fbpx

Štěstí je krásná věc. A dokonce si ho můžeme za peníze i koupit 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Pokud si pořídíte následující tři věci, budete prý podle psychologů šťastnější: zážitky, dary potřebným nebo čas. Vychází to nakonec lépe než všechny materiální statky světa

Zveřejněno: 30. 12. 2023

Snaha nalézt štěstí je součástí snad každého lidského života. Věda výrazně pokročila ve snaze pochopit, jaké faktory přispívají k naší spokojenosti, a našla několik společných činitelů, které naši úroveň štěstí zvyšují. Jak ovšem píše web Newtraderu.com, klíčem není utrácení za materiální věci, jak si mnoho lidí může myslet...

Zážitky a zkušenosti 

Američtí psychologové Thomas Gilovich a Amit Kumar provedli studii, která jasně demonstruje, že zážitky vám přinesou do života více radosti než materiální vlastnictví. Když se nad tím hlouběji zamyslíme, dává to naprostý smysl, ale i přesto se blíž podívejme, proč tomu tak je.

Jak píše Newtraderu, zkušenosti se podílí na vaší identitě mnohem více než materiální věci. Pozorování západu slunce, cestování po exotické zemi nebo oslava s blízkými přáteli ve větší či menší míře formuje vaši osobnost. A navíc jsou to přesně ty situace, o které se chcete podělit s ostatními a na které si rádi vzpomenete. Materiální věci vám naopak přináší jen krátkodobé štěstí, navíc se postupem času znehodnocují, začnou být zastaralé, nebo můžou být nahrazeny.

Peníze nám sice štěstí nekoupí přímo, ale když je využijeme strategicky, můžeme je využít ke zlepšení našeho blahobytu. A není to to, co všichni doopravdy chceme?

Pamatuju si, že když jsem si koupila nový telefon, několik dní jsem z něj byla nesmírně nadšená a pečovala jsem o něj jak o novorozeně. Ale po pár dnech, možná týdnech, už byl normální součástí mého života, exkluzivitu nahradila obyčejnost a víceméně veškerá radost z koupi vyprchala. Zato například vzpomínka na svatbu mých přátel mi i teď po několika měsících vykouzlí úsměv na rtech.

Zážitky totiž poskytují pocit štěstí v několika fázích – před, během a poté. Když čekáte na nějakou událost, třeba na koncert nebo dovolenou, můžete pociťovat podobnou dávku štěstí jako při samotné události. Očekávaný zážitek ve vás pak v jeho průběhu sám o sobě vzbudí spokojenost a štěstí ­(když jde všechno, tak jak má, samozřejmě) a po skončení zážitku můžete kdykoliv znovu prožívat vzpomínky a tím si radost prodlužovat, jak dlouho to jen jde.

Navíc během zážitků zapojujete více smyslů, uspokojujete více svých potřeb a přání a pamatujete si energii, která byla součástí dané zkušenosti. Proto je jednodušší si při vzpomínce na zážitek znovu navodit radost než při vzpomínce na nově koupenou věc. Například ze zmiňované svatby si pamatuju výborné jídlo, dojemný obřad, bouřlivou taneční seanci s kamarády, velmi hlasité karaoke, ale hlavně nádhernou, láskyplnou atmosféru mezi lidmi, kteří se setkali, aby oslavili lásku svých dobrých přátel.

Materiální věci nám přináší jen krátkodobé štěstí, navíc se postupem času znehodnocují, začnou být zastaralé, nebo můžou být nahrazeny.

Teď, když se podívám na svůj telefon, tak jen přemýšlím, že si musím koupit nový, protože tenhle už je pomalý, nefotí tak, jak bych si představovala, a určitě s tím novým budu spokojenější. A vím, že tento cyklus asi nikdy neskončí, protože se pořád budu hnát za technickou dokonalostí, které stejně nedocílím, protože vždy bude něco lepšího, než mám.

Takže až budete příště zvažovat, jestli si koupit něco materiálního, co nutně k životu nepotřebujete, nebo vyrazit někam na výlet, masáž nebo i na dobrý oběd, vzpomeňte si na tenhle článek a dopřejte si dlouhodobější radost, na kterou pak budete moci vzpomínat.

Prosociální utrácení 

Psychologové a ekonomové našli silné propojení mezi štěstím a prosociálním utrácením. Profesorka Elizabeth Dunnová z Univerzity Britské Kolumbie ve své studii vyzkoumala, že jedinci často měli větší radost, když utratili peníze za někoho jiného než za sebe. Tento výsledek byl stejný napříč různými kulturami i finančními třídami. I vědci už dokázali, že prosociální utrácení aktivuje mezolimbickou dráhu – systém odměn v mozku – díky čemuž pak cítíme radost. Když tedy kamarádovi koupíte kávu nebo darujete něco na charitu, může se vám pocit štěstí navýšit více, než si myslíte.

