit spěchu a roztěkanosti, čaj působí naopak. Drží pozornost kontinuálně, uzemní vás a má krásnou vlastnost, že vyvolává klid a příjemnou atmosféru. A v neposlední řadě je to sociální záležitost. Nejsou to jen setkání, o kterých jsem mluvil, jsou to třeba i studenti, kteří rádi chodí do čajoven se spolužáky. Celkově vidím, že čaj lidi poslední dobou přitahuje. Uvědomují si, že ta hektičnost nám úplně neprospívá.
Co zrovna popíjíš?
Darjeeling, první letošní čaj, úplně čerstvý. Myslím, že ještě tak měsíc zpět rostl v Indii na keříku někde v Darjeelingu. To je pro mě něco, co k tomuto období patří, a neumím si bez toho začínající jaro představit. Vůně a chuť člověka krásně naladí, navozuje pocit, jako by se procházel rozvoněným sadem.
Jakou budoucnost bys přál čaji u nás?
Aby se u nás jeho konzumace stala běžnou součástí našich životů. Pro nás je normální popadnout jablko, protože u nás rostou všude. V Asii je zase běžné, že ráno u snídaně máte konvičku sypaného čaje, popíjíte ho i v práci. Škoda, že to tak není u nás. Možná proto jsme tak vystresovaní. Kdybychom pili čaj a trochu se nadechli toho klidu, tak by se nám pracovalo líp. Setkávání nad čajem má své kouzlo. Mám spousty krásných vzpomínek, když jsme si s kamarády nad čajem povídali o životě.
Co se teď aktuálně děje ve tvém životě „čajovníka“?
Teď zrovna jsem dostal krásnou zpětnou vazbu ohledně čaje, který jsem pár let zpátky pomáhal dovážet. Šlo o skvělou čajovou farmu Satemwa, která se nachází v Malawi, jedné z nejchudších afrických zemí. Na rozdíl od většiny afrických plantáží se rozhodli vyrábět čaj ne v kvantitě do pytlíků, ale v sypané kvalitě a je super vidět, jak se to tam hezky vrací. Snaží se mít férové mzdy, budují infrastrukturu, celkově celé oblasti pomáhají. A mně udělalo radost, když jsem se od jednoho ze zaměstnanců dozvěděl, jak pomohlo, když jsme k nám začali jejich čaje ve velkém dovážet.
No a druhá hlavní věc je, že si teď plním sen, a v květnu budu snad otevírat nový projekt Communitea. Myšlenka je udělat místo na co-working, ale zároveň takový showroom pro naše přátele a místní výrobce. Takže tam budeme prodávat třeba obrazy, keramiku, víno a samozřejmě taky čaj. Ten tu taky bude nápojem číslo jedna místo kávy, ale i tu u nás v omezené míře samozřejmě seženete. No a vedle toho by to měl být „po práci“ také takový volnočasový prostor, kde budeme pořádat různé přednášky, degustace, promítání a spoustu dalšího. Zkrátka taková komunita. Momentálně jsme spustili kampaň na Hit Hit a doufáme, že se nám podaří na otevření získat nějaké prostředky.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
