„Tak ten je jasnej.“ Přicházejí gayradary s umělou inteligencí. Měli bychom se bát?

Někdo ho má perfektní, a někdo vůbec. Gayradar neboli schopnost rozpoznat queer osobu na první pohled mnohým gayům dosti usnadňuje randění.

I tuhle typicky lidskou vlastnost by ale mohla brzy nahradit umělá inteligence. V červnu totiž skupina švýcarských vědců zveřejnila výzkum, v němž svůj gayradar odhalila. Díky studiu elektrické aktivity mozku subjektů je model schopen rozlišit homosexuální a heterosexuální muže s přesností 83 %, tvrdí vědci. Podle nich mají zjištění „potenciál otevřít nové cesty výzkumu v této oblasti“, a že je stále „vědecky zajímavé“ zjistit, zda existují „biologické zákonitosti, které se liší mezi osobami s různou sexuální orientací“.

Není to ostatně poprvé, co byl proveden výzkum schopností umělé inteligence, pokud jde o „odhalování“ sexuality, upozorňuje článek na Dazeddigital. Již v roce 2017 dva výzkumníci ze Stanfordovy univerzity vycvičili systém rozpoznávání obličejů pomocí více než 35 000 snímků obličejů, získaných ze seznamovací aplikace, aby rozpoznal, zda je někdo gay nebo heterosexuál. Pomocí jediného snímku obličeje (a analýzou všeho od tvaru nosu až po styl úpravy vousů) dokázal systém správně rozlišit mezi homosexuálními a heterosexuálními muži v 81 % případů a v 74 % případů u žen. Lidský gayradar nebyl ani zdaleka tak dobrý, s 61procentní přesností u mužů a 54procentní u žen.

Myslím, že největším otazníkem u technologií pro detekci sexuality je, pro koho a za jakým účelem jsou vyvíjeny.

Stanfordská studie byla kontroverzní. Když byla zveřejněna, dvě přední americké LGBTQ+ organizace, The Human Rights Campaign (HRC) a Glaad, ji kritizovaly jako „nevyžádanou vědu“ a varovaly, že by mohla ohrozit LGBTQ+ lidi na celém světě. Mnozí tvrdili, že studie v podstatě opakuje fyziognomii, staletí starou pseudovědu, která tvrdí, že vzhled člověka prozrazuje jeho vnitřní charakter. Není překvapivé, že lidé jsou znepokojeni tím, že vědci koketují s myšlenkou fyziognomie, protože na vrcholu své popularity v 19. století byl tento obor často používán jako záminka k ospravedlnění vědeckého rasismu.

Účel studie nejasný

Ačkoli nová švýcarská studie zkoumala mozkovou aktivitu účastníků na rozdíl od jejich fyzického vzhledu, setkala se také s odporem a vědci na sociálních sítích zpochybňovali, zda byla vůbec nutná. „Těžko si představit nechutnější nebo nezodpovědnější aplikaci umělé inteligence, než jsou binárně založené stroje typu ‚kdo je gay?‘,“ napsala na Twitteru Rae Walkerová, specialistka na využití technologií a umělé inteligence v medicíně.

„Neexistuje nic takového jako mozkové koreláty homosexuality. Tohle je nevědecké,“ přidala se Abeba Birhaneová, vedoucí pracovnice pro důvěryhodnou umělou inteligenci ve společnosti Mozilla. „Nechte lidi, ať si svou sexualitu definují sami.“

Qinlan Shen je vědecký pracovník ve skupině Oracle Labs pro strojové učení. Také on měl ke studii výhrady. „Obecně bych řekl, že jsem hluboce znepokojen používáním a vývojem umělé inteligence, která má schopnost teoreticky odhalit sexualitu,“ uvádí. „Myslím, že největším otazníkem u technologií pro detekci sexuality je, pro koho a za jakým účelem jsou vyvíjeny.“ Podle něj může být tento typ technologie používán jako nástroj dohledu a represe v místech světa, kde jsou projevy LGBT+ trestány.

Podle jednoho z autorů studie měl výzkum cíle dva: Zjistit, zda existuje nějaký biologický a neurofyziologický podklad současného stavu sexuální orientace u homosexuálních a heterosexuálních mužů, a otestovat využití modelů hlubokého učení s daty EEG (záznam elektrické mozkové aktivity), protože to je velmi slibná metoda, jak lépe porozumět lidské mozkové kůře a její aktivitě.

Osobně si nemyslím, že tato konkrétní aplikace ve skutečnosti přináší komunitě LGBTQ+ mnoho dobrého.

Jeden z autorů vysvětlil, že se jedná o „základní výzkum“ bez „přímého přínosu“ pro komunitu LGBTQ+, ale dodává, že by mohl potenciálně potlačit škodlivou myšlenku, že sexualita je něco, co lze jednou provždy „vyléčit“. „Tím, že se ukáže, že sexuální orientace má určité neurofyziologické vzorce, které jsou s ní spojeny, nelze popřít, že jsou různé sexuální orientace skutečné a nejsou jen součástí osobní představivosti, kterou lze zvrátit nějakou obskurní terapií, jak se to dělalo v minulosti,“ říká.

Shen je méně optimistický. „Toto tvrzení může být založeno na myšlence, že biologický marker sexuality poskytuje důkaz, že sexualita není volbou. Osobně si však nemyslím, že tato konkrétní aplikace ve skutečnosti přináší komunitě LGBTQ+ mnoho dobrého,“ vysvětluje. „Myslím, že v rámci queer komunity je dobře známo, že sexualita je projevem celé řady biologických, environmentálních a sociálních faktorů.“

Pochybuje také o tom, že by se někdo, kdo prosazuje konverzní terapii, nechal přesvědčit, aby se vzdal svého přesvědčení pouze na základě „biologických důkazů“, „protože queerfobie může být podněcována řadou různých negativních postojů a přesvědčení“.

„Naše práce by měla být vnímána jako příspěvek k širšímu úsilí o pochopení pozoruhodného fungování našich neuronů, které odráží naše chování a vědomí. Naším cílem nebylo posuzovat sexuální orientaci, ale spíše ocenit její rozmanitost. Je nám líto, pokud jsou lidé našimi zjištěními znepokojeni,“ brání se negativním reakcím autoři gayradaru. Jak bude ale technologie ve finále skutečně využita, ukáže až čas. A tehdy už bude možná pozdě.