Zkuste si vzpomenout, jakou radost vám udělá úsměv někoho, koho máte rádi, obzvlášť když jste k němu dopomohli. Pozvání na oběd, koupě květiny nebo i darování cigarety či drobných cizímu člověku dokáže tomu druhému, že je hoden nějakého daru a že chcete, aby se měl lépe. Nikdy nevíte, ale vaše malé gesto možná někomu zlepší celý den. Neříkám, že se máte nechat využívat a platit za všechny své známé, nebo dát své poslední peníze za někoho jiného. Nicméně když si to zrovna můžete dovolit, kupte své kamarádce nebo kamarádovi něco dobrého a přikrmte se (v dobrém slova smyslu) trochu na jejich veselí.

Kupování času 

sérii experimentů vytvořených profesorkou Harvardské obchodní školy Ashley Whillansovou se prokázalo, že lidé, kteří utratí peníze, aby měli více času na sebe, mají vyšší úroveň spokojenosti než lidé, kteří utrácí za materiální věci. A to bez ohledu na výši jejich příjmu.

Nákup času v podstatě znamená, že na aktivity a činnosti, které se vám nechtějí dělat, někoho najmete. Díky tomu pak máte více času na věci, které vás zajímají a které si užíváte, jako je třeba trávení času s milovanými lidmi, relaxování nebo koníčky. 

Pamatuju si, když jsem si koupila nový telefon, ze kterého jsem byla několik dní nesmírně nadšená a pečovala jsem o něj jak o novorozeně. A po pár dnech, možná týdnech, už byl normální součástí mého života, exkluzivitu nahradila obyčejnost a víceméně veškerá radost z jeho koupi vyprchala.

Pamatuji si, že dříve jsem počítala každou korunu (i když jsem nemusela) a svého času jsem si příliš nevážila. Než abych si připlatila za dovážku domů, pocestovala jsem půlku Prahy na výdejní místo a zabila tak hodinu nebo více svého času. A ještě jsem si říkala, jak chytře jsem ušetřila. Ale co jsem ušetřila finančně, to jsem ztratila v mnohem důležitějším aspektu života, a ještě jsem si k tomu kolikrát přihodila stres navíc díky cestování MHD. 

Podobné to bylo i s nočním cestováním hromadnou dopravou. Nechtěla jsem „zbytečně“ utrácet, když mám přece lítačku. Raději jsem několikrát přestupovala a chodila pochybnými končinami pěšky s nastraženýma ušima a staženým zadkem, než abych si zaplatila za pohodlí, rychlost a hlavně bezpečí. Naštěstí mi došlo, že to není ideální, a už to mám jinak. A i přesto, že mě pořád občas bodne u srdce, že za jednu jízdu nechám třeba tři stovky, vím, že mi to za ten klid stojí.

Také místo tahání nákupů do svého bytu na kopci (zdůrazňuji, že na opravdu prudkém kopci), si už radši objednám donáškovou službu nebo si zaplatím odvoz, který mě s nákupem hodí přímo před dům. 

Proč si nedopřáváme?

Myslím si, že někteří z nás mají ve svém podvědomí zabudované, „že přece nebudou vyhazovat peníze, když to všechno můžou zvládnout sami a zadarmo“. Já osobně to tam jistě měla. Jedním z důvodů byli asi šetřiví rodiče, kteří, než aby si užívali peněz, které měli, si málokdy dopřáli něco, co by jim život usnadnilo, a utráceli jen za praktické a nevyhnutelně nutné věci. Ovšem čím jsou starší, začínají výhody peněz využívat a už i oni si sem tam dopřejí relax, za který by dříve rozhodně nikdy peníze „nevyhodili“. A to je radost pozorovat.

Když vám tedy v hlavě naskočí zautomatizovaný program, že to, co si chcete pořídit, je „blbost“, zamyslete se dvakrát. Protože pokud jde o váš čas, psychické či fyzické zdraví nebo bezpečí, tak nakonec pravděpodobně dojdete k závěru, že se o hloupost nejedná. Moje babička mi často opakovala, že „peníze budou a my nebudeme, tak proč si je neužít, dokud tu jsme“. A tohle motto bych do určité míry ráda předala i vám.

 

foto: Shutterstock, zdroj: Newtraderu.com

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...